Červen 2010

Proč jsou labutě bílé?

30. června 2010 v 23:04 | Juliana |  Moje staré slohovky
Rozhodla jsem se zveřejnit svou vlastní pohádku,kterou jsem napsala v osmé třídě.Byla to kontrolní slohová práce.Dostala jsem tehdy za jedna,tak jsem zvědavá,zda budete mít podobný názor,jako tenkrát moje paní učitelka.

PROČ JSOU LABUTĚ BÍLÉ?

Za devatero horami,za devatero kopci,za devatero řekami se rozléhal krásný velký rybník s modrými labutěmi.Byli to ptáci vyššího vzrůstu,s nádhernými křídly,ale něco se k nim nehodilo.Bude to asi ta modrá barva.Labutě se díky ní úplně ztrácí na modré hladině.
V jedné vesnici,daleko od našeho zázračného rybníka,žila rodina chudého dřevorubce,který měl dva syny.Jeden se jmenoval Jan a druhý,ten mladší,Matěj.Chlapci už dosáhli věku,kdy se mají vypravit do světa a něco dokázat.Otec si je nechal oba zavolat a takto k nim pravil:
"Milí synové,jsem už starý,chtěl bych se ještě dožít toho,až se mi vrátíte ze světa se svými ženami.Hned zítra se vypraví starší z vás,Jan a půjde si do vzdálené země hledat nevěstu."
Jak dřevorubec řekl,tak se i stalo.Hned zítra ráno se Jan vydal na cestu.Jel devatero horami,kopci a řekami,až se dostal ke zpustlému starému zámku.Vedle něj se rozprostíral již jmenovaný zázračný rybník.
Jan vešel do zámku,kde uviděl lůžko,zaprášené zrcadlo a stůl plný jídla.Dřevorubcův starší syn měl již velký hlad,tak se bez okolků pustil do toho báječného voňavého jídla.
Po obědě si pořádně prohlédl svůj dočasný domov,až přišel k onomu zaprášenému zrcadlu.Řekl si:"To zrcadlo je ale špinavé,"rozhlédl se kolem a našel mokré plátno a zrcadlo jím vyčistil.
A tu se stala divná věc.V tom zrcadle se objevila krásná modrá labuť se zlatou korunkou na hlavě.Jan se ještě ani nevzpamatoval,když tu se měl zase čemu divit.Ta labuť na něj promluvila kouzelným lidským hlasem:
"Jeníčku,Jene,jsem zakletá princezna a už dlouhá léta na tebe čekám,abys mne vysvobodil.V noci,když půjdeš spát,se ze všech koutů vynoří zlé příšery.Přijdou ke tvé posteli a začnou tě škrábat,kousat a mlátit do krve.Ty však nevydej ani hlásku nebo se ti zle povede.Když obstojíš tuto noc,vysvobodíš mne a já se stanu tvojí ženou."
Po těchto slovech modrá labutí princezna zmizela.Zrcadlo bylo znovu zaprášené.
Jan nebyl ve své kůži.Přemýšlel nad tím,co mu labuť řekla.
Když přišel čas večeře,zase objevil stůl plný pokrmů.Navečeřel se a šel si lehnout do připraveného lůžka.
Okolo půlnoci uslyšel Jan strašlivé zvuky,které ho probudily z milosrdného spánku.Vynořily se příšery a mlátily a kousaly ubohého Jana.Ten se rozhodl,že bude zticha.Jenže za chvíli byly bolesti tak nesnesitelné,až vykřikl.V ten okamžik příšery zmizely a náš milý Jan ležel na lůžku zkamenělý.
Jeho mladší bratr cítil,že je Jan v nebezpečí.Vydal se na cestu k zámku,který je teď Janovi vězením.
Octl se i on před záhadným zrcadlem,též ho vyčistil a vyslechl to,co má v noci dělat,aby vysvobodil bratra a získal ruku labutí princezny.
Matěj si prohlížel zámek,až přišel do malé komůrky plné starého harampádí.Mezi ním našel nějakou mast.Bolely ho ruce,tak se rozhodl,že se mastí natře.Učinil tak a zjistil,že bolest přešla.Tak se mastí namazal celý,aby se ochránil před příšerami.
Přišla noc a Matěj po večeři ulehl do postele.Uslyšel stejné zvuky jako minulé noci Jan a to už se kolem něj strašidla hemžila.Škubali ho,mlátili,ale on nic necítil.Za hodinu strašidla zmizela nadobro,Jan se probudil ze svého strnulého kamenného spánku a dvě modré labutí princezny se proměnily v nevěsty.Matěj a Jan je přivedli ke svým rodičům slavili se dvě krásné svatby.
A proč jsou labutě bílé?Strašidla,co po dvě noci trápila oba bratry,byly zakleté víly,které díky Matějovi našly svobodu.Proměnily se v bělounký sníh a obarvily labutě na bílo,aby je nikdo nemohl zaklít.

Už ani nevím,kde jsem tehdy vzala inspiraci.Ale snažila jsem se to dát dohromady.Řekněte mi svůj názor.
Mějte se krásně.

Richard Dean Anderson 2.část

30. června 2010 v 19:09 | Juliana |  Mí oblíbení herci
První film,ve kterém jsme Andersona mohli spatřit,byl titul Obyčejní hrdinové z roku 1986.Po šestiletém účinkování v seriálu MacGyver potřeboval přece jen trochu změnu,proto přijal roli v thrilleru Očima vraha.Zde hrál stavitele-psychopata Raye Bellana,který pomáhá zrestaurovat byt mladé dívce Laurii.Touto rolí Rick vybočil ze své obvyklé řady superkladných hrdinů.
Další snímky,například Beyond Betrayal nebo dvoudílná minisérie Pandořina skříňka,vynesly jeho hereckou popularitu vždy o stupínek výš.
Navzdory samotě,kterou vyhledává a při níž podniká dlouhé procházky do přírody ve společnosti svých psů,nepřestal toužit po ženě svých snů.Nevyléčitelný romantik,jak sám sebe Rick označil,tak šel z jedné ženské náruče do druhé,ale pořád nemohl najít tu pravou.Teri Hatcher se téměř podařilo dohnat poněkud plachého Andersona k oltáři,ale "před branami kostela" ji vyměnil za německou krasobruslařku Katarinu Witt.A tak to šlo dál.
"Když miluji,chci milovat celým svým srdcem,nejen částí,"znělo jeho životní motto.A možná právě proto to byl on,kdo ženy opouštěl.
V roce 1996 přišla nabídka na Hvězdnou bránu.Andersonova produkční společnost Gekko se spojila s MGM/UA a Showtime Television a nabízenou šanci využila se vším všudy.Kromě hlavní role se Richard Dean Anderson ujal postu výkonného producenta.

Můj třebovický maratón

29. června 2010 v 17:22 | Juliana | 
No,maratón má sice kilometrů 42,ale mě stačily ty moje tři.Zdá se vám to málo?Tak čtěte dál.Včera jsem jela ze zkoušky.Taky jsem si byla sbalit na koleji všechny věci a odevzdat pokoj,dále zajistit novou smlouvu na ubytování na příští rok.Docela perný den.Vstávala jsem ve 4.15.Vlastně to bylo dobrovolně o 45 min dřív,protože taťka vstával do práce a já jej chtěla ještě vidět a taky se s ním zároveň i nasnídat.Zkouška začínala až v deset,takže jsem vše v klidu stihla.Celých 200 km do Opavy.Zkouška byla z béčkového předmětu Věda o vědě.Docela zajímavé,ale na naučení trochu složitější.Holt je v tom hodně filozofie.A taky si jsem jistá,že jsem ji nedala.Ale nevadí.
Když jsem jela vlakem z Opavy do Ostravy-Svinova,začetla jsem se do časopisu.Jela jsem osobním vlakem a nějak nesledovala okolí a ani hlášení,na které jsme stanici.A tak se stalo,že jsem vzhlédla od časopisu a zjistila jsem,že příští zastávka je Ostrava-Třebovice.Lekla jsem se.Říkám si,fajn,tak jsem přejela Svinov.Prostě tam vystoupím a uvidím,co bude dál.Tak jsem taky udělala.Byla to taková menší stanice,kde nikdo nebyl a já začínala panikařit.Taky už bylo 17.00.Naštěstí se v tom místě zrovna pohyboval jeden pán s malým děckem.A toho jsem se zeptala,jak do Svinova.Nakonec vyšlo najevo,že jsem musela být asi totálně mimo,když jsem vystoupila v Třebovicích,protože následující zastávka byla právě Svinov.Tak jsem tomu pánovi vysvětlila,že jsem si ten název spletla s Ostravou-Kunčice nebo Vítkovice,které jsou až za Svinovem.Tak jsme se tomu zasmáli a on mi vysvětlil,jak se dostanu na tramvaj,protože další osobák jel až za hodinu.Vzala jsem svůj velký a těžký kufr na kolečkách,na rameni kabelku a v ruce igelitku a vydala jsem se přes koleje k civilizaci.Bylo šílené horko a já už neměla nic k pití.Vlezla jsem do jedné uličky,kde zrovna projížděla paní na kole.Ta mě správně nasměrovala na tramvaj.Došla jsem na zastávku a přečetla si jízdní řád.Ke Svinovu to odsud byly čtyři zastávky.Jenže...pak jsem zjistila,že potřebuju koupit lístek a on nikde nebyl automat.Musím se přiznat,že neumím jezdit tramvají,mám radši trolejbus nebo bus.Tak jsem se rozhodla šlapat po svých.Sluníčko pálilo,jak v tu chvíli mohlo nejvíc a já kráčela směr vlakové nádraží ve
Svinově.Po delší době mě začala pálit ruka,jak jsem vezla ten svůj kufr.Při představě,že jsem s tímto kufrem cestovala z Brna z Vyšší odborné školy každý týden,je mi docela zle,protože přece jen je to štreka z Brna k nám do Čejkovic.Od té doby,co jsem v Opavě,kufr si pěkně celé dva semestry hoví ve skříni na koleji.Je to mnohem praktičtější. 
Šla jsem pomalu od zastávky k zastávce,od ukazatele k ukazateli.V jedné ulici jsem se zase zeptala,jestli jdu správně na Svinov.Zatím jsem tedy nezabloudila.Další paní,která kolem mě prošla,mi řekla:"Vy jdete s takovým elánem.Jako byste tančila."To kdyby věděla,co za vzdálenost mám ještě před sebou.Ale potěšila mě.Po vyjítí z té ulice jsem se nakonec začínala pomalu dostávat do centra.To byla určitá naděje.Viděla jsem tam několik tramvají,ale vzdala jsem se možnosti některou využít.Řekla jsem si,když už jsem v tom,tak to dotáhnu do konce.Přešla jsem silnici.Kousek dál byl Lidl.Lákalo mě,jít si koupit pití,ale nechtěla jsem se zdržovat.Přede mnou se najednou objevila taková úzká cestička podél hlavní silnice.Bylo to hezké místo na procházku,jen kdyby to bylo za jiných okolností.Pustila jsem se po ní,a světe div se,asi po kilometru jsem se konečně ocitla v místě,odkud jsem už viděla přijíždět vlak.Správně,byla jsem u vytouženého cíle.Já to dokázala.Mohla jsem si koupit něco k pití.Bylo to fajn,ta úleva.Ale ta cesta se mi zdála docela dobrodružná.Když už nic,vím,že se neztratím v Ostravě-Třebovicích.Vlak mi jel až za delší dobu,ale nakonec jsem v pohodě a krásně unavená přijela domů.Skvělý den.
PS:Mám dobrou zprávu pro všechny příznivce mého blogu.Tento článek již píšu na svém spraveném počítači,který mi dnes přivezli.Mám úplně skvělou náladu.Návštěvnost mi sice rapidně klesla,ale já se budu snažit si vás opět získat.
Mějte se moc krásně a užijte si těchto krásných dnů.A hlavně těch prázdninových.

To bylo tak tak

18. června 2010 v 14:37 | Juliana | 
Jak jsem slíbila,jsem opět tu,ale jen na chvíli.Doma se pomalu pracuje na uvedení obou počítačů zpátky k životu,tak to snad už brzy bude.Jsem po další úspěšné,tentokrát písemné zkoušce.Předmět se jmenuje Věcné pořádání a patří do oboru Knihovnictví.Dala jsem ho však jen tak tak.Minimum bylo 6 bodů a tolik jsem měla i já.Ale lepší E (3) než opáčko na konci srpna,no ne?I tak mi ještě nějaká prázdninová opakování hrozí.Ale teď,čerstvě po zkoušce,si náladu nenechám nikým a ničím pokazit.
Loni v letním semestru,je to vlastně už rok,jsem se stejným panem profesorem měla podobný předmět.Ten byl ale označen jako B.Tzn.povinně volitelný.Kdybych ho tehdy neudělala,tak by se dohromady nic nestalo.Jen těch kreditů by bylo škoda.Na té loňské zkoušce jsem se na prvním pokusu pouze podepsala.Prostě jsem nezabrala ani na jedinou otázku.No a napodruhé jsem měla nečekaně velký počet bodů.
Kdo taky studujete vysokou a máte zkouškové nebo jste bývalí vysokoškoláci,pochlubte se s vašimi výkony u zkoušek.Samozřejmě je to zcela dobrovolné.
Taky by mě zajímalo,které předměty,ať už na základce,střední či vysoké máte nejradši a které z duše nenávidíte.Jak už víte,u mě jasně vede Dějepis a Matematika.Co se týče předmětů na výšce,tak ty knihovnické jsou méně záživnější než muzeologické.To bude tou mou láskou k Dějinám,kterých je Muzeologie plná.
S trochou štěstí do týdne či dvou už budu moci s vámi komunikovat z domova.Rozhodně je to pohodlnější.
Mějte se.

Co znamená výraz BADSOORAT?

18. června 2010 v 14:18 | Juliana |  2x týdně nové hindské slovo
Výraz číslo 20: badsoorat  बदसूरत  

vyslovujeme badsúrat
znamená ošklivý,nehezký,škaredý

Aspoň něco za mnou

15. června 2010 v 11:07 | Juliana | 
Sedím ve školní knihovně a cítím ohromnou úlevu.Zrovna jsem se vrátila ze zkoušky z mého oblíbeného a vám známého předmětu Dějiny hmotné kultury.Samozřejmě jsem ji udělala a tradičně za D (2-).Mohlo to být lepší,kdybych neměla tak nechutné okno a vzpomněla si na zásadní věci.Přitom se je ptá pořád.Ale co,hlavně že je to za mnou.Jedna malá vlaštovka v celém zkouškovém období.Ještě je toho bohužel celkem dost.
Dnes jsem si hodně přivstala.Jelikož jsem měla zkoušku od 9 do 9.45 a nechtělo se mi přespávat na koleji,využila jsem další možnost,jež se nabízela.Vstávala jsem před čtvrtou,abych včas ujela 200 km do školy.Je to trochu šílený,ale mě to tak vyhovovalo.Skoro celou cestu jsem se drtila a vědomosti v hlavě přibývaly,ale bohužel se pan profesor Vojtal ptal na něco jinýho.A já byla tak nervózní.Nevím proč.Prostě už jsem taková.Budu na tom muset zapracovat.
Lidičky,vy,co navštěvujete můj blog,mějte prosím trpělivost.U nás byla o víkendu hrozná bouřka,vypnutá elektřina,docela hlasitý hromy a nápadné blesky.A já blbec,ano,je to tak,jsem si zapnula taťkův notebook,i když jsem věděla,že net určitě nepůjde.Nechtělo se mi spát a tak jsem se rozhodla,že budu aspoň poslouchat hudbu.Zanedlouho,to už naši tvrdě spali,nebo aspoň taťka,protože mamka při bouřce těžko usíná,se ozvala ohlušující rána.Myslela jsem,že mě z toho porazí.Pak byl klid,tedy kromě silného deště,blesků a trochy slabého hřmění.O hodně později jsem se rozhodla jít se svíčkou do postele,kde jsem ještě skoro potmě luštila další kapitolu Tetanu.Druhý den jsme došli na to,že nefunguje napáječ na noťas.Bylo to tím,že nebyl vypnutý ze zásuvky a zrovna se ozvala ta hrozná rána.Notebook se krásně vybil a už s ním nikdo nic neudělá,dokud táta nekoupí nový napáječ.Takže na můj blog se jen tak nedostanu.Jedině tak v pátek.To si zase udělám 200 kilometrový výlet na další zkoušku a mrknu i sem.Tak snad mi zůstanete věrní a budete sem i nadále chodit.Věřím,že problém se brzy vyřeší.
Mějte se fajn a držte mi pěsti.

Prohřešky při středověkém stolování

12. června 2010 v 19:11 | Juliana |  Zajímavosti z dějin lidské každodennosti
Dnes jsem se při přípravě na zkoušku z Dějin hmotné kultury docela pobavila.Učím se z materiálů,co jsem našla na netu a tohle mě docela rozesmálo.Posuďte sami:

"Na lokty se zpodpírati,neb na stěnu spoléhati,...přes cizí talíř smýkati,polévkou toče zmýtati,...na ubrus krmě kydati,do ňader utrušovati,...sem i tam rozprskovati,líce jídlem vycpávati,ústy co svině mlaskati,z nich na talíř ukládati,prsty v jíše se máchati,tupým řezákem žižlati,...též zuby kosti hlodati,za tím pod stůl je metati,v zubích se nožem párati..."

(Jiřík Strejc Vetterus,Mravové aneb naučení potřebná,1600,výčet prohřešků při stolování)

A docela se mi zamlouvá i ta stará čeština.Zní zajímavě,no ne?

Menší mýlka

12. června 2010 v 15:32 | Juliana | 
Tento článek navazuje na Erotické masáže.Já dnes totiž s mamkou zjistila,že ten dotyčný,co psal tu přidrzlou smsku,nebyl ten její klient,který u ní byl před rokem.Takže vůbec nechápu,co to bylo zač.Ten klient totiž dneska psal,jestli by mohl přijít na masáž jako obvykle.A podepsal se úplně jinak,než ten ve středu a též to bylo jiné číslo.Takže je to takové menší nedorozumění.Ale nakonec mamka s masáží souhlasila.Tím však myslím s masáží toho loňského klienta,ne toho magora ze středy.Je to trochu zamotaný článek,já vím,ale když budete pozorně číst,pochopíte.

Historický vývoj vodky

12. června 2010 v 14:29 | Juliana |  Máte rádi alkohol?
Původní vlastí vodky jsou Polsko a Rusko,které se předhánějí v získávání důkazů o tom,kde se nápoj připravoval dříve.
Zkoumejme některé historické údaje o destilaci vodky zejména ve východní a severní části Evropy:

14.století - záznamy ve švédských archívech dokazují,že se v této době destilovala v zemi pálenka z vína a z domácího obilí

1405 - první polský písemný záznam o výrobě lihu z obilí

1430 - ruská výprava,která navštívila italské kláštery,pozorovala,jak se vyrábí aqua vitae;po návratu jí bylo konečně jasné,jak se zbavit přebytku zrna

1460 - ve stockholmských berních knihách je záznam o prodeji destilátu z obilí na výrobu střelného prachu

1498 - ve Švédsku byla udělena první licence k výrobě brȁnnvin

1505 - z Ruska míří do Švédska první dodávky ruské vodky

1534 - Polák Stefan Falimirz věnoval ve svém herbáři vodce celou jednu kapitolu a popsal ji jako prostředek pro očištění pleti po holení

1546 - polský král Ivan Olbracht přiznává každému občanovi právo vyrábět a prodávat lihoviny

1550 - V Krakově jsou s určitostí v činnosti destilační přístroje

1568 - Fulvius Ruggeri píše papeži Piu V.: "Opilost je mezi Poláky jistým znakem zdvořilosti a dobrých mravů."

(příště: historický vývoj vodky 2)

Co znamená výraz SAPNA?

11. června 2010 v 20:13 | Juliana |  2x týdně nové hindské slovo
Výraz číslo 19: sapna सपना

vyslovujeme sapna
znamená sen

Dnes slaví HUGH LAURIE

11. června 2010 v 11:11 | Juliana |  Slavní slaví
Zase ty narozeniny.Říká vám jméno Hugh Laurie něco?Komu ne,jistě vám napoví název jednoho skvělého seriálu.Ano,je to představitel Dr.House.Ten seriál mám moc ráda a začala jsem na netu sledovat 5.řadu,kterou jsem neviděla,i když už na Nově dávají šestou.Škoda,že si House dává do září pauzu.Ráda bych věděla,jak to s ním a jeho týmem bude dál.
A kolik Hughovi dneska je?Jednapadesát.Má za sebou sportovní i hudební minulost,napsal dvě knihy,které bych fakt chtěla mít doma.Obchodníka se smrtí jsem už měla v knihkupectví v ruce,ale neměla jsem dostatečný obnos.Ale já tu knihu dostanu.
Snad napíše ještě nějakou,protože má opravdu talent.Přeju mu,ať je House pořád úspěšný natolik,aby se natočily ještě další řady,protože si nějak neumím představit,že dál už nic nebude.Taky by si ale zasloužil strávit více času s rodinou,kterou vídá díky natáčení velmi málo a své pubertální děcka vychovává přes webkameru.To prostě není ono.
Komu je Hugh sympatický stejně jako mě,můžete mu dnes popřát.Určitě si to zaslouží.

Erotické masáže

9. června 2010 v 17:21 | Juliana | 
Proč některé chlapy,když se řekne masáž,hned napadne jedno a jediné?Všichni víme,co mám na mysli.Mamce dnes přišla smska,jež zněla přibližně takto:"Dobrý den,nechci vás urazit ani naštvat,ale mohla byste mi po masáži udělat malou zdravotní masáž přirození?Děkuji."A též napsal své jméno,ale to zveřejňovat nebudu.Je to jeden z mamčiných klientů.Asi před rokem byl u ní párkrát na masáži a vždycky měl docela nemístné poznámky.Prostě se vůbec nestyděl,až to pěkné nebylo.Mamka byla ráda,že se ho zbavila.Erotické masáže rozhodně neprovádí.Ale jemu to jaksi pořád nedochází a tak si myslel,že když se po roce ozve,bude mít větší štěstí.Na sms mu odepsala,ať si přečte Slovácko.V inzerátech určitě objeví nějakou,co bude ochotná jeho přání splnit,i když to bude dražší.A víte co on na to?"To mi nevadí,já si klidně připlatím."Na to už mamka radši nereagovala.Já se jí nedivím.Takový vlezlý týpky já vážně nemusím.A jak si vůbec mohl myslet,že uspěje?To mou mamku asi ještě dvakrát nezná.Co byste na tohle řekli?Zajímá mě váš názor.A pokud možno z obou stran.Čili z ženské i mužské.Jen do toho.Jsem zvědavá,co se od vás dozvím.

Příliš dlouhá noc

7. června 2010 v 16:18 | Juliana | 
Jsem tak trochu blázen.Šíleně ráda ponocuju.Ne že bych pobíhala po venku,to ne,ale vždy si najdu nějakou činnost,obvykle sezení u počítače,jasně,u které vydržím velmi dlouho.Zrovna minulou noc se mi vůbec nechtělo spát.Byla jsem na svém blogu a taky jsem se dívala na můj oblíbený seriál Dr.House.Určitě jej znáte.Zrovna dávají šestou řadu.Ale já sledovala poslední díly řady páté v originále s českými titulky na netu.Do postele jsem odcházela o půl druhé v noci.Že to nic není?Vždyť já taky ještě spát nešla.Vzala jsem si s sebou spousty papírů z přednášek z předmětu Věcné pořádání a dělala si řádné výpisky.U toho jsem vydržela do tří hodin a po třetí hodině jsem vstala a šla chystat našim kávu a čaj,taky něco k jídlu.Ne,naši nejsou divní,taťka vstává před půl čtvrtou do práce a mamka mu chystá vždy jídlo a kávu.Jenže nikdo z nich netušil,že se této role ujmu já.Správně jsem měla dávno snít nějaký sen a ne tady chodit v kuchyni kolem tátovi snídaně.Naši viděli v kuchyni světlo a tak si mysleli,že nějak zaspali. Vyštrachali se z postele a hleděli,co se tu děje.Mamka vešla do kuchyně,kde jsem já už měla nachystané tři chleby s máslem a salámem a dva čaje.Pro mě a pro ni.Taťkova káva už několik minut dlela na svém místě.No nic,taťka se posadil a začal se oblékat.Zase měl ty svoje ranní vtipné poznámky,takže o zábavu bylo postaráno.Po snídani si taťka vzal své věci v cestovní tašce,protože je vždy celý týden pryč a rozloučil se.Vyšel dnes o třičtvrtě na čtyři,to je skoro o 15 minut dřív,protože byl zmatený tím ranním světlem v kuchyni.Bál se,že zaspal.No,mamka si v klidu poté dopila čaj a chystala se opět do postele.Mě se však spát nechtělo.Tak jsem se v posteli ještě pustila do knížky od slovenského autora Emila Dzvoníka Tetanus.Znáte ji někdo?
Usnula jsem,až začalo svítat,asi okolo půl páté.
Jste taky takoví blázni?Já nevím,jak se toho zbavit,ale bez ponocování prostě nemůžu být.Ne,že bych měla problémy se spánkem,jen prostě ráda v noci bdím.

Pár anglických výrazů

7. června 2010 v 15:20 | Juliana |  Opakujeme angličtinu
Jistě je vás hodně,co ovládáte dokonale angličtinu.Ale i tak je nutné občas něco zopakovat,aby paměť nezakrněla.Nebudu se zde věnovat gramatice,tu jistě hodně z vás zvládá.Ale co takhle rozšiřovat si slovní zásobu?V této rubrice vždy najdete nějaké věty,sousloví a slovíčka,které vám pomohou v porozumění anglických článků,titulků atd.Hrozně ráda se prohrabuju v slovní zásobě různých jazyků,ale v první řadě potřebuju umět dokonale anglicky.Bez tohoto jazyka se dneska člověk neobejde.A proto na něm hodlám pracovat,když už jsem se dobrovolně vzdala jeho studia na škole.

VĚTY

I always rectify my mistakes.
Vždy napravuju své chyby.

Do you need my recommendation?
Potřebujete mé doporučení?

I don´t want to be disturbed.
Nechci být rušen.

I keep forgetting.
Pořád zapomínám.

What are you so angry about?
Co tě tak rozčílilo?

SLOVNÍ SPOJENÍ

decline an offer
odmítnout nabídku

same as usual
jako obvykle

hide impatience
skrývat netrpělivost

highly anticipated
velmi očekávaný

long-term situations
dlouhodobé situace

SLOVÍČKA

rectify
napravit

aim
cíl

bald
holohlavý

culprit
viník

simplicity
jednoduchost

Kdyby se tu našel někdo,kdo anglicky skoro vůbec neumí,ať klidně napíše,když nebude znát výslovnost.Já ráda poradím.

Moc díky za návštěvnost

7. června 2010 v 11:49 | Juliana |  Návštěvnost blogu
Když mi dnes došlo na mail vyhodnocení toplistu,nemohla jsem uvěřit.Moje návštěvnost se fakt začíná zlepšovat.Jsem vám všem vděčná za vaši přízeň.A budu se snažit,ať na mém blogu najdete i nadále něco,co vás zaujme.

Návštěvnost za minulý týden (31.5. 2010 - 6.6. 2010) je:
Pondělí: 22
Úterý: 12
Středa: 22
Čtvrtek: 16
Pátek: 22
Sobota: 26
Neděle: 34

Celkem: 154
Opravdu moc hezky se na to kouká.Teda aspoň mě.

Co znamená výraz NAAM?

6. června 2010 v 19:39 | Juliana |  2x týdně nové hindské slovo
Výraz číslo 18: naam  नाम

vyslovujeme nám
znamená jméno

Vidíte zde určitou podobnost s jinými jazyky?

Výlet do budoucnosti

6. června 2010 v 18:23 | Juliana |  Moje staré slohovky
Nedávno jsem se zmiňovala,že snad vyhrabu své staré slohové práce a pokusím se v nich najít něco trochu použitelného.No,nevím,co mi na to řeknete,ale napíšu vám sem slohovku ze šesté třídy.Jedná se o fantastické vypravování na vlastní téma.

VÝLET DO BUDOUCNOSTI
   
   Jsem velká milovnice sci-fi.Nikdy bych nevěřila,že můžu něco takového na vlastní kůži zažít.Ale opak je pravdou.Teď vám o tom budu vyprávět.
   Jednou v noci mě probudil jakýsi šramot.Myslela jsem si,že je to jen myš.Ale myš přece tak moc nešramotí.Nedalo mi to,a tak jsem se šla podívat na balkon.Jakmile jsem otevřela,lekla jsem se jako ještě nikdy.Přede mnou stál malý,zelený mužík.Chvíli jsem si ho prohlížela,pak jsem si dodala odvahy a zeptala se ho,odkud je a co tu dělá.Nic.Žádná odpověď.Jen se na mě upřeně díval svýma velkýma hlubokýma očima.Napadlo mě,jestli to třeba není nějaké mimozemské dítě.Proto třeba nemluví,ale taky mi možná vůbec nerozumí.
   Jestli je to opravdu mimozemšťan,tak bych byla ráda,kdybych se mohla podívat do vesmíru,anebo ještě lépe,do budoucnosti.
   Pořád jsem od něj nemohla odtrhnout oči.Fascinoval mě.Jako by četl moje myšlenky.V jeho očích se něco změnilo.Možná umí mluvit jen očima.Otočil se a ukázal na svou vesmírnou loď,která stála na trávníku.Pochopila jsem to tak,že se mi splní sen a podívám se do budoucnosti.
   Můj nový neobvyklý kamarád mě vzal za ruku a spolu jsme z balkonu vyskočili.Nebylo to nic složitého,protože náš balkon se nacházel v prvním patře.
   Byla jsem velmi zvědavá,jak to asi v takové vesmírné lodi vypadá.Neviděla jsem tam nic,co bychom mi lidé kdy poznali.Najednou mi padl do oka jeden přístroj,který ukazoval,ve kterém roce se nacházíme.Na monitoru byl právě rok 1998."Já se ale toužím podívat alespoň do 21.století," řekla jsem nahlas a už jsme letěli.Let trval asi pět minut,ale mně to připadalo,jako bychom letěli 100 let.
   Přistáli jsme na jednom vysokém kopci.Jenže na něm nebylo nic pěkného.Žádné kytky,žádná tráva.Zděsila jsem se.
   Ještě než jsme vystoupili,tedy já a můj přítel mimozemšťan,podívala jsem se znovu na monitor,který ukazoval,že se nacházíme v roce 2050.
   Tento zážitek byl pro mě tak zdrcující,že jsem svého přítele požádala,aby mě zavezl zpátky do doby,do které patřím.Už tehdy jsem věděla,že budu dělat všechno pro záchranu naší modré planety.Podle toho,co jsem však viděla,už předem vím,že moje práce,i když usilovná,bude zbytečná.Škoda,že si lidé včas neuvědomili,že svým nezodpovědným chováním ničí to,co nám matka příroda nadělila.

Konec

No,já vám říkala,že spisovatelka nejsem.Dnes bych to možná napsala i líp,ale zkoušet to nebudu.Nechám to pěkně v originále ze zlatých časů základky.

Otázka č.2 - Co je rosný bod?

5. června 2010 v 22:42 | Juliana |  Co se učím v muzejní konzervaci
Muzejní konzervace není nic moc lehkýho.Kdo chce vědět,co se do ní musím učit,ať si přečte následující otázku.

Otázka č.2:                       

CO JE ROSNÝ BOD?

Teplota,při níž se vzduch při dané absolutní vlhkosti nasytí vodní parou a ta se začne srážet.

Otázek samozřejmě bude postupně přibývat.Jinak byste si mohli myslet,že se tam učíme samé jednoduché blbosti.Ale já mám ze zkoušky opravdu hrůzu.A to mě ještě čekají laborky a dodělání našeho "slavného" železného hřebíku.A kolik dokumentace kolem toho je,to byste nevěřili.
Otázky budou mnohem delší,až to pěkné nebude.Jen by mě zajímalo,jak se tohle všechno dá v klidu naučit?No nic,už nebudu obtěžovat takovými složitostmi.Aspoň ne teď.

Mějte se.

Dnes slaví NOAH WYLE

4. června 2010 v 10:29 | Juliana |  Slavní slaví
A je tu náš první oslavenec.Je to Noah Wyle.Jistě jej budete znát z amerického seriálu ER (Pohotovost),kde celou řadu let,zhruba od svých 24,"doktoroval" jako John Truman Carter MD.Patřil k mým nejoblíbenějším a to od úplného začátku.Bylo mi moc líto,když po letech ze seriálu odcházel.Ale vydržel tam skoro celou dobu.Vždy se budu ráda vracet k tomuto seriálu. Mám spoustu dílů na dvd a dokonce i na starých videokazetách.
Wyleho jsem moc dlouho neviděla,ale určitě se zase najde něco,kde jej opět spatřím.Moc mu přeju,aby ve svém rodinném životě neměl žádné velké problémy,ať jej jeho děti poslouchají.Též přeju hodně úspěchů v herecké kariéře a hlavně,ať mu slouží zdraví,abychom ho mohli i nadále vídat na našich obrazovkách.Tak co,kdo se ke mě přidá?
A kdo neví,kolik Wylemu je,tak vám prozradím,že příští rok slaví jubilejní čtyřicítku.Ten čas tak letí.Na začátku Pohotovosti byl tak mladý,že to snad už ani není pravda.Ale ne,ještě toho má určitě hodně před sebou.

Povídka na přání

3. června 2010 v 23:07 | Juliana | 
Vzpomínáte si,jak jsem tento týden psala o jednom z mých oblíbených blogů?Jeho autor,Le Narrateur,se tomu potěšil a za to mi nabídl,že mi napíše povídku na přání.To zase potěšilo a taky překvapilo mě.Dostala jsem za úkol vymyslet téma a tak jsem navrhla dobrodružství s kočkou,čímž jsem budoucího autora povídky trochu zaskočila.Ale věřila jsem jeho talentu a věděla jsem,že to zvládne.Slíbil mi,že se pokusí,aby povídka spatřila světlo světa ještě dnes,a taky to dodržel.Když jsem večer zabrousila na jeho blog,povídka s názvem Dobrodružství s kočkou tam skutečně byla.Během čtení jsem cítila dojetí,protože tohle pro mě ještě nikdo neudělal.Tímto bych autorovi chtěla za toto gesto moc poděkovat.V povídce použil vše,co o mě dosud ví.Určitě si ji přečtěte,věřím,že se vám bude líbit stejně jako mě.A kdo by náhodou nevěděl,jak se k ní dostat,mrkněte na mé oblíbené stránky,a tam najdete odkaz na blog Le Narrateura.Tak jen do toho a hezky se bavte.

Narozeniny slavných

3. června 2010 v 18:49 | Juliana |  Slavní slaví
Hrozně ráda sleduju,kdy známí lidé slaví své narozeniny.Ale jen ti,které řadím mezi své oblíbené.A to jsou zejména herci.
V nové rubrice budeme společně sledovat,kdo je zase o rok starší a můžeme mu společně popřát,pokud bude dotyčný oslavenec též jeden z těch,koho máte rádi.Tak jsem zvědavá,kolik přání k narozeninám od vás slavní oslavenci získají.

Co znamená výraz KAHAN?

3. června 2010 v 14:16 | Juliana |  2x týdně nové hindské slovo
Výraz číslo 17: kahan कहाँ

vyslovujeme kaha
znamená kde

Jsem tak vytočená!!

2. června 2010 v 23:37 | Juliana | 
Teda teď už jsem v klidu,protože jste mě potěšili krásnými komentáři,za což vám velmi děkuju.Ale dnešek byl příšerný.Musela jsem do Opavy,tedy do školy kvůli laborkám a našemu železnému hřebíku.Kdo neví,o co jde,nechť navštíví můj dřívější článek Chci konzervovat předměty?.
Byla jsem jasně domluvená s kámoškou,že se tam dneska sejdeme.Z domu jsem vyjela o půl jedenácté.Pro zajímavost,Opava je od našeho zhruba 200 km.Dobrý,co?O to však nejde,na vzdálenost se za dva roky studia dá v poho zvyknout.To mi problémy nedělá.A navíc jsem si oblíbila jízdu vlakem.Ale dnes jsem úplně šílela.Když jsem jela do Ostravy-Svinova,koukala jsem skoro celou cestu z okna.Ta voda v těch polích připomínala rybníky a potoky,jen ne pole.Bylo to docela děsivý.A ten déšť je čím dál častější.No a kvůli nějaký poruše a asi i kvůli té vodě,jsme měli docela slušný zpoždění.Ze Svinova do Opavy jsme jeli asi 52 minut.Byl to rychlík a normálně mu to trvá asi 20 minut,než zastaví v naší stanici.Vyjel sice přesně načas,ale hned v další stanici zastavil a tam jsme trčeli slušných 20 minut.Za tu dobu jsme mohli být už v Opavě.Tak jsem psala té kámošce,že přijdu do laborek později.Samozřejmě mi napsala,až jsem došla do těch laborek,kde absolutně nikdo nebyl,natož pak ona.A víte co mi napsala?Že dnes do laborek vůbec nepřijde,protože se musí učit na zítřejší zkoušku.Ať prokonzultuju s panem profesorem ten náš předmět.To mě dostalo,protože je to od ní podraz.Před třemi dny jsme se jasně domluvily a ona tohle.Ani mi nenapsala,že nemůže přijít.Tak jsem psala Jarkovi,který je s námi ve skupince,jestli přijde aspoň on.Odepsal,že je za chvíli tam.Když přišel,zjistili jsme,že se dnes do laborek vůbec nedostaneme,protože tam absolutně nikdo není a pan profesor,který je zároveň ředitelem Slezského muzea v Opavě může nejdřív v šest.Pak vyšlo najevo,že M.Jarkovi psala takové bludy,jako nikdo.Jarek mě řekl,že prý mu M. napsala,že ten náš předmět je už skoro hotový,což nemůže ona absolutně vědět,protože se ani neobtěžovala jít s tím předmětem se mnou na konzultaci k profesorce.Tak nechápu,jak tohle může tvrdit.Jarka tím úplně zmátla,protože já mu k tomu řekla svoje a postavila jsem ho zpátky na zem.Tak jsme se nakonec my dva spolu domluvili,že mi napíše,co a jak,až zjistí,kdy v laborkách někdo bude.S ním se člověk úplně normálně domluví,což jaksi s M.nejde.Ona už se vidí v té její Anglii.Tak proč tam nejede rovnou?Vždyť mi pořád tvrdí,jak ji ta škola nebaví.Ve školní knihovně jsem jí napsala docela hustý mail.Musela jsem se trochu uklidnit,tak jsem ji tam písemně seřvala.Když jsem se vracela domů,volala mi,co laborky.Tak jsem hned vybuchla a řekla,ať se mrkne na mail.Neměla jsem vůbec chuť se s ní bavit.Absolutně nechápala a tak jsme se pohádaly.Mezitím jsem se zase pomaloučku blížila k domovu.A to doslova,protože to zpoždění už bylo neúnosné.V Přerově jsem dostala další šok.M.mi napsala obrovskou sms,že polovina toho mého mailu jsou blbosti a že je můj problém,že jsem jela zbytečně,protože jsem se jí měla zeptat,jestli dojde do laborek.To mě dorazilo.Pokud vím,tak není moje povinnost se jí ptát,zda se milostivě dostaví,když jsme byly jasně domluvené.Snad mi to má oznámit ona,ne?Teď lituju,že jsem spoléhala na ni,a že jsem se rovnou neobrátila na Jarka.Jo,a ještě mu M.napsala,že prý tam bude sám.Aspoň tak mi to řekl.M. ani já do laborek nepřijdeme.A pak si mi dovolila tvrdit,že se o mě Jarkovi vůbec nezmiňovala.Tak kde si to asi vycucal.No chápete to?Já měla chuť někoho praštit.A nejradši M. Na tu její předlouhou trapnou smsku jsem se neobtěžovala odpovědět.Ať si ty nesrovnalosti v komunikaci vyřídí s Jarkem.Mě už je to fuk.Ale už nikdy se na ni nebudu spoléhat.Takhle mě totiž vytočila už víckrát a já už na to nemám nervy.No,to by snad stačilo nebo se zase naštvu,a to nemám zapotřebí.
Co si o tom všem myslíte?Jak byste se zachovali vy?

Být tak spisovatelkou

1. června 2010 v 21:55 | Juliana | 
Spisovatelka...Zní to docela zajímavě,nemyslíte?Jenže můj případ to bohužel není.A přitom tolik ráda čtu.Všude kolem je plno skvělých povídek,románů a různých příběhů.Též bych jednou chtěla něco kloudného vymyslet.Ale nemám na to buňky.
Vždycky jsem si říkala,kde ti spisovatelé pořád berou inspiraci.Je pravda,že psát se dá o čemkoliv,ale já neumím dát dohromady nějaký příběh,který by člověk neodložil,dokud jej nepřečte.Je to jeden z mých nesplnitelných snů.
Obdivuju lidi,kteří sedají k počítači,dříve k psacímu stroji,s tím,že pomáhají na svět příběhu,jenž osloví velkou spoustu čtenářů.Nedávno jsem dočetla knížku s názvem Bestseller.Byl opravdu výborně napsaný.Všechny postavy,i ty záporné,jsem si prostě zamilovala.Jak to ti spisovatelé dělají?Já se kdysi pokoušela napsat pohádku,ale moc se mi nepovedla.Moje mamka má rozhodně větší spisovatelský talent.Vymyslela několik skvělých básniček,docela vtipných,které se bohužel nedochovaly.Mamka je nikam nepřepsala a pamatuje si z nich pouze části.Škoda.
Na základce se mi podařilo ve slohu dát něco dohromady na téma scifi.Myslím,že se to dalo číst,ale nic profesionálního to nebylo.
Možná vyhrabu své staré slohové sešity a pokusím se tam něco najít.Třeba vás něco zaujme.Nebo že bych se pokusila o něco nového?To snad radši ne.
V blogovém světě jsem si oblíbila jeden moc krásnej začínající blog,ve kterém se autor,co si říká Le Narrateur,věnuje knihám,literatuře a též povídkám.Moc ráda na ten blog chodím.Vždy zde najdu něco zajímavého z literárního světa a moc hezký povídky,které píše sám Le Narrateur.
Též bych chtěla mít takovou bohatou fantazii.Ale možná ji někde hluboko v sobě mám schovanou,jen ji musím objevit.
A co vy a váš spisovatelský nebo básnický talent?

Richard Dean Anderson 1.část

1. června 2010 v 19:54 | Juliana |  Mí oblíbení herci
* 23.ledna 1950

RICHARD DEAN ANDERSON se narodil v Minnesotě,kde prožil celé mládí.V dětství snil o úplně jiné než herecké kariéře.Jeho původní sen o ledním hokeji však ztroskotal v šestnácti letech na komplikovaných zlomeninách obou rukou.
O rok později se vydal na kole z Minnesoty na Aljašku,vzdálenou téměř deset tisíc kilometrů.
Protože jeho otec byl jazzový hudebník a matka se taktéž zabývala uměním,nebylo těžké hádat,kterým směrem se jeho život bude ubírat.Drama začal studovat na univerzitě v Ohiu.Později se přesunul do Los Angeles,kde si začal vydělávat jako pouliční mim,žonglér,zpěvák v renesančním kabaretu,spisovatel,režisér a herec;vystupoval v akváriu s cvičenými kosatkami a hrál na kytaru s rockovou kapelou Ricky Dean and Dante.
Ricka,jak R.D.Andersonovi říkají přátelé,vynesla mezi slavné osobnosti už jeho první role.V roce 1976 ho producenti angažovali jako Dr.Jeffa Webbera do nekonečného megaseriálu General Hospital.Následovaly další série jako Emerald Point N.A.S.,Sedm nevěst pro sedm bratří,ale teprve postava MacGyvera jako by přesně vystihovala povahu skutečného Andersona.Úspěšný 140-dílný seriál se natáčel v letech 1985 - 1990.První dva roky v Los Angeles,poté se ale natáčecí tým přestěhoval do kanadského Vancouveru.