Září 2010

BURČÁKOVÁ ŠESTKA 2010

30. září 2010 v 20:52 | Juliana | 
Už jsem se nemohla dočkat neděle 19.září.Ten týden v pátek jsem si odskočila opět a zase na brigádu do vinárny.Druhý den jsem si zašla pro peníze.Dělalo to čtyři stovky.Pracovala jsem 6 hodin.To jde,ne?
No a v neděli jsem vyrazila na Burčákovou šestku.Konečně!Závody dětských kategorií začínaly už ve 12:30.Já ale jela autobusem až o půl druhé,jelikož mě zajímal až hlavní závod ve 14:30.Vystoupila jsem na dolní zastávce u kostela.Pak jsem vlezla do uličky,o které jsem předpokládala,že se po ní dostanu k  Orlovně.Po nějaké chvíli jsem ale váhala a radši jsem se vrátila zpět a počkala jsem si na někoho vhodného,kdo by mě správně nasměroval.U vinárny zrovna bylo několik lidí.Zeptala jsem se jedné mladé holky.Šla jsem tedy správným směrem,jen Orlovna byla až mnohem dál než jsem původně došla já.
Když jsem přišla konečně na místo,cítila jsem tu závodní atmosféru.Všude samí běžci,kteří se již připravovali na hlavní závod.Ten měl začít asi za čtvrt hodiny.Takže jsem to krásně stihla.
Rozhlížela jsem se kolem,jestli náhodou nezáhlednu Jirku.Až nakonec prošel kolem a všiml si mě dřív.Jeho první slova po pozdravu zněla:"Ale tohle není sportovní oblečení."Co jsem měla tehdy na sobě poznáte z přiložené fotky.Já jsem na rozdíl od něj nepřijela závodit,což on samozřejmě věděl,takže jsem se mohla obléct podle svého.
Přesně ve 14.30 závodníci dospělých kategorií startovali.Někteří měli před sebou jen 3 km,zbytek plných 6 km.
Já jsem se usadila na místě,které,jak jsem později zjistila,bylo velmi výhodné.Proč?Na netu jsem později našla spoustu fotek,kde jsem i já,jak si závod fotím.
A tady je má nejoblíbenější fotka:
Po prvních třech km
Mě určitě nepřehlédnete.Jsem ta sedící holka v zeleném tričku a s foťákem.Až později jsem zjistila,že sedím na místě,kde měl Jirka odložený batoh.Vůbec jsem netušila,čí věci tam jsou.
A který ze závodníků je Jirka?Ten s číslem 267.

Ještě se můžete mrknout na několik mých vlastních fotek.
Tahle je přímo ze startu:
startujeme!
A tady jsou další dvě:
na závodech
do toho!
Taky jsem si natočila prvních osm závodníků v cíli.Proč osm?Jirka totiž doběhl osmý.Pak už se mi nechtělo dál natáčet.To video sem ale dávat nebudu.Je trošičku horší kvality.
Ale stejně to byl skvělý závod.Moje premiéra.Já jsem se o to donedávna vůbec nezajímala.Ale teď hrozně ráda sleduju tabulky s výsledky závodů.Stalo se to tak trochu mým koníčkem.
S Jirkou jsem toho na závodech sice moc nenamluvila,ale atmosféra kolem byla fajn.Některé závodníky jsem znala dokonce i jménem,i když jsem je tehdy viděla úplně poprvé.Sbírám totiž na netu fotky a někdy jsou označeny jmény.Vlastně se je tak učím poznávat.Jediného Jirku znám díky knihovnické praxi osobně.
Sedla jsem si ke stolku a vytáhla jsem svou složku s tabulkami výsledků závodů.Trochu jsem se v tom probírala.Měla jsem tam i fotky.Všichni kolem se cpaly párky,které tam podávaly.Později se vyhlašovaly výsledky.Byla jsem se mrknout,jak nejrychlejší závodníci vystupují na stupínky vítězů.Taky jsem fotila,ale bohužel jen z dálky,takže tam skoro nejsou poznat.Proto je sem dávat nebudu.
Dokonce jsem zvědavě přistoupila k jednomu ze starších závodníků.Zajímalo mě totiž celkové pořadí a on měl u sebe papír s výsledky.Tak mi ho ukázal a dodal,že si můžu ten papír vyzvednout vedle v kanceláři,kde je měly vytištěné.Tak jsem si pro něj skočila.Aspoň jsem nemusela čekat,až to hodí na net.
Když Jirka odcházel,já jsem měla na stole u jeho věcí odloženou igelitku s tou složkou.Říkala jsem si,že se určitě neztratí.Na Jirku se přišli na závody podívat i jeho rodiče a věci pohlídali.Tak jsem toho takhle využila.Při odchodu ale nechápali,čí igelitka to může být.V tom jsem přišla já a zahlédla,jak Jirka zkoumá mou igelitku.Pak jsem mu rychle řekla,že je moje.Bylo po záhadě.Málem si ji  odnesl s sebou.To by se divil,co by v ní našel.
Sbalil petky s burčákem a rozloučil se s tím,že se uvidíme na nějakém z dalších závodů.Bylo několik minut před čtvrtou.Mě měl jet autobus až za dlouho.V neděli totiž autobusová doprava u nás dosti vázne.Pak jsem ale u burčáku zahlédla kámošku ze střední.Aspoň někdo známý.Tak jsme pořádně pokecaly a daly si burčák.
Povídání o mé cestě z Burčákové šestky je též poměrně delší záležitost,jež vydá na další dlouhý článek.Takže si budete muset zase chvíli počkat.Budou i nějaké fotky.
Tak se mějte.

P.S. A snad jsem žádného z aktérů mého článku nijak neurazila.Já to myslela dobře.

ZDROJ FOTOGRAFIÍ: má vlastní sbírka + www.rajce.net

Česnek

30. září 2010 v 17:18 | Juliana |  Udělejte něco pro zdraví
K snídani nebo k obědu si česnek asi většina z nás kvůli jeho pronikavé chuti a hlavně vůni nedáme. Zejména pokud budeme zbytek dne komunikovat s kolegy v práci, zákazníky nebo obchodními partnery. Přesto bychom na něj neměli v našem jídelníčku v žádném případě zapomínat a najít si pro česnek to správné místo a čas.

Česnek totiž v sobě ukrývá velkou koncentraci přírodních látek, které jsou pro naše tělo velmi potřebné a působí příznivě na naše zdraví. Z těch zásadních můžeme jmenovat vitaminy (B1, B2, B6, C, A, niacin, kyselina listová), enzymy, minerály (vápník, železo, hořčík, sodík, draslík, fosfor, zinek, jod, selen, mangan, měď) a látku allicin, což je jedno z nejlepších přírodních antibiotik.
česnekDíky antiobiotickému účinku česneku dochází k likvidaci virů a bakterií v těle a můžeme tak velmi účině bojovat proti nemocem jako jsou chřipka, angína či nachlazení. Látky obsažené v česneku navíc i podporují pocení, čištění dýchacích cest, zlepšují odkašlávání a minerály a vitamíny posilují celé tělo. Jedná se tedy o ideální kombinaci při předcházení i léčení zmíněných onemocnění.
Stejné antibiotické účinky mohou pomoci ale také při problémech trávicí soustavy, kde umí likvidovat škodlivé mikroogranismy v celém zaživacím traktu, podporují produkci žluče, čímž dále zlepšují funkci trávení. Česnek obsahuje látky, které vyplavují z krve přebytky cukru a ocení jej proto lidé trpící cukrovkou, kterým pomůže se snížením cholesterolu v krvi, průchodnosí cév a celkovým prokrvením organismu.
Lékařské studie kromě toho prokázaly, že pravidelná komzumace této zeleniny výrazně snižuje riziko vzniku rakoviny žaludku, střev a prostaty. Naše prababičky využívaly česnek jako likvidátor plísní a oparů, protože likviduje mikroorganismy, které způsobují jejich vznik. 
Doporučená denní dávka česneku je 1-2 stroužky denně, které bychom měli důkladně rozdrtit nebo rozkousat, aby se popisované látky uvolnili do našeho organismu. Tolik česneku asi bude konzumovat málokdo z nás, protože stálá vůně česnekového aroma z našich úst by nás společensky poněkud znemožnila. V rámci možností bychom na něj ale díky všem jeho skvělým vlastnostem zapomínat rozhodně neměli.

ZDROJ:http://www.hyperbola.cz/index.php/Cesnek-misto-pilulek?ac=0

Poslední den v knihovně

27. září 2010 v 20:26 | Juliana | 
Po vyzvednutí potvrzení o muzeologické praxi jsem si šla vychutnat svůj na delší dobu poslední den v knihovně.Paní šatnářka ale měla volno,protože jela do Prahy.
Místo ní byla se mnou v šatně B.Ta je taky moc fajn.Je v knihovně na stáži.Nepracuje tam jako šatnářka.Když jsme seděly v šatně,zrovna se instalovala menší výstava fotografií přímo naproti šatny.Patří to do té akce Photokošt,o které jsem se již zmiňovala.Své fotky tam měla i B.K. z dětského oddělení.Povedly se jí.
Později dolů přišla paní ředitelka a řekla nám,B. a mě,abychom tu výstavu trochu předělaly,že se jí to tak dvakrát nelíbí.Tak jsme se do toho pustily.Dalo to trochu námahy posunout všechny ty nástěnky s fotkama.Nevím,jak to přesně nazvat.Nebyly to nástěnky na zeď.Měly "nohy",aby stály na zemi.Taky jsem šla s paní ředitelkou nahoru pro nějaké informační letáky o Photokoštu.Byl to fajn pocit zase procházet po těch chodbách,do kterých jsem měla během praxe přístup svým spojovacím univerzálním klíčem.
Letáky jsem pak hodila na pult do šatny.B.K. je později měla vyvěsit na některou z nástěnek.
Naše snaha byla tak trochu marná,protože si to stejně zase předělali po svém.Ale paní ředitelka nás pochválila,protože to bylo mnohem lepší,než původně.
Jen tak ze srandy jsem v šatně B. ukázala fotky ze závodů,kde byl Jirka.B. vůbec netušila,že závodně běhá.Fotek mám okolo třiceti,našla jsem je všechny na netu.Jenom je mám vytištěné černobíle.Barevný inkoust nevedu.Ale ty fotky jsou vážně super.Od té doby jsem vytiskla další.Tu z Burčákové šestky,na které jsem i já,vám sem později hodím.Moc se mi líbí.A jsem ráda,že jsem si vybrala tak dobré místo,kde jsem mohla být v záběru.A ne zrovna jednou.
Už se moc těším na tu módní přehlídku.Konečně se totiž po více jak týdnu ocitnu v knihovně.Nechápu,jak jsem to mohla tak dlouho vydržet,když jsem tam chodila skoro celý měsíc v kuse.
Brzy se můžete těšit na můj článek z Burčákové šestky a mou cestu z ní domů.Nechte se překvapit.

Návštěvnost - 20. - 26.9.2010

27. září 2010 v 13:53 | Juliana |  Návštěvnost blogu
Návštěvnost za minulý týden (20.9. 2010 - 26.9. 2010) je:
Pondělí: 17
Úterý: 19
Středa: 16
Čtvrtek: 16
Pátek: 12
Sobota: 14
Neděle: 17

Celkem: 111

Ukončení praxe aneb pojedu nebo nepojedu na závody?

26. září 2010 v 21:39 | Juliana | 
Několik následujících článků se bude týkat událostí,které již nedávno proběhly.To ale nebrání tomu,abych vám je dodatečně popsala.
Ve čtvrtek 16.září jsem šla na svou poslední praxi do muzea.A jak to probíhalo?Paní S.mi řekla,že půjdeme na pobočku instalovat výstavu fotografií.Ona si v kanceláři ještě v klidu dopíjela čaj a já jsem šla s M. pomalu na místo.Měla tam též proběhnout porada.Tak jsem si sedla a čekala.Dokonce jsem dostala i list s informacemi týkajících se oné porady,abych byla v obraze.Mám jej doteď někde schovaný.
Mezitím přišli všichni ostatní.Paní S. mě požádala,abych šla vedle pomoct paní výtvarnici D.,se kterou si od toho dne tykám.Je mi sympatická.Spolu s námi tam bylo i duo P.a P.,kteří měli tuto výstavu fotografií na starosti.Tak jsem jim pomohla něco nanosit do dvou výstavních místností.Pak už nějak nebylo co dělat,jelikož se zjistilo,že není potřebný materiál.D. a jeden z P. jej šli do obchodu sehnat.Druhý P.se mezitím účastnil porady,kde se domlouvalo například to,jak bude probíhat akce Photokošt,jejíž část se dokonce odehrávala i v naší knihovně.Já tam ale na to nebyla.
Po poradě,jež trvala docela dlouho,což je ale potřeba,když je spoustu věcí,co musíte vyřešit a probrat,jsem nakonec odešla s paní S. zpátky do muzea,kde jsem se usadila v kanceláři D. ke své oblíbené ořezávačce a pracovala opět na těch letácích.D. zůstala při instalaci výstavy.Já byla užitečnější při ořezávání letáků.Ale vůbec mi to nevadilo.V kanceláři jsem byla sama.Občas někdo přišel,že něco hledá nebo paní uklízečka šla poutírat prach.Aspoň jsem si měla s kým povídat.Později jsem si dokonce zapnula na mobilu bollywoodské písničky.Mnohem lépe se mi ořezávalo.Někomu to zní asi směšně,ale byl to úplně poslední den praxe a tahle činnost se mi zamlouvala.Měla jsem klid a dělala jsem něco užitečného.
V čase oběda pro mě paní S.přišla,že už můžu jít.Mezitím jsem se s ní domlouvala na potvzení praxe.Pro to jsem si přišla druhý den okolo druhé odpoledne.
Muzeum mi bude chybět.Moc hezky se mi tam pracovalo a jsou tam opravdu příjemní lidé.Tak jako v knihovně.Ale do knihovny můžu kdykoliv zajít,kdežto s muzeem je to horší.
Další skvěle strávené odpoledne v šatně knihovny s úžasnou paní šatnářkou.Šla jsem na internet,kde jsem si chtěla vytisknout propozice jednoho běžeckého závodu - Burčákové šestky,který proběhl ten týden v neděli v Dolních Bojanovicích.Pořád jsem přemýšlela,jestli se mám jet podívat nebo ne.Moc mě to lákalo,protože mezi závodníky měl být i Jirka - vedoucí mé knihovnické praxe.
Když jsem tak brouzdala po netu,paní M.Č. začala povídat o té módní přehlídce mezi knihami,která se má v knihovně konat ve středu 29.září..Mamka při té příležitosti bude vystavovat své bižuterní výrobky.A já tam budu s ní.Paní M.Č. říkala,ať přijdeme brzy,aby si mohla nejdřív vybrat něco ona.A Jirka,který zrovna stál u psa,do něhož se hážou peníze pro nevidomé,na to,že aspoň vyberou nějaké korálky na psa.On tomu vůbec nemůže rozumět.Dělala jsem,jako že jsem jeho poznámku neslyšela a dál brouzdala po netu.
Po chvíli jsem se zeptala,jestli můžu tisknout.Našla jsem si totiž tu stránku o Burčákové šestce.Vytiskla jsem ji.A byla jsem ráda,že za pultem stál zrovna Jirka.Když mi podával můj vytištěný papír,dala jsem mu čtyři koruny.A on se hned ozval,že to mám za věrné služby a tak jsem si ty peníze vzala zpátky.Pak jsem se s ním začala bavit o těch závodech v Bojanovicích.Potřebovala jsem zjistit,kde je tam ta Orlovna,kde se to mělo konat.Opravdu moc jsem se chtěla jít podívat.Jirka mi cestu trochu vysvětlil a taky říkal,že se uvidíme na startu.Jeho slova stačila k tomu,abych se už déle nerozmýšlela.Na závodech jsem rozhodně nemohla chybět.Jen jsem nezávodila.O Burčákové šestce podrobně napíšu jindy.
Jirka si ještě dělal srandu,že když je to Burčáková šestka,že musím vypít 6 litrů burčáku.
Ten den jsem byla v knihovně nejdéle za celou dobu,co tam chodím.Doma jsem řekla,že přijedu později.A taky,že jo.Po zavření knihovny jsem ještě s paní šatnářkou a paní uklízečkou trávila čas rovnáním a zařazováním knížek do regálů.Zcela dobrovolně.Paní šatnářka mezitím pod knížkama utírala prach a paní uklízečka umývala zem.Bylo to fajn,být v knihovně až do tmy.
Dokonce jsem se věnovala své činnosti ještě půl hodiny po odchodu paní šatnářky domů.Autobus mi totiž jel až před osmou.Zařadila jsem veškeré knížky,co měli za pultem na vozících.
Když jsem odcházela,paní uklízečka za mnou zamkla a šla si dále po své práci.Byla jsem se ještě podívat ke vchodu pro zaměstnance na shořelý stánek s občerstvením.Celý den se to v knihovně probíralo.Byl to úmyslný požár,který mohl zničit i knihovnu,kdyby ve stánku měly plynové bomby.Opravdu hrozná představa.K požáru došlo okolo 11 večer den předtím.
Jak tohle mohl někdo udělat?
Můj článek je moc dlouhý,ale já mám potřebu sem všechny mé vzpomínky zaznamenat.
Snad se brzy zase donutím něco dalšího napsat.Opravdu mám o čem.

Stará zájezdní krčma

22. září 2010 v 10:29 | Juliana |  Zajímavé události ze světa archeologie
Archeologové na Zlínsku vykopali starou zájezdní krčmu

Legendární středověký zájezdní hostinec Zavadilka nedaleko hradu Šarova na Zlínsku se podařilo objevit archeologům. Přispělo k tomu i Právo, když místo nálezu starověkých předmětů při záchranném výzkumu v lokalitě Lapač mezi Šarovy a Březolupy porovnalo s historickými zápisy a nákresy v kronice šestnáctisethlavých Březolup.



Archeologové čistí kamennou zeď prastarého zájezdního hostince.

Archeologové čistí kamennou zeď prastarého zájezdního hostince.


Dnes 5:09 - Březolupy
Kronikáři na přelomu devatenáctého a dvacátého století do knihy napsali, že se v Březolupech a jejich katastru uvádějí s letopočtem 1447 čtyři hospody. "Lze dokonce soudit, že první hospoda byla postavena už v roce 1390, protože byla předmětem soudu majitele panství pana Čeňka ze Šarov," potvrzuje kronika.
Jak se Právu podařilo zjistit z mapek kroniky, na místě nálezů zřejmě stávala právě prastará hospoda, zmiňovaná v souvislosti s uvedeným soudním sporem. Historikům známá jako Zavadilka.
"Pověstná byla hospoda Zavadilka. Byla to nejstarší panská hospoda v Březolupech. Stála při cestě do Zlína nad Lapačem… Proslavily ji časté zábavy, které doprovázely ještě častější bitky. Dále pak rvačky formanů a obchodníků. Jedni jezdili pro dříví do lesa, druzí vozili zboží," popisuje kronika Březolup, zmiňující historii obce do roku 1918.

Našli nůž i ucho od sklenice

Základy hostince se nacházely pod horní skrývkou zeminy na křižovatce hlavní silnice Zlín-Uherské Hradiště a cesty na Lhotu. Archeologové zde objevili množství keramiky z období od 15. do 18. století.
"V blízkosti obnažené zdi údajného hostince jsme vykopali i několik železných předmětů, z nichž jeden připomíná nůž, dále pak ucho od sklenice a zbytky keramiky z osmnáctého století. Zda přímo s objektem souvisí i nálezy o tři staletí starší, které jsme našli o několik metrů dál, dosud nemůžeme potvrdit ani vyvrátit. Výzkum je teprve v počátcích," sdělil Právu Ivan Čižmář ze zlínské expozitury Ústavu archeologické památkové péče Brno.
Významným objevem je již zmiňovaná zachovalá část zdiva hostince, jehož stáří odhadují archeologové na tři sta let. "Usuzujeme tak podle objevených cihel, které byly přidávány do kamenné zdi. Je ale možné, že objekt byl mnohem starší a že byl začátkem osmnáctého století pouze opravován," poznamenal Ivan Čižmář.
Nejstarší archeologické nálezy lokality Lapač pocházejí z patnáctého století a potvrzují existenci zaniklé vesnice Šarovy, která se na rozdíl od nynější stejnojmenné obce nacházela zhruba o půl kilometru jižněji v blízkosti středověkého hradu. Původní ves byla vypálena ve druhé polovině patnáctého století během česko-uherských válek a na více než sto let zcela zanikla.
Archeologický záchranný výzkum při stavbě nové silnice mezi Šarovy a Březolupy podle Ivana Čižmáře potrvá do konce tohoto týdne. Jeho výsledky budou známy až po bližším prozkoumání všech nálezů.

ZDROJ:http://www.novinky.cz/koktejl/212087-archeologove-na-zlinsku-vykopali-starou-zajezdni-krcmu.html

Pomoc paní výtvarnici

21. září 2010 v 22:52 | Juliana | 
Minulé úterý na praxi v muzeu jsem měla za úkol dodělat chybějící visačky s čísly jednotlivých uniforem.Kdo četl článek Visačky a staré uniformy,je v obraze.Usadila jsem se v kanceláři u paní S.,jež mi udělala čaj,aby se mi lépe pracovalo.Bavily jsme se spolu o oboru muzeologie.Paní S.mi vyprávěla,jak se se tento obor studoval za jejích časů.Teď,po mých špatných zkušenostech,které si nechám pro sebe,mám pocit,že to bylo mnohem lepší.
Později jsme šly společně do depozitáře,kde jsem dělala tu samou práci,kterou jsem popsala ve výše zmíněném článku.Stejně mi ale nějaké visačky chyběly.Musela jsem na visačky napsat více čísel.Ale i tak jsem to dala celkem do pořádku.Paní S.dělala něco ve vedlejším depozitáři.Později pro mě přišla.To jsem zrovna uniformy začala na věšácích řadit podle jejich čísel.Nakonec jsem ale dostala jinou práci.Někomu to může přijít jako činnost,jež nemá vůbec s muzeologickou praxí co dělat,ale bez toho to taky nejde.Pomáhala jsem paní výtvarnici na ořezávačce ořezávat vstupenky a letáky na různé akce.Dělala jsem to sama.Paní výtvarnice se musela věnovat něčemu jinému.A byla to pro ni obrovská pomoc.Docela mě to bavilo.
V kanceláři s námi seděl její kolega a navrhl,abychom si pustili nějakou hudbu,ať tam nejsme tak potichu.Nakonec vybral on sám cédéčko od Black Sabath.Já tuhle hudbu sice dvakrát nemusím,ale bylo to fajn zpestření pro naši práci.
Ke konci praxe si přišel k paní výtvarnici pro vstupenky a to ostatní jeden pán,co to roznáší.Já dělala jen ty letáky,protože to šlo mnohem snadněji.Paní výtvarnice narychlo udělala vstupenky,aby mu je mohla odevzdat.Zbytek se dodělá postupně.
Druhý den jsem jela k zápisu do školy,ale o tomto se zde vůbec nehodlám vyjadřovat.Mám své důvody.
Po praxi jsem se opět věnovala práci pomocnice paní šatnářky.Však mě znáte.

Pijte hroznové víno

21. září 2010 v 21:31 | Juliana |  Udělejte něco pro zdraví
Ve víně je ukryta nejen pravda, ale také zdraví. Poslední vědecké studie účinků hroznového vína prokazují, že víno nás chrání před množstvím civilizačních nemocí. Jedna hrst hroznového vína obsahuje kompletní rozsah vitaminů skupiny B, důležitých pro naše nervy, pokožku i vlasy. Konzumace vína dokáže dokonce zabránit vzniku rakoviny. V červených bobulích se navíc ve velkém množství nacházejí polyfenoly, které zabraňují vzniku zubního kazu zničením bakterií v našich ústech. Kromě toho polyfenoly udržují v dobré kondici naši paměť a zabraňují vzniku Alzheimerovy nemoci. Dále červené víno obsahuje vysokou koncentraci resveratrolu chránícího naše srdce před infarktem. Byla prokázána souvislost mezi větší konzumací červeného vína ve Francii a zdravým srdcem Francouzů. V této zemi je srdeční infarkt velmi vzácnou chorobou.
Rostlinné látky červených hroznů v těle fungují jako uklízečky v tepnách. Kvašení a skladování vína tento efekt ještě zesiluje. Nedochází tak ke kornatění tepen a žil a výrazně klesá riziko infarktu. V jádrech hroznového vína se pak nachází elixír mládí v podobě velmi vysokého množství antioxidantů, jejichž účinek je dokonce dvojnásobný oproti vitaminu E a osmnáctinásobný ve srovnání s vitaminem C. Antioxidanty působí v těle jako lapače volných radikálů. Chrání nás před rakovinou a udržují buňky mladé. Zajímavé je, že antioxidační aktivita jediné sklenky červeného vína je shodná jako stejná aktivita dvanácti sklenek vína bílého.
Jádra z hroznového vína můžeme také využít jako náplň polštáře, který po zahřátí drží teplo a zmírňuje napětí a nervozitu. Další možné využití jader je jejich rozemletí a vylisování, kterým získáme olej s více nez 80% podílem nenasycených mastných kyselin. Olej z jader hroznového vína zkrášluje naše tělo z obou stran. Můžeme jej totiž využít v kuchyni i v koupelně. Má jemnou ořechovou chuť, snižuje hladinu cholesterolu a zpomaluje stárnutí pokožky. Je výborný na šetrné smažení, protože snese mnohem vyšší teploty než běžné rostlinné oleje.
Hroznová jádra využijeme i v případě, že chceme zhubnout nebo si udržet štíhlou postavu. Jejich polyfenoly totiž také brání vzniku tuku v břiše a v hrudníku. Sklenička červeného vína denně pomáhá proti tvorbě různých zánětů a zajišťuje správné ředění krve.

ZDROJ:http://www.hyperbola.cz/index.php/Hroznove-vino-jako-elixir-mladi?ac=0

Emailing

20. září 2010 v 18:40 | Juliana

__flashReplacement__

O co vlastně jde?Přijímání reklamních emailů,za které dostanete zaplaceno.Já to objevila teprve před třemi dny,ale docela se mi to zatím zamlouvá.Podvod to asi nebude,protože se tam registruje čím dál více lidí,takže na tom asi fakt něco bude.

Já to chtěla aspoň zkusit.Uvidím.Jde to sice hrozně pomalu-na mém kontě mám 5,20 Kč.Zní to směšně,co?Já vím.
Ale proč to nezkusit.Je to snadné,v podstatě nic neděláte,jen přijímáte reklamní emaily a potvrzujete kliknutím na odkaz,že jste je četli.Tím vám naskočí pár peněz.Pohybuje se to v řádu haléřů,ale čím více se budete snažit,co se týče shánění nových uživatelů,vaše částky stoupnou.
Kdo by měl zájem to vyzkoušet,jako já,klikněte na tento odkaz:

Adresa:


A koho to zaujme natolik,že se bude chtít zaregistrovat,uveďte prosím při registraci jako doporučujícího tento email:juliana.lorincova@klikni.cz
Pomůžete mi tak nějakými penízky a sobě tím taky po registraci přispějete na konto.
Je to fakt snadné a kdo má trpělivost,může si tak šetřit na horší časy.

__flashReplacement__

Přemýšlejte o tom.A můžete se i vyjádřit.

(můj trochu upravený starý článek z letošního dubna)

Spolupráce s paní S.

19. září 2010 v 22:44 | Juliana | 
Obě praxe už mám sice za sebou,ale mám silnou potřebu všechno sepsat.Chci to mít na památku a taky bych se s vámi o to ráda podělila.
Tak pěkně popořádku.V pondělí jsem šla s paní S.na pobočku našeho muzea rušit výstavu pokladen.Zatím jenom my dvě.Později se k nám ještě přidali dva chlapi,co si měli vše odvést do Brna.Nejprve paní S.sundávala ze zdí pověšené panely a já mezitím odlepovala ty menší z nástěnek.Ta výstava byla opravdu skvělá.Jednalo se v podstatě o obchod z počátku 20.století.Mohli jste zde vidět pokladny 106 let staré.To znamená z roku 1904.Byl to zvláštní pocit.Taky tu samozřejmě byly pokladny i mladších ročníků.Okolo poloviny 20.století.Jedna měla v srpnu přesně 100 let.Ty malé panely,co jsem odlepovala,byly z kartónu.Na nich jste si mohli přečíst reklamy a upoutávky na jednotlivé obchody a jejich výrobky.
Až jsme to všechno sundaly,přišli ti dva muži a začali vše balit.My jsme se nabídly,že pomůžeme.Bylo stejně ještě dost času do půl dvanácté,kdy mi končívala praxe.Chlapi balili jednotlivé pokladny a já s paní S.kostky-podstavce,na nichž pokladny spočívaly.Bylo to sice trochu namáhavé,hlavně pro paní S.,která ty kostky musela přenášet,ale jinak zábava.Hezky se nám spolupracovalo.Po praxi jsem šla opět a zase do knihovny,která se pomalu stává mým druhým domovem,a vše povykládala paní šatnářce,které jsem mimochodem nedávno dala adresu mého blogu.A jsem za to docela ráda.
Za tento týden mám toho na srdci ještě spoustu,ale pěkně postupně.

Můj sportovní víkend

14. září 2010 v 20:13 | Juliana | 
V knihovně jsem si nedávno půjčila knížku 120 cvičení pro dobrou postavu a o víkendu jsem začala konečně něco se svým tělem dělat.Moc mě to začalo bavit a vím,že je to pro mé dobro.
Knížka funguje jako měsíční program.Každý den 5 cviků,kromě neděle.Snad u toho vydržím.
Od té doby,co jsem zjistila,že Jirka závodně běhá,mám potřebu taky nějak cvičit.Když vidím v tabulkách ty jeho skvělé výkony,roste ve mě menší závist.Štve mě,že já sedím věčně u počítače a stěžuju si,jak mě bolí záda.Není se co divit.
Tak jsem se tedy o víkendu rozhodla absolvovat denně těch 5 cviků podle knížky.
V sobotu jsem u našeho potkala kámošku Moniku,která právě venčila své dva krásné pejsky.Daisy a Jessie.Už jsem o nich dříve psala.Monika se mě zeptala,jestli se s ní nechci projít.Šla jsem se rychle převléknout a vyrazily jsme.
Šly jsme po hlavní ulici.Po cestě Monika po telefonu mluvila s kámoškou.Stavily jsme se za ní na zámek,kde zrovna měla brigádu jako servírka.Mohla si dát pauzu a tak s námi chvíli byla u vchodu pro zaměstnance.Bylo nás tam víc.Někteří si šli zakouřit.
Moničina kámoška si hrála se psy.A trochu jsme pokecaly.Pak jsme zůstaly opět samy,protože ostatní museli do práce.S tím,že ta kámoška ještě na chvíli vyjde ven,jsme na ni čekaly a mezitím jsme se proháněly se psy po trávníku.Konečně jsem si pořádně zalétala po venku.Moničini pejsci jsou yorkshirští teriéři.Jsou úžasní.Mamka a dcera.
Nakonec jsme se už nikoho nedočkaly,tak jsme to obrátily k domovu.Řekla jsem Monice,že bych chtěla jet příští neděli do Bojanovic mrknout se na závody.Vysvětlila jsem jí,o co jde.
Jen bohužel asi nepojedu,protože nemám s kým.A samotné se mi nechce.I když bych moc ráda viděla Jirku závodit.Fakt že jo.
V neděli jsem si taky trochu zacvičila.A chytil mě fantas a rozhodla jsem se,že si zajedu na kole do vedlejší dědiny vzdálené 6 km.Jelikož se ale moje kondice pohybuje u bodu mrazu,nevěřila jsem,že to zvládnu.Vyjela jsem ve čtyři odpoledne.Na kopečky jsem se vybodla,sesedla jsem a šla pěšky.Musím začít pozvolna.Navíc mě bolely nohy po cvičení.Hned na začátku dědiny je zastávka,kde jsem si na několik minut sedla.Měla jsem v uších sluchátka.Poslouchala jsem jedním funkčním sluchátkem písničky.Dala jsem si pozor,abych "hluché" sluchátko měla směrem k silnici,aby mě při jízdě nic nesrazilo.
Nazpátek už to bylo trošku těžší.Už jsem začínala být unavená.Představa dalších 6 km se mi přestala zamlouvat.Za několika kopečky to už ale bylo v pohodě.Buď rovinka nebo mírně z kopce.Domů jsem kupodivu přijela přesně v pět.Takže to celé trvalo pouhou hodinu.Byla jsem příjemně unavená.

"Oživená" 11letá Athéňanka

14. září 2010 v 19:40 | Juliana |  Zajímavé události ze světa archeologie
Vědci "oživili" 11letou Atéňanku, která žila v 5. století před naším letopočtem

Řečtí vědci a archeologové úspěšně rekonstruovali tvář 11leté dívky žijící v Aténách v 5. století před naším letopočtem. Hlavním pomocníkem jim přitom byla dívčina kostra, která se ve skvělém stavu dochovala v prastarém hrobě. Lebka byla zcela netknutá, a to i včetně zubů.

Dnes 16:03 - Atény
Jedenáctiletá dívka žijící v pátém století před naším letopočtem zemřela na břišní tyfus během moru, který ve městě řádil okolo roku 430 před Kristem. Její kostra byla nalezena v masovém hrobě nedaleko aténského hřbitova Keramikos, když se v roce 1995 vykopávaly prostory pro podzemní dráhu.
V masovém hrobě archeologové našli celkem 150 těl, včetně ženských a dětských. Celkem 19 řeckých vědců ve spolupráci s jedním kolegou ze Švédska, dávalo dohromady předpokládaný vzhled malé holčičky pod vedením profesora a ortodonisty z Aténské univerzity Manolise Papagrigorakise.
Dívku si prý vědci vybrali kvůli skvěle dochované lebce a chrupu. Pro rekonstrukci obličeje tak měli tolik podkladů, kolik si jen mohli přát.

Dochovaly se i mléčné zuby

"Měli jsme celou lebku, čelist a zuby. A co je navíc naprosto ojedinělé, dochovaly se i mléčné zuby. Právě ty nám pomohly v tom, aby mohla být naše finální reprodukce velmi přesná. Myslíme, že je figurína podobná té skutečné dívce asi tak na 95 procent," uvedl Papagrigorakis.
Vědci použili při své práci 3D technologický program nazývaný "Manchesterská metoda", který se často používá při rekonstrukčních procesech egyptských mumií.
Odběr DNA prokázal, že dívka skutečně zemřela na břišní tyfus, stejně tak jako světoznámý aténský státník Periklés.

Zdroj:http://www.novinky.cz/koktejl/211380-vedci-ozivili-11letou-atenanku-ktera-zila-v-5-stoleti-pred-nasim-letopoctem.html

Kurz angličtiny se blíží

13. září 2010 v 21:55 | Juliana | 
V pátek ráno opět na praxi.Přišla jsem do patra a zamířila rovnou do kanceláře za paní S.Jenže tam nikdo nebyl.Vrátila jsem se chodbou zpátky.Dveře od kanceláře M. a Ma. byly pootevřené a M.seděla za stolem.S někým si povídala.Řekla jsem,že nevím,kam mám jít.Paní S. se za dveřmi ozvala,že je tady a že mám jít dál.To druhé jsem ale neslyšela a tak jsem čekala na chodbě.Rozhovor mezitím pokračoval.Po chvíli paní S. vyšla ven a pozvala mě už podruhé dovnitř.Když jsem předtím nešla,myslela si,že jsem někam odběhla.
Ten den mě měla na starost M.,protože paní S.měla poradu a na mě jí nezbýval čas.S M.jsem konečně dopsala karty k porcelánovému nádobí.Předtím jsem ale byla požádána,abych šla pomoct přidržet sklo při rozebírání vitríny.Pomáhala jsem konzervátorovi V. a panu údržbáři.
Poté jsem neměla chvíli co na práci,tak mi dal Ma. za úkol naskenovat staré papírové bankovky.Všechny československé.Zjistila jsem,že jednu z nich máme doma.
Mezitím se u nás v kanceláři zastavil V.Byla to docela sranda.On když začne vést ty své plamenné řeči na téma politikové,neubráníte se smíchu.Musely jsme s M. dole v dílně nafotit to nádobí.V.byl nucen počkat,až doskenuju a až sbalíme porcelán do krabic.
Dole v dílně jsme chvilku poseděli a pokecali s V.Pak jsme sbalily nafocený porcelán a vrátily se do kanceláře,kde M.uložila fotky do počítače a já je ukládala do jednotlivých karet.
Blížila se půl dvanáctá hodina a všichni chtěli na oběd.Musela jsem ještě mrknout do kanceláře za paní S.,jestli po mě něco nepotřebuje,ale bylo zamčeno,tak mě M.pustila domů.
Přišla jsem do knihovny,kde byl s paní šatnářkou zrovna její manžel.Ptala se mě,jestli mi došla ta smska,co mi ráno posílala.Jenže já mám věčně plnou simku a nechce se mi smsky mazat.Pak mi věčně čeká zpráva a já o ní ani nevím.Paní šatnářka mi psala,ať přivezu ten perlový náhrdelník,že ho koupí.Já měla sice novou bižuterii u sebe,ale tyhle perly jsem zrovna nechala doma.Nakonec jsem zavolala mamce a ona si udělala výlet do knihovny.
Manžel paní šatnářky taky vzpomněl email,který jsem jí den předtím posílala.Říkal,že jsem jim poslala fotky nějakého sportovce.Později mu došlo,že to je Jirka na závodech.
Když jsem v šatně na mamku čekala,stavila se za námi D.K.Zase si prohlédla bižuterku.Dokonce si zase něco zkoušela.Strávila tam s námi nějakou chvíli.Přišel taky Jirka s letákem o kurzu angličtiny,o kterém mi paní šatnářka nedávno povídala.Je to pro zaměstnance knihovny.Včetně paní šatnářky.Jirka taky prohodil něco o tom,že bez té knihovny nějak nemůžeme být.Narážel tím na mě a D.K.Prostě tuto knihovnu milujeme.
Prohlédly jsme si ten leták a já hned našla hrubou chybu.Spíš to byl překlep.Na posledním řádku bylo napsáno Don't woory.A kde je ta chyba?Nejen angličtináři jistě poznají,že ve druhém slově se nepíší dvě o,ale dvě r.Takže worry.D.K.si z toho udělala srandu a červenou fixou tam vyznačila známou značku,jíž se odjakživa označují hrubé chyby.
Měly jsme od Jirky za úkol ten leták vylepit.Šla jsem s D.K.Když jsem vycházela ze šatny,objevila se tam mamka.Tak jsem jí řekla,že teď mám něco na práci,ať jde do šatny.S D.K.jsme leták vylepily u vchodu pro zaměstnance,kde si značí čipem příchody a odchody.D.K.odešla domů a já se vrátila do šatny,kde zrovna mamka prodávala paní šatnářce ten náhrdelník z voskových perel.
Mamka přijela jen na skok.Chvíli s námi poseděla,ale jela hned dalším autobusem domů.Zato já jsem získala svolení,že můžu zůstat až do šesti.Už podruhé.
Jirka měl do půl čtvrté.Když odcházel,paní šatnářka s ním ještě prohodila několik vět o závodech.Něco ve smyslu,ať jim to natře.V sobotu ho čekal závod na Slovensku.
Před naším odchodem přišel opět manžel paní šatnářky.Přišla mi smska od pana vedoucího z vinárny,jestli nechci příští pátek přijít na brigádu.Samozřejmě jsem mu hned odepsala,že chci.
Paní uklízečka mě a manžela paní šatnářky pustila předním vchodem,zatímco paní A. (paní šatnářka) musela jít zadem,aby si mohla čipnout odchod z práce.Dívali jsme se venku na plakát o slavnostech vína,co se měly konat v sobotu.Poté byli shánět burčák.Oba ho totiž mají moc rádi.Já se ale musela rozloučit a šla jsem čekat na autobus.
Víkend jsem měla tak trochu sportovní.Více zmíním příště.

Úplně volný čtvrtek

12. září 2010 v 20:27 | Juliana | 
Ve čtvrtek jsem praxi neměla,protože,jak už jistě víte,zaměstnanci muzea jeli instalovat výstavu do Senátu.Mamku jsem ale přemluvila,abych mohla být v knihovně.Dopoledne jsem si umyla na chodbě zem a udělala ještě několik věcí a o půl jedné jsem vyrazila do knihovny.
Tam jsem jako obvykle byla s paní šatnářkou v šatně.Už mám na ni dokonce telefonní číslo.A to kvůli jednomu náhrdelníku z voskových perel barvy tyrkysu.Paní M.Č. totiž chtěla něco na krk v této barvě a paní šatnářka se mi nabídla,že jí ten náhrdelník vezme na pobočku.Bývá totiž kousek od ní.A proto mi na sebe dala číslo.Později mě smskou informovala,že má ten náhrdelník u sebe,ať si pro něj přijedu.Paní M.Č. se sice líbil,ale na ni jí přišel příliš studený.
Náhrdelník jsem ale už domů neodvezla.Do šatny za námi totiž přišla D.K.,se kterou si už tykám,a ten náhrdelník s náušnicemi ji natolik zaujal,že jej musela koupit.A to mě samozřejmě potěšilo.Navíc jí opravdu moc slušel.V knihovně dělá denně jen do dvanácti.Ale moc se jí tam líbí a jen těžko se jí odsud odchází.Proto se ráda stavuje v šatně na pokec.
Během dne se v šatně objevil i Jirka,protože potřeboval vyřešit s paní šatnářkou její dovolenou.Taky se zajímal o moji praxi v muzeu.Chtěl vědět,co tam dělám.Tak jsem mu vyjmenovala několik činností,co jsem měla za úkol.A byl zvědavý na to,kolik návštěvníků se v muzeu objeví za rok.Správně tušil,že mnohem méně než v knihovně.Já jsem mu slíbila,že se na to zeptám a pak mu dám vědět.Víc jsme toho nestihli,protože právě do knihovny přišli dva chlapi,se kterými měl mít jednání.To se nakonec protáhlo a on šel z ranní domů o dvacet minut později.
Já jsem tentokrát poprvé byla v knihovně až do šesti.Chtěla jsem tam být.Když už nebyla ta praxe,tak jsem nechtěla zůstat celý den doma.
Paní šatnářku zaujal náhrdelník rovněž z voskových perel,ale jiné barvy.Mamka tušila,že jej bude chtít.Vlastně jej dělala pro ni.Jenomže pak se paní šatnářce zdálo,že je až moc krátký.Měla by ho prý jen jako obojek.Tak jsem jí nabídla,že to mamka může doplnit o nějaké perly a prodloužit jej.
Taky ji napadlo vyfotit ho do mobilu a poslat jako mmsku své dceři,které by se snad taky mohl líbit.Později si jej však zkusila dát na krk a zjistila,že velikost je naprosto v pořádku a ať s ním mamka nic nedělá.Potřebuje si to rozmyslet. 
Na paní šatnářku mám od čtvrtka také mailovou adresu.Už několik dní s ní totiž probírám výsledky běžeckých závodů,kterých se účastní i Jirka.Našla jsem na netu nějaké fotky a poslala jsem je paní šatnářce.
V šest hodin se zavíralo a paní šatnářka měla končit až za hodinu.Přijel pro ni manžel a říkal,že tam s ní tu hodinu stráví.Kdybych věděla,že mi autobus jede až chvíli před sedmou,byla bych tam s nimi.Na autobusák jsem šla s paní Z.M.Říkala mi,ať zase druhý den přinesu nějakou bižuterii.
To jsem taky udělala,ale o tom zase v příštím článku.

Visačky a staré uniformy

11. září 2010 v 21:01 | Juliana | 
Co se dělo v muzeu ve středu?Bylo potřeba pokračovat v rušení výstavy,takže jsem pomáhala balit předměty a dávat je do krabice.Taky jsem měla možnost svlékat "vojáky" z uniforem.To dalo trochu práci.M.mi musela pomoct,protože by na mě mohl ten panák spadnout nebo by se rozbila vitrína a to bych si na triko určitě nevzala.Ale bylo zajímavé svlékat tak staré uniformy.
Pan údržbář nám pořád nabízel zbytek vanilkového nanukáče.Nikdo nechtěl,takže si pochutnal sám.Později nám ještě nabídli bonboniéru.To už jsme si dali říct.
Až se věci odnesly,já neměla najednou co na práci a musela jsem jít za paní S.Ta mě provedla všemi depozitáři a ukázala mi,co všechno tam mají.Mince,domácí potřeby,uniformy,keramické nádoby a spoustu dalších předmětů staršího data.
V posledním depozitáři jsem dostala úkol,který mi paní S.slíbila před několika dny a na který tehdy nezbyl čas.Na stolku byly visačky s čísly uniforem a já jsem je měla pověsit na správnou uniformu.Paní S.mě tam nechala samotnou a já se začala věnovat jednotlivým uniformám.Hledala jsem na nich čísla a podle toho jsem na věšák pak pověsila visačku s číslem.Byla to docela zábava.Akorát ty uniformy byly trochu cítit,ale to se není co divit,když spousta z nich pochází z Masarykovi doby.Taky některé z nich byly dlouhé a tím pádem těžké.Vždycky jsem musela nadzvednout igelit a hledat číslo.Nakonec mi zbyly tři kartičky a naopak spoustě uniformám visačky chyběly.K tomu jsem taky měla k dispozici papír a propisku.Chybějící čísla jsem pečlivě zapsala.Zbytek už si dodělají zaměstnanci.Na jedné uniformě jsem přes veškeré úsilí číslo neobjevila.
Během mé práce se v depozitáři nečekaně objevil pan údržbář.Viděl světlo a chtěl zhasnout.Naštěstí se zeptal,kdo tam je.A uviděl mě.Vysvětlila jsem mu,že tu mám úkol a tak mě nechal v klidu pracovat.
Později,když už jsem měla práci v rámci možností hotovou a pomalu jsem se chystala jít hledat paní S.,zrovna si pro mě přišla.Vysvětlila jsem jí,co chybí a co naopak přebývá,předala jsem jí papír a šly jsme odtamtud pryč.
Přišly jsme do kanceláře,kde mě čekal další úkol.Měla jsem doplňovat do výtisků k výstavě o Masarykovi a jeho rodině papír s překladem.To mi zabralo nějakou chvíli.Seděla jsem za stolem,paní S. si dělala svou práci vedle v kanclu,když se otevřely dveře a v nich údržbář s posledními dvěma čokoládovými bonbóny.Nabídl mi a dodal,že paní S.nedá.Docela mě rozesmál.Je s ním sranda.Vždycky vede takové řeči,že s ním se člověk fakt pobaví.A navíc je od nás z dědiny,ale o tom už jsem se zmiňovala.
Až jsem to dodělala,zeptala jsem se,kde bych mohla získat jeden ten výtisk.Paní S. řekla,že nikde,ale že mi jeden odložila.A když jsem se zeptala,tak mi ho dá rovnou.Pak mě pustila domů.
Na druhý den jsem na praxi neměla jít,protože všichni budou v Praze v Senátu instalovat výstavu.
Můj den opět skončil v knihovně.

Porcelán z 19.století

9. září 2010 v 21:12 | Juliana | 
V úterý jela část zaměstnanců muzea do Prahy kvůli instalování výstavy v Senátu.I paní S.,a tak mi práci dala M.Celou dobu jsme se věnovaly porcelánu z 19. a též 18.století.Nejdříve jsem dostala za úkol porcelán opatrně vybalit  a vypsat na papír inventární číslo a číslo uložení.Byly to talířky,hrníčky a dokonce teriny na polévku.Měly krásné květované zdobení a vypadaly zachovale.
Bylo to celkem dost kousků,protože jsem je rozložila po velké části stolu.Pak mi dala M.karty a já podle těch čísel měla najít,které patří k našim porcelánovým kouskům.Některé jsem nenašla,a tak jsme se byly ještě podívat do uložených karet v jiné kanceláři.Tam jsem objevila pouze jednu.Zbytek nebyl a musel se vytvořit.Každý předmět musí mít zavedenou svoji kartu.
Musely jsme předměty jít s M. umýt do kuchyňky.Byla na nich vrstva prachu.Tak staré nádobí jsem ještě nikdy neumývala.
Poté jsem se posadila k počítači a daly jsme se s M.do kontroly inventárních čísel.Musela jsem vyhledat,zda již předměty mají vytvořené karty.A po kontrole jsme začaly doplňovat údaje.Bavilo mě to.M.mi diktovala a já psala.Součástí byl i popis jednotlivých předmětů.To byla sranda,popisovat je dopodrobna.To je opravdová hra se slovíčky.
Během práce M. na chvíli odběhla a přinesla talíř s nakrájenými kousky broskví.Oběma už nám kručelo v žaludku a taková dobrá svačinka přišla vhod.
Všechny karty jsme nestihly vytvořit,protože k M.přišel na konzultaci jeden student s bakalářskou prací.
Předtím jsem nadhodila,že jsem přinesla ukázat bižuterii.M. se to celkem zamlouvalo.Říkala jsem,že bych ji šla ukázat paní ředitelce a jak přišel ten student,M. mi dovolila za ní zajít.
Paní ředitelka sice nic koupit nechtěla,prý to není její styl,ale mamce výrobky pochválila.Měla chvíli čas,tak jsme si u ní v kanceláři povídaly.Zrovna psala posudek na jednu bakalářku.
Po několika minutách jsem se s ní rozloučila a odešla.Ale nedalo mi to a počkala jsem,až M.skončí s konzultací.Chtěla jsem,aby se taky mrkla na bižuterku.A to se vyplatilo,protože si vybrala náušnice za 60 Kč.Moc se jí líbily.
Já už měla po praxi a M.měla pauzu,tak jsme šly kousek spolu.Byla si něco koupit na jídlo.Po cestě jsem ji pozvala na módní přehlídku mezi knihami,co se bude konat v knihovně.Vysvětlila jsem jí,že tam bude mamka vystavovat svoje výrobky.M. říkala,ať jí později připomenu,kdy to bude.Prý si možná najde čas.To by bylo fajn.
Jako každý den jsem opět strávila odpoledne v knihovně.

Rušili jsme výstavu

7. září 2010 v 20:39 | Juliana | 
Včera jsem po víkendu opět vstoupila do muzea na praxi.Docela jsem se tam těšila.S paní S.jsme se posadily v kanceláři k počítači a ona mi ukazovala dokumentaci.Měla k tomu menší přednášku,ale bylo to celkem zajímavé.Taky jsme spolu psaly jednu smlouvu o výpůjčce sbírkových předmětů.Doplňovala jsem tam nějaké údaje.
V systému Bach,kde se vede dokumentace sbírkových předmětů,jsem si prohlížela karty s jednotlivými předměty.Tento systém trochu ze školy znám.Stejně jako mi není zcela neznámý systém Demus,který je trochu odlišný.Ale člověk si musí zvyknout a naučit se s nimi pracovat.
Paní S. potřebovala něco vyřídit,tak mě nechala,ať si prohlížím karty a odešla.Já jsem listovala a listovala a objevila i fotografie z devatenáctého století.Byl to zvláštní pocit,vidět lidi,jež žili v předminulém století.Přece jen je to docela dávno.A oni jsou na těch fotkách zvěčnění.Tedy skoro,nic nevydrží věčně,ale v muzeu se snaží o to,aby se předměty uchovaly co možná nejdéle v co nejlepším stavu.Paní S.se vrátila a ještě jsme něco dělaly.Mluvila o jednom úkolu v depozitáři.K tomu ale zatím nedošlo,protože plánované rušení výstavy se protáhlo a tak úkol přijde na řadu některý jiný den.
Rušila se výstava o československých legionářích a taky o české šlechtě.Dostala jsem žebřík a musela jsem sundávat ze zdi zavěšené panely.Z výšek zas takovou hrůzu nemám a žebřík dobře držel.Pak jsme je s M.musely zabalit a přelepit izolepou.Taky jsem z naaranžovaných pytlů musela povytahovat jejich obsah,což byly igelitové bublinkové obaly,které spousta lidí a hlavně dětí rádo praská.Vždycky to tak hezky lupká.Bylo to v několika pytlech,takže se kolem mě udělala pořádná hromada.M.donesla několik krabic,ale ty jsem naplnila a ještě mi hromádka zbyla.To už ale byla jejich starost.Zbytek se bude rušit asi ve středu.Tak mi to aspoň bylo řečeno.
O půl dvanácté mě opět pustili domů a já zase zamířila rovnou do knihovny,která mi bude moc chybět,až budu zase jezdit do školy.
Po příchodu jsem se dozvěděla,že na chystanou módní přehlídku mezi knihami,jež se v knihovně bude konat ve středu 29.září v 17.00,si mamka může přinést své bižuterní výrobky.Paní M.Č.,která má tuhle akci na starosti,mi to naznačila už minulý týden,ale ještě nebylo nic odsouhlaseno.Vlastně jsem to mamce přes víkend neměla říkat,aby ji pak nemrzelo,kdyby to nevyšlo.Já jí to ale v neděli večer řekla.A nakonec jsem dobře udělala.Moc jí přeju,ať se něco při  příležitosti módní přehlídky prodá.Když už nám to knihovna umožní.Je to od nich moc hezké.
Mamka mi dala s sebou ráno tři kousky,abych je ukázala v knihovně a později ještě volala,že udělala další a že s nimi za mnou do knihovny přijede.Tak si se mnou a paní šatnářkou poseděla a povykládala v šatně.Bylo to super.
Když odjela,mě čekalo ještě několik hodin do zavření knihovny.Šla jsem na internet,který mám jako registrovaný čtenář denně na hodinu zdarma a zapsala jsem si předměty do školy.Na pult jsem svým kolegyním z praxe,knihovnicím,položila malou taštičku s pěti bižuterními kousky,ať se mrknou.Nekoupily si sice nic,protože to pro ně bylo na krk moc velké.Ale během mé dvoutýdenní praxe jsem jim toho prodala spoustu,takže si nemůžu stěžovat.
Dnes jsem měla taky pár zážitků z praxe a knihovny,ale myslím,že tento článek zatím stačí,ne?
Mějte se krásně.

Jak to chodí v konzervátorské dílně?

5. září 2010 v 21:44 | Juliana | 
Ve čtvrtek a v pátek jsem měla možnost si vyzkoušet,jak probíhá práce v konzervátorské dílně.V muzeu mají mladého konzervátora V.,který mi ukázal,jak to vlastně v jejich dílně vypadá.Jedná se o tři místnosti.Já jsem pracovala ve dvou a ve třetí jsem svačila.Tam byl i počítač,kde V.sepisoval dokumentaci o prováděné konzervaci.
A co mi dal za práci?Společně jsme nafotili a změřili kulisy z přelomu 19. a 20.století.Některé z nich,celkem jich bylo pět,už byly docela poškozené.Ale byly opravdu krásně namalované.
V.fotil a měřil a já rozměry zapisovala a nosila jsem z vedlejší místnosti další kusy.
Poté jsem měla za úkol tyto kulisy povysávat od prachu.Byla to fajn práce.I když na první pohled nebyl poznat rozdíl,nějaký ten prach tam určitě byl.Vysávala jsem totiž přes rukavici a na ní se prach zachytával.Některé kulisy byly obzvlášť velké,takže to dlouho trvalo.Navíc mi V.,se kterým si rovněž tykám,řekl,že musím šetřit vysavač.Takže jsem si mohla kdykoliv udělat pauzu.
Taky si do dílny přišel něco zařídit pan údržbář.Chvíli jsem tedy neměla co dělat,protože mi musel vytáhnout vysavač ze zásuvky.Později přišla M.Potřebovala nafotit nějakou starou keramiku.V.jí pomohl se světelným panelem,aby byly fotky správně udělány.Pak se nabídl,že nám udělá vafle.
Docela jsem na ně dostala chuť.V.si šel po své práci a za chvíli odskočil od umyvadla.M. a já jsme ten moment netušily,co se děje.Pak nám to došlo.V.vafle trošičku připálil.Zapomněl na ně.Ale i tak byly moc dobré.Ještě si vzpomněl včas.
S M.jsme probírali studium muzeologie.Studovala ji tuším v Brně.A víte,co mi řekla?Že se konzervací zabývali pouze teoreticky.To mě dostalo.Proč nás teda ve škole tak trápí s laborkama?To není fér.Já přece nechci být konzervátor-restaurátor!
Povysávat jsem nestihla,ale V. s tím počítal.Je úplně v pohodě.Končila jsem o půl dvanácté.V. a M.šli totiž na oběd a pustili mě domů.Tam jsem tedy nešla.Zamířila jsem přímo do knihovny,kde jsem byla zase až do pěti.To je prostě závislost.
V pátek jsem práci dodělala,nafotili jsme to a bylo hotovo.Pak jsme se začali zabývat archeologickým železem.Viděla jsem i několik hřebíků,jež mi připomněly,proč jsem nemohla na zkoušku.V.mi vysvětlil,jak tyto předměty zpracovává.Nemá k dispozici vůbec žádné přístroje,co znám z laborek a přesto to jde.
Přišel za námi jeden jeho kolega,který taky studoval na Slezské a zná mého pana profesora z konzervace.Hezky ho pomlouval.Takže na něj nadávají snad všichni,co znám.Něco na tom bude.
Zatímco já jsem svačila,hoši si stříleli z pušky.Bylo fajn je pozorovat.Člověk se v jejich společnosti rozhodně nenudí.Nakonec jsem dojídala hrozny z předešlého dne,které mi přinesl V.Končila jsem zase kolem třičtvrtě na dvanáct.Kluci šli totiž spolu na oběd a já zase valila do knihovny.
Tam jsem pomohla paní šatnářce sehnat nějaké knížky na slepení a výměnu obalu.To je totiž další činnost,kterou v šatně vykonává.A já jsem vzala košík a šla za mými známými knihovnicemi s dotazem,zda pro paní šatnářku nemají nějaké další kousky na přebal.Dostala jsem pouze jeden,tak jsem šla projít regály,abych jí toho přinesla víc,ať jí ubíhá čas.
Za celý den jsem aspoň těsně před odchodem zahlédla a pozdravila Jirku,mého bývalého vedoucího praxe.
Už se těším na pondělí.Budu pravděpodobně likvidovat starou výstavu a zase zajdu do knihovny.
Určitě se s vámi o to podělím.

Hroby germánského kmene Langobardů v Kyjově

4. září 2010 v 10:59 | Juliana |  Zajímavé události ze světa archeologie

Pole u Kyjova je plné hrobů Langobardů


25. července 2010  16:17
Rachot strojů a čilý stavební ruch na poli těsně za Kyjovem už pár dnů přehlušují nadšené výkřiky archeologů. Těm se totiž podařil unikátní nález. Pole, které právě prozkoumávají, je poseté langobardskými hroby. V této oblasti se jedná o raritu.
Na poli u Kyjova objevili archeologové desítky hrobů germánského kmene Langobardů (na snímku archeoložka Eva Vaníčková)
Na poli u Kyjova objevili archeologové desítky hrobů germánského kmene Langobardů (na snímku archeoložka Eva Vaníčková)
Na poli u Kyjova objevili archeologové desítky hrobů germánského kmene Langobardů (na snímku archeoložka Eva Vaníčková)Na poli u Kyjova objevili archeologové desítky hrobů germánského kmene Langobardů (na snímku archeolog Dominik Pekárek)Na poli u Kyjova objevili archeologové desítky hrobů germánského kmene Langobardů

Staveniště, na kterém právě vyrůstá nová prodejna Kaufland, je poseté nejen slunečníky, ale také spoustou jam. A mezi nimi nadšeně pobíhá pětadvacet lidí s lopatkami, rýči, smetáčky a hrabičkami.
Archeologům z hodonínského Masarykova muzea se po období zajímavých čejkovických nálezů opět zadařilo, tentokrát se jen přesunuli o pár kilometrů dál na trasu mezi Kyjovem a Svatobořicemi-Mistřínem.

V hrobech nalézají i šperky a železné zbraně

"Prozkoumáváme a dokumentujeme tady raně středověké pohřebiště germánského kmene Langobardů ze 6. století. Na poli jsou rozesety desítky hrobů. Kromě kosterních pozůstatků, na kterých si zgustnou antropologové, jsme například včera objevili bronzový přeslen. V hrobech byly také uložené milodary jako keramické nádoby, skleněné korálky z náhrdelníků či železné zbraně," pyšní se dalším unikátním nálezem na Hodonínsku archeolog Jaromír Šmerda.
Rozsáhlý výzkum bude podle něj o to významnější, že archeologové nemají dosud přesné informace o tom, jak vlastně probíhaly kontakty jednoho z nejvýznamnějších germánských kmenů se Slovany přicházejícími na české území.

V hrobech odpočívá vyšší stav

Archeologové, antropologové a terénní pracovníci tak v uplynulých pár dnech téměř kompletně zdokumentovali deset hrobových jam.
"Jsou na povrchu oválné, více než dva metry hluboké a obložené dřevem. Někteří lidé do nich byli po smrti ukládáni v dřevěných rakvích," přiblížil způsob pohřbívání Langobardů Šmerda.
Na poli u Kyjova objevili archeologové desítky hrobů germánského kmene Langobardů (na snímku archeolog Dominik Pekárek)
Milodary nalezené vedle kosterních pozůstatků svědčí podle vedoucího prací o tom, že šlo patrně o vyšší vrstvu.
"Úkolem antropologa přímo na nalezišti je například začištění hrobů a preparace kostí. Přímo v terénu se podle nich dá docela přesně určit i pohlaví jedince," přiblížil jeden ze šesti členů této profese na nalezišti, čtyřiadvacetiletý student Masarykovy univerzity Tomáš Zeman, který se výzkumu účastní s kolegy z Ústavu archeologie a muzeologie a Technického muzea v Brně.
Případné nezvané návštěvníky archeolog Šmerda varuje: "Naleziště samozřejmě hlídáme. A pak se tady až do pozdního večera zdržuje stavební dozor."
Na poli u Kyjova objevili archeologové desítky hrobů germánského kmene Langobardů
Zda archeologický výzkum neohrozí termín dokončení prodejny Kaufland, jeho mluvčí zatím neví. "V této věci budeme spolupracovat s patřičným úřadem, který se touto problematikou zabývá. V současné době bohužel nelze říct bližší postup," uvedl tiskový mluvčí společnosti Michael Šperl.
Vzácný objev obdivují nejen archeologové, ale například také Kateřina Žáčková, která často kolem langobardských hrobů projíždí. "To jsem vůbec netušila, že tady našli něco tak vzácného. A myslíte, že mě tam pustí se podívat?" ptala se nadšeně i zvědavě zároveň mladá dívka z nedalekých Vřesovic.

ZDROJ:http://brno.idnes.cz/pole-u-kyjova-je-plne-hrobu-langobardu-dxo-/brno-zpravy.asp?c=A100723_1421468_brno-zpravy_bor

Na skok u langobardských hrobů

3. září 2010 v 22:45 | Juliana | 
Byl to vážně úžasný pocit.Ve středu jsme tedy s paní ředitelkou muzea a jejími kolegy jeli do Vlastivědného muzea v Kyjově,kde se měla konat prezentace o nálezu langobardských hrobů.Svezli jsme se jejich pracovním autem a řidičem byl pan údržbář,který je od nás z dědiny a dokonce znal mého prastrýce.Svět je malý.Poslední dobou se kolem mě děje spousta náhod.Čím více lidí poznávám,tím více mi připadá,že se všichni znají a nebo jsou příbuzní.Něco na tom bude.
V kyjovském muzeu jsem měla možnost nahlédnout do místností s exponáty a též do nově přistavených prostor,kde budou například i konzervátorské dílny či laboratoře.Ukázala mi to naše paní ředitelka.Zrovna se tam chystá výstava týkající se handicapovaných lidí.Viděla jsem např.slepeckou hůl,speciálně upravené příbory,nějaké texty týkající se různých druhů postižení.Zaujalo mě to.Do tohoto muzea jsem chodívala během let na zdravce.
Zaměstnankyně chystaly občerstvení na tu prezentaci a my jsme se jeli naším autem podívat přímo na místo nálezu hrobů germánského kmene Langobardů.
Bohužel několik dní předtím hodně pršelo,což komplikovalo archeologům práci.To taky způsobilo velké zdržení a taky to,že místo bylo velmi zablácené.Museli jsme se všichni brodit a málem jsme zapadli až po kotníky.A já ještě na sobě měla boty s otvory,což nebylo příliš vhodné.Paní ředitelka se nakonec vrátila do auta.Naleziště již předtím viděla a nechtěla být celá od bláta.Já se jí vůbec nedivím.Ale když už se mi naskytla tak úžasná příležitost vidět naleziště hrobů ze 6.století na vlastní oči,nemohlo mě nějaké bláto přece zastavit,ne?
Vedoucí výzkumu nám o průběhu prací povídal.Mluvil i o šachtách vykradačů hrobů.Taky tu byl nalezen hrob s koněm.Ale moc toho vidět nebylo.Pár kostí a spoustu vyhloubených jam.Ale i přesto to byl skvělý zážitek.Už jen ta představa,že to vše pochází ze šestého století.Jak to tam v té době asi vypadalo?Nyní se tam staví Kaufland,což též komplikuje práci archeologů.Myslím si,že takové naleziště má jistě mnohem větší cenu,než obchoďák,který je skoro všude.
Také bylo vidět potrubí,které procházelo hrobem a narušovalo ho.Jeho stáří odhadli na 40.léta minulého století.Někteří ze skupiny ale tvrdili,že jsou to léta šedesátá ne-li osmdesátá.Kdoví,kdo z nich má pravdu.
Na staveništi (nalezišti) byla hrozná zima.Foukal vítr a já jsem nechápala,jak tam mohl být někdo s krátkým rukávem.Za nějakou dobu jsme se vrátili ke svým autům a odjeli zpátky do prostor vlastivědného muzea,kde měl mít vedoucí výzkumu přednášku.Bylo to vážně zajímavé.Ukazoval nám spoustu fotek z vykopávek a povídal a povídal.O přestávce jsme se mohli občerstvit.Já jsem si vzala chleba a na něj jsem si vidličkou naházela salám,anglickou slaninu,sýr a zeleninu.Pak jsem ještě měla koláč.A to se ještě jednou opakovalo.Měla jsem docela hlad.A nechtěla jsem vytahovat svou svačinu z kabelky,když tam bylo tolik jídla.Byla bych blbá.
Zbytek prezentace jsem bohužel neviděla,protože paní ředitelka potřebovala odjet.Ale i tak jsem si to užila.Ještě musím zmínit,že po příjezdu ze staveniště jsem si ve stejném kbelíku s paní ředitelkou čistila zablácené boty.To nemělo chybu.Před prezentací jsme se přece musely dát do pořádku,no ne?
Ten den mi praxe skončila.Byla jsem vlastně na výletě a viděla jsem vykopávky.O tom se mi ani nesnilo.
Při příjezdu zpátky do města se mě paní ředitelka zeptala,kde chci zastavit.Vystoupila jsem u knihovny a tam jsem strávila zbytek skvělého dne.Až do pěti hodin,kdy zavírali.Seděla jsem v šatně s paní šatnářkou a dobře se bavila.Dokud nebudu muset do školy,uvidí mě v knihovně každý den.Skoro.Taky jsem tam byla na netu.A vypila jsem si s paní šatnářkou čaj.Prostě pohoda,které se jen tak nevzdám.
Příště zveřejním článek,tentokrát zkopírovaný,který jsem dnes našla.Týká se těch vykopávek v Kyjově.Tak se máte na co těšit,i když jste jej možná už četli.
Mějte se moc hezky.


Opět začínáme

2. září 2010 v 22:10 | Juliana | 
V muzeu je to skvělé.Včera mi tam začala praxe.Měla jsem trochu obavy.Přece jen jsem v zákulisí muzea nikdy předtím nebyla.Ale mile mě to překvapilo.
Měla jsem se dostavit v osm ráno.Stihla jsem to o deset minut dřív.Zazvonila jsem na zvonek s nápisem sekretariát a ohlásila jsem se.Otevřeli mi.Šla jsem po schodech do patra a tam se mě ujala jedna paní.Měla mě mít po celou dobu praxe na starosti.Na chvíli jsme se posadily a řekly si důležité věci týkající se délky mé praxe a jak vlastně bude probíhat.Mám být v konzervátorské dílně,budu pomáhat při likvidování staré výstavy a při instalaci nové.A spoustu dalších věcí.Poté mě ta paní šla provést po muzeu.Seznámila mě s několika lidmi.Například s mladým konzervátorem V.Jména fakt nezveřejňuju.Taky jsme prošly celou výstavu o Masarykovi.Jednalo se o několik místností rozdělených podle období.Od Masarykova dětství,dospívání,prezidentské období až po závěr jeho života.Bylo to moc zajímavé.V jedné místnosti,měla to být Masarykova prezidentská pracovna,stál stůl a za ním sám Masaryk.Samozřejmě,že ne skutečný.Byl celý bílý.Nevím,z jakého materiálu ten model v životní velikosti byl.Ale paní mě při vstupu do místnosti varovala,ať se neleknu.Že tam za stolem sedí Masaryk.
Taky jsem viděla klavír,na který dříve hrávala Masarykova manželka.Výstava byla opravdu moc hezká a zajímavá.Dostala jsem slib,že si ji můžu později,některý jiný den,projít s průvodkyní a ostatními návštěvníky se vším všudy.Promítají tam i dokument o panu prezidentovi.V místnosti,která měla být jeho pracovna,stálo i staré rádio,kde pouštějí Masarykův projev.Ten jsem ale teď neslyšela.Ale musela jsem paní říct,že jsem na internetu kdysi našla jeho projev dětem.Tehdy už byl docela starý a měl zvláštní,ale sympatický hlas.
Mezitím přišla paní ředitelka,tak jsme ještě probraly několik věcí.Ta paní mi už hned na začátku řekla,že se dnes pouze domluvíme a pustí mě domů.Neměli pro mě totiž nic na práci.Věděli sice několik dní předem,že přijdu na praxi,ale to není jen tak.
Nakonec paní ředitelka řekla,že jede do muzea v Kyjově na nějakou prezentaci.Že bych mohla jet s ní.Souhlasila jsem.V kyjovském muzeu jsem nebyla od konce zdravky.Mělo se jet až za chvíli,tak mi paní ještě ukázala nějakou dokumentaci a řekla něco k tomu,jak zapisují nové předměty.Padly slova jako přírůstkové a inventární číslo.Znala jsem to ze školy,ale moc si to nepamatuju.Ono v praxi se to pamatuje líp.Do místnosti za námi přišly další dvě zaměstnankyně.Byly to průvodkyně a ta jedna se vrátila po mateřské dovolené,takže si musí opět pomalu zvykat.Od jejího odchodu se v muzeu spoustu věcí změnilo.Taky na uvítanou přinesla bonboniéru a ještě další krabičku s malými čokoládovými figurkami v podobě lahví alkoholu.Nabídla mi taky.Řešili jsme,kolik v tom je alkoholu.Jsou tam opravdu sympatičtí lidé.Asi jsem se bála zbytečně.
Přišel čas jet do Kyjova.Ale o tom zase příště.

Ještě něco málo...

1. září 2010 v 15:57 | Juliana | 
V pondělí 23.8.mi sice praxe v knihovně oficiálně skončila,ale mě se odtamtud ani za nic nechtělo.V úterý a ve čtvrtek jsem tam ještě byla jako dobrovolník.Nemohla jsem se toho vzdát.
Ve středu jsem ale musela do laborek dodělávat náš archeologický hřebík,abychom mohli v pátek spolu s několika dalšími studenty na zkoušku z muzejní konzervace.Nakonec jsme to nestihli a na zkoušku jsem bohužel nešla.Ale to už neřeším.Stejně je ta zkouška pokaždé těžká a asi bych to do pátku nezvládla.Mého kolegu ale pustili,protože do laborek chodil celé prázdniny.To je trochu nefér.On je totiž místní a měl tím pádem výhodu.Nikoho ale nezajímá,že jsem musela chodit na praxi.Tak to prostě chodí.Ale hřebík stejně musí do začátku školního roku dodělat.Na vysoké se naštěstí začíná na konci září.
Ve čtvrtek jsem za dobrovolnou výpomoc v knihovně dostala Studentskou pečeť a dvě rozpustné malé kávy.Byla jsem ráda.Od Jirky - pana vedoucího - jsem získala informace k seminárce,od paní z katalogizace i potřebné materiály.Seminárku jsem včera poslala paní doktorce e-mailem.Mělo to být do konce srpna.To jsem stihla.Takže snad mi zápočet dá.
Když jsem dávala tu svou práci dohromady,zjistila jsem,že mi ještě něco chybí a tak jsem psala Jirkovi mail s několika dotazy.Pořád neodepisoval,tak jsem za ním nakonec zašla osobně.Probrali jsme vše potřebné a já už to dala nějak dohromady.Moc mi pomohl.
O víkendu jsem absolvovala docela velkou dřinu na brigádě.V pátek to ještě šlo,ale v sobotu jsem dělala od dvanácti do půlnoci.A to byla zabíračka.Ale měla jsem tam i kámošky,takže se to dalo vydržet.V nejbližší době mě žádná brigáda nečeká,takže budu konečně trochu odpočívat.
V příštích článcích se můžete těšit na mé povídání o muzeologické praxi,která mi zrovna dneska začala.A začala opravdu skvěle.