Cesta do Indie....část 1.

17. dubna 2010 v 2:01 | Juliana |  Četba na pokračování
Dostala jsem chuť se zase po roce vrátit k mé oblíbené knížce Cesta do Indie,jež byla napsána v roce 1924.Jak už jsem předtím prozradila,budeme tuto knížku číst na pokračování.Není to fajn?Kdo má rád Indii a tuto knihu v životě neměl v rukou,může si to teď dopřát na mém blogu.
Začínáme.

KNIHA PRVNÍ
MEŠITA

Kapitola I

   Kromě Marabarských jeskyní - a ty jsou dvacet mil odtud - nevyznačuje se město Čandrapur ničím mimořádným.Táhne se dvě tři míle podél břehu Gangy,která je spíš obtéká,než svlažuje,a takřka nerozlišitelně splývá s odpadky,které tak hojně vyvrhuje.Z nábřeží nevedou k řece žádná schodiště,neboť Ganga není v těchto místech posvátná;není tu vlastně ani nábřeží a bazary zastiňují široké,uplývající panorama veletoku.Ulice jsou ubohé,chrámy nelákavé,a třebaže je tu pár pěkných domů,jsou zapadlé v zahradách nebo těsných uličkách,jejichž špína neodpudí snad jen pozvaného návštěvníka.Čandrapur nebyl nikdy veliký ani krásný,ale před dvěma sty lety ležel na cestě mezi Horní Indií,tehdy císařskou,a mořem a ty pěkné domy pocházejí právě z tohoto období.Okrašlovací snahy zanikly v osmnáctém století a nikdy se obecně neujaly.V bazarech nespatříte jedinou malbu a zřídkakdy řezbu.Dřevo samo jako by bylo z bláta,obyvatelé z bláta,které se pohybuje.Tak zdeptané,tak jednotvárné je zde vše,nač oko padne,že si bezmála přejete,aby vody Gangy spláchly do lůna země všechno,co z ní vybujelo.Domy se bortí,lidé hynou a jejich mrtvoly nepovšimnuty hnijí,ale celková podoba města přetrvává - místy se nadouvá,místy smrskuje jako nějaká nízká a přitom nezničitelná forma života.
   Dál od řeky se scenérie mění.Je tu široké oválné prostranství - maidán - a dlouhá šedavá budova nemocnice.Domy patřící evroasijským míšencům stojí na vyvýšené plošině poblíž nádraží.Za železniční tratí - která se táhne souběžně s tokem řeky - půda klesá a pak opět dosti příkře stoupá.Na dalším svahu se rozkládá malá anglická úřednická čtvrť:odtud Čandrapur vypadá docela jinak.Je to město zahrad.Není to vlastně město,je to lesní houšť řídce promísená chatami.Tropický háj omývaný vznešeným veletokem.Palmýry a zederachy,mangovníky a smokvoně,které byly zastiňovány bazary,se vynořili na světlo a teď zase ony zastiňují bazary.Zdvíhají se ze zahrad,kde je napájejí starobylé nádrže,vyrážejí z dusných zákoutí a zanedbaných svatyň.V touze po světle a vzduchu,obdařeny větší silou než člověk či jeho výtvory,vypínají se nad spodní vrstvy země,aby si navzájem pokyvovaly větvemi a listy a stavěly město pro ptáky.Zvláště po deštích zakrývají vše,co se děje dole,ale v každé době,i když jsou sežehnuté nebo bezlisté,zkrásňují město Angličanům,kteří obývají návrší,takže nově příchozí odmítají uvěřit,že je tak nuzné,jak se povídá,a nezbývá než je zavést dolů a připravit jim rozčarování.Úřednická kolonie sama o sobě neprobouzí žádné pocity.Neokouzluje ani neodpuzuje.Je naplánována uvážlivě:hned na kraji je klub z červených cihel,o něco dál kupecký krám a hřbitov a bungalovy vroubí cesty,které se protínají v pravých úhlech.Není na ní nic ošklivého,na pohled je hezká;s městem nemá nic společného - jenom tu klenbu nebeskou.
   I obloha má své proměny,ale ty nejsou tak výrazné jako proměny vegetace a řeky.Občas ji zmapují mraky,ale většinou je to báň smíšených barev,v nichž převládá modrá.Za dne tato modř bledne až do běla tam,kde se dotýká běloby země,po západu slunce pak dostává nový lem - oranžový,který se vzhůru rozplývá do něžného nádechu nachu.Ale podklad modré stále převažuje a nemizí ani v noci.Pak visí hvězdy jako lampy z nesmírné klenby.Vzdálenost mezi klenbou a jimi se zdá nicotná oproti dálce za nimi,a teprve tato vzdálenější dálka,byť mimo hranice barev,se oprošťuje od modré.
   Obloha určuje všechno - nejen podnebí a roční doby,ale i to,kdy má být země krásná.Země sama zmůže málo - dává jen chabě vypučet květinám.Ale když se zachce obloze,může zapršet nádhera do čandrapurských bazarů,požehnání se může šířit od obzoru k obzoru.Obloha to dokáže,protože je tak silná a tak nesmírná.Síla pochází ze slunce,jež do ní denně proudí,velikost z plošné,rovinaté země.Křivku obzoru nezvlňují hory.Míle za mílí se prostírá plochá země,maličko se zdvihne,znovu se zploští.Jen na jihu,kde z půdy vyráží drúza pěstí a prstů,je nekonečný prostor narušen.Tyto pěsti a prsty jsou Marabarské vrchy a v nich jsou ony pozoruhodné jeskyně.

Konec 1.části

Pozn. drúza - shluk srostlých krystalů na společném podkladu

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama