Cesta do Indie....část 2.

25. dubna 2010 v 15:51 | Juliana |  Četba na pokračování
Ahojky,
kdo z vás má chuť začíst se do knížky,pro toho tu mám druhou část Cesty do Indie.
Přeji příjemné čtení.

Kapitola 2

    Mladý muž pustil bicykl,jenž dopadl na zem dřív,než jej mohl sluha zachytit,a vyskočil na verandu.Byl velmi rozjařený. "Hamídulláhu!Hamídulláhu!Jdu pozdě?" křičel.
   "Neomlouvej se," řekl jeho hostitel. "Vždycky přicházíš pozdě."
   "Odpověz laskavě na mou otázku.Jdu pozdě?Mahmúd Alí už všecko snědl?Jestli ano,tak jdu jinam.Jak se máte,pane Mahmúde Alí?"
   "Děkuji za optání,doktore Azízi,umírám."
   "Co?Umřít před večeří?Chudák Mahmúd Alí!"
   "Tuhle Hamídulláh je už doopravdy v pánu.Vypustil duši,jak vás viděl přijíždět na kole."
   "Ano,to se stalo," řekl Hamídulláh. "Představ si,že k tobě promlouváme z jiného,šťastnějšího světa."
   "Existuje v tom vašem šťastnějším světě taky něco jako huka?"
   "Netlachej,Azízi.Vedeme právě velice smutný rozhovor."
   Huka,jako obvykle v domě Azízova přítele,byla příliš nacpaná a zlověstně to v ní bublalo.Azíz jí lichotivě domlouval.Konečně povolila,tabák se provalil a kouř hrnoucí se do jeho útrob,vypuzoval z jeho plic a chřípí dým z páleného kravského trusu,jehož se nalokal,když projížděl bazarem.Byl to slastný pocit.Jak si tak hověl v smyslovém,ale docela zdravém opojení,nepřipadal mu hovor těch dvou nijak zvlášť smutný - rokovali o tom,zda je či není možné spřátelit se s Angličanem.Mahmúd Alí tvrdil,že to možné není,Hamídulláh nesouhlasil,ale s tolika výhradami,že se vlastně ani nepřeli.Je to věru slast,ležet na prostorné verandě,před sebou vycházející měsíc,za sebou sluhy chystající večeři,žádné mrzutosti v dohledu.
   "Mně úplně stačí,co jsem zažil dnes ráno."
   "Já jen tvrdím,že je to možné v Anglii,"opakoval Hamídulláh,který kdysi dávno,ještě než se tam začalo jezdit hromadně,v této zemi byl a velmi srdečně ho přijali v Cambridgi.
   "Tady to možné není,Azízi!Ten mladík s červeným nosem mě dnes u soudu zase urazil.Já mu to nezazlívám.Prostě mu řekli,že mě má urážet.Donedávna to byl docela slušný chlapec,ale ti druzí si ho už osedlali."
   "Ano,tady nemají na vybranou,tak to právě myslím.Přicházejí sem s úmyslem chovat se jako džentlmeni,pak se ale dovědí,že to nejde.Podívejte se na Lesleyho,podívejte se na Blakistona - nu,teď je na řadě váš mladík s červeným nosem a příště dojde na Fieldinga.Ostatně,já si pamatuju,když sem přišel Turton.Bylo to v jiné části provincie.Vy mi,mládenci,nebudete věřit,ale já jsem se vozil s Turtonem v jeho kočáře - s Turtonem!Ach ano,kdysi jsme se důvěrně stýkali.Ukázal mi dokonce svou sbírku známek."
   "Dnes by tě podezíral,že mu ji ukradneš.Turton!Ale ten Červený nosík bude ještě mnohem horší než Turton!"
   "Ani bych neřekl.Po čase jsou všichni navlas stejní,žádný z nich není ani horší,ani lepší.Kterémukoli Angličanovi dávám dva roky,ať je to Turton nebo Burton.Rozdíl je jenom v tom písmenku.A kterékoli Angličance dávám šest měsíců.Všechny jsou na jedno brdo.Nemám pravdu?"
   "Nemáte," odpověděl mu Mahmúd Alí,připojuje se k trpkému vtipkování,vychutnávaje s bolestí i potěchou každé pronesené slovo."Já tedy pozoruji opravdu zásadní rozdíly mezi našimi vládci.Červený nosík huhňá,kdežto Turton artikuluje bezvadně,paní Turtonová bere úplatky,kdežto manželka Červeného nosíku nebere,totiž nemůže,poněvadž žádná paní Červenonosíková zatím neexistuje."
   "Úplatky?"
   "To nevíte?Když se pro Střední Indii projektoval průplav,jistý rádža nebo kdo jí věnoval šicí stroj z ryzího zlata,aby voda tekla přes jeho území."
   "A teče?"

Konec 2.části 

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama