Únor 2011

Přípravy na nový vchod do čítárny

23. února 2011 v 23:55 | Juliana | 
Druhý den, 18. února, jsem po tak úspěšném prodeji vyrazila opět do knihovny. Tentokrát ale až v půl jedenácté. I tak jsem tam byla až do šesti. Opět jsem se vytasila s bižuterií. Paní šatnářce jsem den předtím psala sms, že zase přijdu a jestli chce tu soupravu, co mají už tři knihovnice od doby mé praxe. A ona mi odepsala, že váhá mezi tím lankem se zelenými kytičkami a tou soupravou. Přinesla jsem i lanko s bílými srdíčky, které se jí zalíbilo nejvíc, jenomže nastal problém. Když si ho chtěla zkusit, přišly jsme na to, že je v nepořádku zapínání. Takže si nakonec nic nevzala.
Dole u šatny byla paní ředitelka a se dvěma pány tam něco řešila. Paní šatnářka mi řekla, ať radši rychle tu bižuterku schovám, aby nebyl nějaký problém. Tak jsem ji dala pod stůl. Měla jsem konečně i přezůvky. Bylo to pohodlnější, tedy pokud jsem nemusela jít ven pro jídlo apod. To jsem se musela pořád přezouvat.
Paní M.Č. jsem přinesla ten náramek z říčních perel. Mamka mi k tomu ještě přidala prstýnek a náušnice. Paní M.Č. se za námi přišla podívat do šatny a tak si ho vyzkoušela. Na obrázku se jí ty perly nezdály tak mohutné a tak váhala. Moc se jí líbil, ale nebyla si jistá. Dala si ho na ruku a šla se poradit s kolegyněmi, které ji nakonec přiměly jej vzít. Taky chtěla ještě ten prstýnek.
Přišel opět i manžel paní šatnářky. Zůstala jsem s ním delší dobu v šatně, protože paní šatnářka se šla mrknout na jedno výběrové řízení. Šla tam pouze ze zvědavosti a docela se tam i pobavila.
Předtím jsme se naobědvali. Manžel paní šatnářky byl koupit nějaké jídlo k Vietnamcům a já jsem si opět zašla pro pizzu.
Zavolaly mě taky do půjčovny, abych přinesla bižuterku. Já jsem hlídala u pultu a knihovnice se probíraly bižuterií. Nakonec si nic nevybraly. Zase někdy jindy. Taky si všimly, že mám přezůvky. Trochu je to překvapilo. M.H. ze srandy řekla, že když jsem si den předtím vydělala, koupila jsem si přezůvky.
Ten náhrdelník s těmi motýlky ještě nebyl hotový, tak jsem ho paní Z.M. nemohla přinést. A jak naschvál, když jsem seděla v autobuse na cestě do knihovny, volala mi mamka, že paní pošťačka před chvilkou přinesla náš objednaný balíček, ve kterém byl i ten přívěšek pro paní M.Č. Ale nevadí, nakonec se k ní dostane.
Vybrala jsem si nějakou zajímavou knížku, která byla určená na přebal. Našla jsem ji v šatně a trochu jsem se do ní začetla. Až tak, že jsem nevnímala okolí a málem jsem přehlédla Jirku, který stál u šatního pultu. Kdyby mi neřekl "ahoj", tak o něm snad ani nevím.
Od paní šatnářky jsem dostala jeden sáček zázvorového čaje na ochutnání. Ještě nikdy jsem ho nepila a docela mě zajímalo, jaký je. Nakonec jsem ale zjistila, že není pro mě tím pravým. Byl docela ostrý, jakoby kořeněný.Trvalo mi dlouho, než jsem ho do sebe dostala. Ale zkusila jsem ho.
Ten den se hodně řešilo, jak to bude s děláním nového vchodu do čítárny, aby se nemuselo věčně chodit přes půjčovnu. Příští pondělí se do toho mají pustit. To se taky stalo, ale já jsem s povídáním trochu pozadu. Když přišla paní uklízečka, začaly se provádět opatření, aby se ochránily věci před prachem, který bude z toho bourání vchodu. K tomu měly sloužit folie. Já jsem byla v šatně sama, když paní šatnářka a paní uklízečka začaly posouvat některé předměty do kouta. Pak přišel i Jirka. Pustil se s paní uklízečkou do pokrývání výtahu. Paní uklízečka mě zavolala na pomoc a já jsem ráda šla. Ty folie se musely pořádně rozdělat a pak jsme jimi obalovaly část výtahu. Šlo to trochu ztěžka, protože jsme tu folii musely dát dost vysoko. Pak jsme se dali do zábradlí. Paní šatnářka folii ještě přilepovala páskou. Já jsem jí s tím pomohla. Pokračovali jsme až do patra. Nakonec jsme to nějak společně zvládli. Snad to pomohlo.
Až jsme byli hotovi, chvíli jsme ještě zůstali nahoře. Jirka mi poděkoval za pomoc. Taky se zeptal, co plánuju na víkend. Tato otázka mě od něj trochu překvapila a zarazila. Já na víkend v životě nic pořádně neplánovala a taky dvakrát po zábavách nechodím. Nevěděla jsem, co odpovědět a tak jsem to trochu zaonačila tím, že jsem vzpomněla můj vážný rozhovor s taťkou o škole, na který jsem se tedy ani trochu netěšila. K němu nakonec ani nedošlo. Naštěstí.
Když chtěl jít Jirka dolů, ještě jsem se zeptala, jaký byl hokej. A k tomu měl hodně co říct. Nakonec jsme se ještě všichni čtyři zastavili na schodech a probíral se hokej. Naši prý vyhráli 8:3, což je vážně skvělé. Já sice na hokej nechodím, ale jak to Jirka vykládal, líbilo se mi to. Říkal, že si to tam fakt pořádně užil. Od paní šatnářky jsem věděla, že chodí celkem pravidelně. Většinou rovnou z práce. Stadion je taky asi přes minutu cesty od knihovny.
Dole v půjčovně jsme se ještě chvíli bavili za pultem. Že prý, na co se mimo rozhovor s taťkou těším. Mám zrovna trochu nepříjemné období, takže moc toho na těšení nemám. Ale to mu přece vykládat nebudu, že? Tak jsem radši zmínila blížící se 1. letošní závody MSBP, na které se pro změnu netěší on, protože se mu v té zimě nechce trénovat a tak se mu moc nelíbí představa 10 km už tuto sobotu. Jsem moc zvědavá, jak to nakonec zvládne. V tomto roce ho čeká zase 33 závodů, tedy skoro, protože občas nějaký vynechá, hlavně ty zimní na konci roku. Věřím tomu, že na tom bude zase hodně dobře, co se bodů týče. Minulý rok byl třetí ve své kategorii za Slovácko. No a letos mu ubyde konkurence v J.B., který přestupuje do další kategorie. Tak jsem opravdu zvědavá, jaká budou první tři místa v kategorii Muži na konci roku.
Zmínila jsem se, že příští pátek po prezentaci znovu přijdu. Jenomže Jirka nevěděl nic o žádné prezentaci, tak jsem mu vysvětlila, že se to týká nějakých kurzů na pracáku. Nakonec mi řekl, jestli bych nechtěla zkusit to knihovnictví dálkově, jelikož paní Z.M. v září končí. To mě trochu zaskočilo. Přihlášky si ale stejně podávám na denní studium. Už je to ale
podruhé, co od něj slyším takovou nabídku, co se týče výběrovek. Myslí to dobře. Bylo by vážně fajn tam pracovat, ale já mám z toho celkem nervy. Ráda bych tu školu zvládla a na dálkové studium se prostě nějak necítím. Ach jo.
Paní šatnářka se dívala v půjčovně na nástěnku a četla tam něco o nějaké výšce tady ve městě. Že prý to udělá každý. Jedna jí známá osoba už má v klidu bakalářku a to prý není zrovna nejchytřejší. Jenže, jak paní M.Č. řekla, já nejsem vůbec hloupá, ale nedokážu se prosadit. Odjakživa s tím mám problémy. Ještě že u tohoto rozhovoru Jirka nebyl. Taky by mi k tomu jistě něco řekl a mě by z toho nebylo zrovna nejlíp.
Už se mělo zavírat a tak Jirka s paní M.Č. museli povypínat počítače a spočítat kasu. Tu dával dopořádku Jirka a opět zapsal jedno číslo ( pořád nevím, co značí ) červeně do kalendáře. Řekla jsem, že to číslo z minulého dne jsem psala já. A on na to, že mám mnohem hezčí písmo, než oni tady v knihovně. Že prý jsou tam všichni škrabáci.
Manžel paní šatnářky už tu byl taky. Nesl spolu s ní schovat jeden velký obraz, aby jej neponičili při bourání nového vchodu. Pak se šli už vypravovat domů. Já jsem si uvědomila, že mám na sobě ještě svetr paní šatnářky, tak jsem jí ho letěla vrátit, ať si ho schová do skříně. Mezitím už Jirka s paní M.Č. odcházeli nahoru a též směr domov. Ještě jsem je stihla pozdravit. Nakonec jsem zůstala v šatně sama. Musela jsem se ještě sbalit a přezout. Paní uklízečka mě nakonec pustila předem. No a v úterý jsem si šla do knihovny opět trochu užít, ale neplánovaně. O tom zase příště.

Spojení příjemného s užitečným

22. února 2011 v 0:29 | Juliana | 
        Ve čtvrtek 17. února jsem vstávala v pět hodin ráno. Normálně lezu z postele mnohem později, ale byla jsem domluvená s mamkou, že pojedu do města s ní. Já jsem měla v plánu celodenní knihovnu a ona zase školení o sčítání lidu. Jely jsme tak brzy proto, že mamka ještě musela na polikliniku na krev. Měla tam být v sedm a na školení o hodinu později. Pak jsme ještě zašly do obchodu pro nějakou svačinu. Asi dvě minuty před půl osmou už jsme čekaly před knihovnou. Bylo nás tam víc. Loni 10. srpna jsem čekala před stejným vchodem ve stejnou dobu na to, než budu moct zahájit svůj první den na praxi. Tehdy mi přišel otevřít Jirka. Nyní nás dovnitř pouštěla paní S. ze šatny. Mamka se mnou nešla, musela jít na to školení.
        Paní šatnářka jako obvykle měla přijít až na půl desátou. S paní S. jsme si v šatně povídaly a střídaly jsme se při odkládání věcí. Samozřejmě jsem přinesla ukázat další bižuterní kousky. Jak mi L. minule řekla, kdybych toho měla s sebou víc, jistě bych utržila. A tak mi mamka nyní nabalila plné malé zavazadlo. Ať je z čeho vybírat.
        Byla jsem vrátit nějaké knížky, protože už jich mám celkem hodně. Za pultem byla zrovna paní Z.M., M.H. a paní uklízečka z ranní směny. Chtěla jsem jim říct, že tu mám bižuterku, ale zrovna tam něco probíraly, tak jsem jen vrátila knihy a šla zpět do šatny.
       Později přišla do šatny D.K. a jak zjistila, že mám s sebou bižuterku, hned vešla za námi dovnitř a začala si ji prohlížet. Byla nadšená. Dokonce objevila jeden náhrdelník se srdíčkem přímo do výstřihu. Takový hledala do svých plesových šatů. I barvy seděly. Takže si ho samozřejmě vzala a k němu ještě fialový náramek na americké zapínání. Vybrané kousky si u mě zatím uložila a vrátila se do práce. Zanedlouho po ní se přišly mrknout i paní Z.M. a M.H. Ptaly se mě, proč jsem jim to neřekla hned. Já je nechtěla rušit. Pečlivě se probíraly zbožím. Paní Z.M. zaujal řetízkový náhrdelník s šedými slony. Jenže byl na ni příliš krátký. Nakonec si ho po delším váhání vzala pro kamarádku M.H. Ale paní Z.M. to nedalo a řekla mi, že kdyby mamka udělala něco podobného, ale trochu delšího, že by to brala. Můžou to být sloni i jiná zvířata, kromě opic a velbloudů. S mamkou jsem to telefonicky domluvila a ona se na netu podívala na nějaký materiál a objevila motýlky v podobném provedení a barvě, jako byli ti sloni. Taky jsem probrala s paní Z.M. délku náhrdelníku. Přiměřily jej k náhrdelníku B.R. a vyšlo jim zhruba 75 cm.
       Postupně za mnou do šatny přišly ještě tři zaměstnankyně z druhého patra. Nic si nevybraly, ale aspoň se podívaly. Taky se jim líbily dva vybrané kousky D.K.
       Když jsem přebírala dvě bundy na uložení, zrovna šel ze schodů Jirka. Tak jsme se pozdravili a jinak jsem s ním za celý den nemluvila, jelikož celou dobu přebíhal shora dolů a naopak. Neměl vůbec čas.
       Přišla paní šatnářka a ještě musela jako obvykle na poštu. Já jsem zatím zůstala s paní S. Ta nakonec jela domů o půl hodiny dřív. Věděla, že to tam pohlídám.
       Paní šatnářka si samozřejmě taky prohlédla bižuterku. Přemýšlela nad zeleným květinovým lankem. Nad ním váhala taky B.R. Zkoušela si všechny tři barvy. Zlatou, zelenou i růžovou. Zvítězila růžová, která zase neseděla paní M.Č. Ta by spíš chtěla červené. Možná, až se zase doplní zboží, bude moct mamka objednat všech devět květinových lanek.
       D.K. si přišla pro své dva kousky, ale zase měla problém s penězi. Později, když byla na odchodu, mi ještě přinesla zbytek.
       Paní M.Č. jsem na počítači za pultem ukázala opět náš e-shop a ji tam zaujal náramek z říčních perel. Řekla jsem, že jí ho můžu dovézt příští pátek.
       Dostala jsem nápad, že bych mohla nějaké zboží položit na šatní pult. Doufala jsem, že se tam neoctne paní ředitelka. Moc nadšená by nebyla. Ale vyšlo mi to a nakonec si i jedna paní zboží prohlížela. Měla ráda stříbro a tak jsem jí hned našla dvě soupravy. Líbily se jí a nevěděla, kterou si vybrat. Pak ještě koupila jedny kruhové náušnice. Tento obchod se mi fakt podařil. Dala jsem jí taky natištěnou adresu e-shopu, kterou jsem měla ještě z doby Dne otevřených dveří. Mám těch lístečků ještě spousta a tak jsem je nechala na šatním pultu u klíčů od WC. Snad si někdo vezme.
       Jirku jsem viděla ten den pouze z dálky a to hlavně na schodech. Jen jednou přišel do šatny vrátit košík, který někdo zapomněl v půjčovně. Ale nemluvila jsem s ním.
       Chvíli jsem taky opět řadila knížky a dokonce jsem odbavila i několik lidí u pultu. Pomalu se do toho zase dostávám a přestávám se toho bát. Od praxe jsem si odvykla a chci být znovu častěji za pultem. Baví mě to.
       Na oběd jsme si s paní šatnářkou daly pizzu. Byla jsem koupit dvakrát Hawai. Moji oblíbenou. Když jsme jedly, přišel malý Z. s tátou. Dětské ale bylo ještě asi půl hodiny zavřeno, tak museli počkat. Z. nám namaloval několik obrázků. Na tom mém byl vesmír a paní šatnářce nakreslil vrtulník. Chodí do druhé třídy. Je moc šikovný.
      S paní šatnářkou jsme se též bavily o tom, že bych si mohla nosit do knihovny přezůvky. Je fakt, že když tam jsem většinou na celý den, bylo by to i pohodlnější než v kozačkách.
      Byla jsem i chvíli na internetu. Potřebovala jsem zveřejnit pár článků na blog a hlavně smazat z e-shopu ten den prodané kousky. Když jsem byla u počítače, slyšela jsem, jak se vedle u šatny baví Jirka s paní šatnářkou. Nevěděla jsem, o čem mluví, ale poznala jsem je po hlase.
      Za chvíli mě internet přestal bavit, tak jsem šla k pultu. Paní M.Č. ¨musela s jedním čtenářem dozadu k regálům hledat nějakou knížku, tak mě požádala, abych chvíli pohlídala pult. Myslela, že se Jirka dole zdrží déle, ale už odešel zase do patra. Tak jsem ho zastoupila za pultem já. Přišel jen jeden člověk než se vrátila paní M.Č. ale i tak jsem byla užitečná. Musel by tam čekat.
      Paní M.Č. musela dát do pořádku kasu. Sečetla tržbu a já jsem nějaké číslo zapisovala červeně do kalendáře. Nevím, co přesně to znamenalo. Bylo šest večer a paní M.Č. skončila pracovní doba. Knihovna se zavřela. Nahoře se ještě konal Čaj o páté a protáhl se, takže paní šatnářka musela hlídat v šatně. Já jsem tam byla s ní. Řekla jsem, že jsem ji slyšela mluvit s Jirkou. Tak jsem se dozvěděla, že šel hned po práci naproti na zimní stadion na hokej.
      Paní uklízečka se taky taky podívala na bižuterku, ale už toho spoustu koupila a rozdala po příbuzných a známých, že si chce dát zase pauzu. Ten den se mi podařilo prodat věci za zhruba 8 stovek. Taky jsem měla dvě ústní objednávky od paní M.Č. a Z.M.
      Okolo půl deváté, když už jsem byla skoro na odchodu na autobus, kolem knihovny procházelo spoustu lidí. Šli z hokeje, který před chvílí skončil. I se mnou do autobusu nastupovalo několik hokejových fanoušků.
      Na druhý den jsem byla v knihovně zas. Věděla o mě jen paní šatnářka, které jsem to napsala. Ale o tom zase v příštím článku.
     

Kšeft v knihovně

16. února 2011 v 22:55 | Juliana | 
         Ve čtvrtek ( 10.2. ) , uběhl přesně půlrok od mého nástupu na knihovnickou praxi. To jsem si uvědomila až teď. Za tu dobu jsem v té knihovně toho tolik zažila. O tom si můžete samozřejmě přečíst v předchozích článcích této rubriky. A že jich je dost.
         Přijela jsem ve čtvrt na deset. Paní šatnářka už tam byla taky, ale začínala až o půl. V šatně nebyla. Čekala jsem na ni u zrcadla. V šatně byl někdo jiný. Jedna mladá žena, které budu říkat L. Zrovna se přes pult bavila se svou kamarádkou. Paní šatnářka si byla čipnout příchod a vrátila se zpátky. Tak jsem mohla konečně do šatny a seznámila jsem se s L. O její kamarádce jsem zjistila, že její bratr chodí s mou bývalou spolužačkou ze základky M.
         Paní šatnářka byla spokojená se třemi objednanými náhrdelníky. Musela ještě na poštu a já jsem mezitím oběma holkám ukázala ostatní kousky. Moc se líbily. L. si i něco zkoušela a moc ji zaujal jeden tyrkysový náramek. Přišla i D.K. Ale říkala, že má teď spoustu práce, takže se staví později. L. doufala, že si nevybere ten náramek, protože si na něj dělala zálusk.
         Paní šatnářka se vrátila a v šatně musela poštu roztřídit. Ptala jsem se, jestli tam jsou dnes všichni. Naštěstí všichni ti, se kterými se bavím. Kromě B.K., která měla dovolenou a lyžovala. To jsem ale zjistila až pozdě odpoledne.
         Když jsme společně seděly v šatně, paní šatnářka na svém místě a já s L. kousek vzadu, scházel Jirka ze schodů a pozdravil mě. Já mu řekla taky ahoj a na to se hned ozvala L. " Ty mu tykáš?" " Ano. Už od prvního dne praxe." A ona: " On ti nabídl tykání?" "Je o 5 a čtvrt roku starší a bylo to přece na něm, ne?"
         Pořád jsme vyhlížely D.K., až se nakonec ukázala. Paní šatnářka byla předtím nahoře s poštou a tam s ní mluvila. Prý by chtěla nějaké červené náušnice. Pak jsme si to v šatně ujasnily. Nakonec si nic nevybrala, ale to neznamená, že se jí nic nelíbilo. To ale přišlo vhod L., která si ten náramek nakonec celá šťastná vzala. Jen měla maličko problém s penězi. Paní šatnářka musela jít nahoru rozměnit.
         L. si ode mě vzala jak adresu e-shopu, tak mého druhého blogu, kde propaguju bižuterii. Přemýšlela nad tím, jestli bude lepší k nám zajet nebo dát 65 Kč za poštovné. Pak jsem jí řekla cenu autobusu k nám a zpátky a ona se rozhodla radši pro poštovné. Jsem zvědavá, jestli si něco objedná. Taky jsem jí dala na sebe maila. Navrhla mi, že kdyby si něco vybrala, mohly bychom se sejít třeba na autobusáku. Do knihovny se totiž já tak často nedostanu a bylo by to asi lepší. Uvidíme, jak to nakonec bude.
        Paní M.Č. si L. zavolala, že jí chce něco ukázat na netu. Já jsem zůstala v šatně. Paní M.Č. dala L. menší úkol, který vyžaduje trochu zručnosti.Měla obalovat špejle novinami. Bude se z toho později něco vyrábět. Místo balení knížek může v šatně dělat tuhle činnost. Tedy kromě odkládání věcí, samozřejmě.
        Měla jsem už obrovský hlad, tak jsem si musela něco koupit v obchodě. L. zůstala v šatně. Později, když už L. odešla, se paní šatnářka vypravila na oběd. Já jsem řekla, že už jsem si pro jídlo předtím byla, ale požádala jsem ji, aby mi koupila cestou pizzu Hawaii s ananasem. Já jsem jako vždy hlídala šatnu.
        Za chvíli se paní šatnářka vrátila i s naším obědem. Ona si koupila docela dost pikantní rizoto od Vietnamců a mě přinesla tu pizzu. Jenže Hawaii neměli. Ale čerstvě udělaná sýrová pizza byla skvělá. Musela jsem ji ale sníst nadvakrát, protože byla moc sytá. Paní šatnářka si taky půlku odložila na později.
        Podezřele dlouho žádní čtenáři do knihovny nechodili, až to Jirkovi nedalo a musel se jít podívat ke vchodu, jestli náhodou nemáme zavřeno. Tak jsem se slitovala, vzala jsem pár knížek a šla jsem mu je vrátit se slovy, že jdu aspoň já. Na to mi odpověděl, že musí probrat počítač z úsporného režimu. No co, aspoň si mohli trochu odpočinout. Ani praktikanty jsem nikde neviděla. Jedna byla na pobočce a o ostatních nevím.
        V půjčovně už jsem zůstala na delší dobu. Samozřejmě v té části za pultem. Byla tam se mnou B.R. a Jirka. Došlo na docela zajímavou debatu, která se týkala knížky Sex po padesátce. Byla to novinka. Ležela na stolku u pultu a Jirka říkal, ať se do ní podíváme. Na titulní straně jsme se mohli dočíst, že se jedná o světový bestseller a necenzurované vydání. Když jsme knížku otevřeli někde uprostřed, došli jsme k celkem humornému zjištění. Ta kniha měla úplně prázdné stránky. Prý se máme podělit o své zkušenosti a knížku celou popsat. Z nás tří ale ještě nikdo po padesátce není. Vyznělo to vtipně, ale Jirkovi při převzetí objednávky do smíchu zrovna nebylo. Zařekl se, že už nebude objednávat knihy přes internet. A to měla úplně normální anotaci. Naštěstí ho stála jen stovku.
        B.R. odešla nahoru do patra a já jsem zůstala s Jirkou sama. Konečně začali zase chodit nějací čtenáři. Ale i tak jsem měla čas si s Jirkou trochu popovídat. Vzpomněla jsem Čtenářský deník knihovny, kde mám od předchozího dne uveřejněný svůj první příspěvek. Jenže jsem si všimla v sekci Nejpůjčovanější knihy docela dost zkomoleného autorčina příjmení, že mi to nedalo a musela jsem se Jirky zeptat, jestli rád mění autorům příjmení. Tak jsem se dozvěděla, že do Čtenářského deníku už příspěvky nevkládá on, ale V., nová zaměstnankyně, co je od začátku roku v čítárně. A podle svého zvyku mi poděkoval za upozornění. Večer, po příchodu domů, jsem zjistila, že je vše opraveno.
        Byla jsem zvědavá, jak se měl na tom vyhlášení. Minule jsem se ho nestačila zeptat. Teď jsem využila příležitost. Téma běh vlastně začal on, když chtěl vědět, jak jsem na tom s tréninkem. Musela jsem se přiznat, že jsem už hodně dlouho běhat nebyla. Kupodivu mi řekl, že on taky ne. Prý byl nedávno běhat a málem z toho onemocněl. V takovém divném počasí se člověk ani nemůže divit. Bavili jsme se o vyhlášení, když zazvonil telefon. Jirka to šel vyřídit. Musel napsat vzkaz pro paní M.Č.,  protože se to týkalo MVSky ( mezivýpůjční služby), což má ona na starosti. Jelikož zrovna nikdo nic nepotřeboval, vrátil se k našemu rozhovoru. Řekla jsem mu, že z vyhlášení existuje i skvělé video. On zase o ničem nevěděl, protože na ty webovky poslední dobou moc nechodí. Ale snad se na obě videa, i ze závodu H-H-S 2010, kde jsem mimochodem zvěčněná i já, už podíval. Musím příště zjistit, jak se mu líbily. Nedalo mi to, a vzpomněla jsem mu jeden záběr z videa. Bylo to zrovna při předávání cen v kategorii muži. Moc mě zaujalo, jak nenápadně i s cenou pospíchal z pódia. Prý je mnohem radši v tričku někde venku na trati než v obleku. To chápu. Každý na to není. Já osobně bych se rozhodně cítila nesvá. Dokonce jsem se přiznala, že taky píšu občas něco do diskuze na těch běžeckých webovkách. Jsem tam pod písmenem J. Kvůli Jirkovi jsem se tam nepodepsala celým jménem, ale teď jsem mu to stejně prozradila. Možná to zapomene, když na ty stránky tak často nechodí. Naposledy jsem tam děkovala autorovi těch dvou videí. A hodila jsem tam i odkaz na to druhé z H-H-S 2010. A autor na to velice kladně reagoval. Jsem ráda, že mi odpověděl. Napsal, že i když není na běhání, aspoň nám to zdokumentuje.Beru ho za slovo. Snad brzy stvoří zase nějaké super video ze závodů. A samozřejmě byl rád, že se video líbilo.
        Taky jsem nadhodila, že by mě docela zajímalo, jaké bude letos konečné pořadí v kategoriích Muži a Muži nad 40, když letos přešel J.B. do další kategorie. Jirka mi řekl, že začínám mít mnohem větší přehled o závodech, než on. I když samozřejmě tuhle informaci věděl. Taky se mě zeptal, když už mám ten přehled, jestli vím, že letos se v několika závodech zkrátila trať pro ženy. Zase mě nezaskočil, protože termínovku mám staženou v počítači od té doby, co se objevila na webovkách. A to bylo na konci prosince. Jenomže vůbec netrénuju a navíc mám teď spoustu důležitých záležitostí, co musím zvládnout, že jsem se rozhodla absolvovat až Burčákovou šestku, jež je v září. Do té doby je ještě docela daleko. A navíc jsem ten závod loni omrkla, takže pokud se toho letos moc nezmění, mělo by to být v pohodě. Jen abych se k tomu dokopala. Za ten skvělý zážitek mi to rozhodně stojí.
       K pultu přišli čtenáři a Jirka se musel věnovat své práci. Já jsem seděla kousek dál na židli. Jirka byl u výpůjčního pultu. Jenže vedle, kde se knížky vrací, se též někdo objevil a já, když jsem viděla, že Jirka teď nemůže, vzala jsem to já. Zase jako tehdy na praxi. Ten pán vracel myslím tři knížky. Z toho jednu hodně tlustou. A zrovna na ni se mi na počítači objevila rezervace. Vůbec jsem si nepřečetla jméno. Automaticky jsem sáhla po papírku a chtěla jsem to zapsat. Když se ozval Jirka, že to bude jeho knížka. Pak jsem si konečně přečetla jméno a bylo to tak. Takže jsem nemusela nic psát ani posílat oznamovací e-mail. Dobrá náhoda. Jirka na tuhle knížku už dlouho čekal a teď ji bude pravděpodobně moc dlouho číst. Stačilo se podívat na to, jak je tlustá.
      Později se vrátily i paní M.Č. a M.H. Jirka odešel i s knížkou nahoru a už jsem ho myslím ten den neviděla. Měl ranní. M.H. se mě zeptala, co škola, a já zase musela vysvětlovat, jak to se mnou poslední dobou je. Ale nevadí. Paní M.Č. nám ukazovala na počítači ty stránky s korálkami Pandora, jak jsme je prohlížely minule. I M.H. se docela líbily.
      Paní šatnářka si dala na krk jeden z těch tří náhrdelníků. Vybrala si. Další dva jsou pro její dceru a pro kamarádku. Snad se budou líbit. Paní M.Č. se mě zeptala, jestli bych jí nemohla přinést jeden ten přívěšek. Chtěla by si ho navléknout na kůži. Samozřejmě jsem jí to slíbila. Už je objednaný.
      S manželem paní šatnářky, který s námi nějakou dobu pobyl v šatně, jsme si prohlíželi tabulky běžeckých závodů. Má mezi veterány totiž kamaráda, jak mi kdysi řekl. Moc hezky jsme se o tom bavili.
      Paní šatnářka vzpomněla jednu příhodu, kdy se za ní do šatny přišli nějací dva kluci zeptat, jestli tady vykupují knížky. Tak jim vysvětlila, jak to tu chodí a že sem lidé dávají knížky spíše darem. Zeptala se jich, co mají za knížky. Jeden z nich vzpomněl něco od Marxe a Engelse, jenže jméno Engels vyslovil jako "endžls", z čehož paní šatnářka nemohla. Dnes už se snad poangličťuje všechno. Poslala je do půjčovny, aby se tam její kolegové taky pobavili. Jak to vyprávěla, její manžel a já jsme se dobře nasmáli. A já jsem to pravděpodobně trošku přehnala s hlasitostí, protože můj smích dokonce donutil Jirku stoupajícího do schodů otočit se.
      Paní Z.M. byla zvědavá, co za bižuterku jsem přinesla ukázat. Tak jsem jí ji zanesla k pultu. Nic se jí tam nehodilo, ale zboží se jí líbilo. Příště bude mít větší výběr. Taky jsem jí řekla, ať se jde podívat na ty tří náhrdelníky, co má paní šatnářka. Později jsem se ale dozvěděla, že ty dva už odnesl její manžel domů.
      O nějakou hodinu dřív jsem ještě zašla do rybářských potřeb koupit mamce silon, aby mohla navlékat a vyrábět další bižuterní kousky. Paní šatnářka mi musela vysvětlit, kde ten obchod najdu. Trefila jsem tam úplně v pohodě a byla jsem hned zpátky.
      O pěti probíhala nahoře jedna přednáška a dole v galerii se vše připravovalo na vernisáž. Já jsem se podívat nebyla. Někdy jindy.
      Přišla paní uklízečka a já byla zase v šatně. V šest hodin se zavíralo, tedy kromě galerie s vernisáží. Já jsem ale domů ještě zdaleka nešla. Už je to to pro mě docela taková čtvrteční tradice, že v knihovně zůstávám až do třičtvrtě na devět. Zařadila jsem veškeré knihy, co zbyly na vozících, paní šatnářka poutírala prach na pultu. O sedmi odcházela na koncert. Byla dost unavená a říkala, že tam asi usne. Zvlášť, když manželovi řekla, ať vybere místa někde u topení.
Doufám, že to dobře dopadlo.
      Já jsem ještě poseděla v šatně s paní uklízečkou. Taky jsme byly hlavně v půjčovně. Paní uklízečka umyla zem a povysávala koberec. Pomalu končila i vernisáž a lidi se ubírali k domovu nebo někam za zábavou. Při zařazování knížek jsem měla puštěnou hudbu na mobilu. Paní uklízečce to vůbec nevadilo. Bylo to fajn. Když už bylo kolem půl deváté, povídaly jsme si u stolu uprostřed půjčovny. Už se nemůžu dočkat, až tam zase budu.

Návštěvnost - 7. - 13.2. 2011

14. února 2011 v 21:49 | Juliana |  Návštěvnost blogu

Návštěvnost za minulý týden (7.2. 2011 - 13.2. 2011) je:
Pondělí: 8
Úterý: 7
Středa: 7
Čtvrtek: 8
Pátek: 11
Sobota: 9
Neděle: 11

Celkem: 61

Na to, že sem skoro nic nepřidávám, je ta návštěvnost ještě slušná. Moc děkuju.
A zaujal mě ten počet návštěv v jednotlivých dnech.
Dvakrát po osmi, dvakrát po sedmi, dvakrát po jedenácti a jedenkrát devět.

Juliana

Moje první hodnocení pro Čtenářský deník knihovny

12. února 2011 v 0:02 | Juliana |  Moje recenze

LEDEN 2011

Angličan, který vylezl na kopec, ale slezl z hory - MONGER, Christopher - 100 %

O autorovi:

Christopher Monger se narodil 9. listopadu 1950 v Taffs Well ( Cardiff ) ve Walesu. Věnuje se zejména režii a psaní scénářů. Asi jeho nejznámějším dílem je román Angličan, který vylezl na kopec, ale slezl z hory. Tento román se dočkal i filmového zpracování a Monger k němu napsal scénář a celý film též režíroval.

Obsah:

Píše se rok 1917. Poklid zapadlé waleské vesnice neomaleně poruší dva angličtí kartografové. Mají tu drzost tvrdit, že dominanta kraje, kterou místní lidé od nepaměti s úctou nazývají "naše hora, první hora ve Walesu", není v zeměpisném slova smyslu žádná hora, nýbrž pouhý vrch, neřkuli kopec. Ten rozdíl ve výšce činí jenom dvacet stop, v metrické soustavě tedy přibližně šest metrů, ale o to hůř vesničané tu nespravedlnost nesou. A ve svém hněvu zosnují spiknutí, jehož cílem je zdržet Angličany na místě tak dlouho, dokud hora nevyroste - v potu tváře svých věrných - na potřebných tisíc stop.

Hodnocení: 100%

Kniha mě velmi zaujala již v době, kdy jsem ji poslouchala jako četbu na pokračování na stanici Český rozhlas 3 Vltava. Uběhlo několik let a kniha se mi konečně dostala do rukou. Musím říct, že jsem se u ní více než skvěle bavila. A též jsem se nemohla ubránit pocitu obdivu ke všem hrdinům příběhu, kteří se spojili pro věc, na které jim velmi záleželo, a pro niž dokonce neváhali překročit zákon. Příběh je velmi jímavý a myslím si, že čtenář bude až do poslední stránky přát všem obyvatelům vesnice Ffynnon Garw, aby se jejich úsilí vyplatilo. A proč hodnotím sty procenty? Tato kniha je pro mě výjimečná, a prostě nemůžu jinak.

Za hodnocení knihy Angličan, který vylezl na kopec, ale slezl z hory děkujeme Julianě


Noví praktikanti

11. února 2011 v 23:42 | Juliana | 
           Poslední leden ( pondělí ) jsem opět strávila celý v knihovně. Mám to tam prostě ráda a hodně si to užívám. Paní šatnářka byla v práci naštěstí už od rána. Já jsem taky přijela brzy. O čtvrt na devět. Přišla jsem ještě před příchodem odpolední směny. Usadila jsem se v šatně a za několik minut jsem viděla scházet Jirku a paní M.Č. dolů ze schodů. Taky jim začala pracovní doba. Mluvila jsem s paní šatnářkou o sobotním vyhlášení Moravsko-Slovenského běžeckého poháru. Odehrávalo se to na Slovensku. Bylo rozdáno celkem 62 cen. Jednu dostal i Jirka. Byl totiž ve své kategorii 3. nejlepší běžec za Slovácko. Moc jsem mu to přála.
           Když scházel dolů, všimla jsem si, že je ostříhaný. Paní šatnářka to za chvíli potvrdila. Už od minulého týdne. Uvědomila jsem si, že to kvůli slavnostnímu vyhlášení. Už měl vlasy holt docela dlouhé.
           Ten den se dostavili na praxi tři noví praktikanti. Já jsem ve své době byla na praxi sama. A to mi vyhovovalo. Věnovali se mi o to víc. Samozřejmě jsem nepochybovala o tom, že jim Jirka vše ukáže a vysvětlí, jako před půl rokem mě ( už je to vážně tak dlouho? ). Byli to dvě holky a kluk. O něm jsem se dozvěděla, že už tam na praxi předtím byl. Jednu chvíli jsem mu šla pomoct za pult. Paní uklízečka z ranní směny mě zavolala, že za pultem je pouze praktikant a navíc něco řešil se dvěma čtenáři. Všimla jsem si, že u pultu stojí starší pán a chce si půjčit knížky. Tak jsem tam profesionálně přišla a věnovala se mu. Bylo to jako za starých srpnových časů. Líbilo se mi to. B.R. si odskočila a když se vracela, uviděla mě za pultem. Byla samozřejmě trochu překvapená. Já v tom ale byla nevinně. Přece neodmítnu, když mě někdo zavolá na pomoc. A myslím, že tomu klukovi to taky přišlo vhod.
          Musela jsem vrátit nějaké knížky. Jedna z nich se jmenovala Láska. Bylo to psychologické. Věnovala se tématu teorie lásky. Vážně zajímavá četba. A jako naschvál seděl za pultem u počítače pouze Jirka. Ptal se, co teď zrovna čtu. Já jsem to ale trochu zaonačila. Nebudu mu přece vyprávět, jak čtu knížku s názvem Umění milovat. Bylo by mi trochu trapně a asi bych zčervenala. Radši jsem řeč zavedla na to, že jsem jim přispěla do Čtenářského deníku knížkou Angličan, který vylezl na kopec, ale slezl z hory. Jirka už o tom ale věděl od paní M.Č. A poděkoval mi. Určitě se pokusím v nejbližších měsících poslat další hodnocení.
         Chtěla jsem se ho zeptat, jak se měl na sobotním vyhlášení, ale myslela jsem, že na to bude dost času odpoledne. Měl totiž odpolední. Ale smůla. Ten den už jsem ho neviděla.
         S paní M.Č. jsem šla nahoru do dětského najít nějaké knížky. Zvládly jsme to celkem rychle a ještě jsme se u pultu zastavily na kus řeči s B.K. Ona zrovna psala někomu e-mail ohledně záložek do knížek. Chce totiž uspořádat takovou menší soutěž. Má v úmyslu sehnat co nejvíce různých zajímavých záložek a poschovávat je do knížek v regálech, aby je dětští čtenáři našli a mohli si je nechat. Snad to všechno v pohodě zařídí. Je to skvělý nápad.
         Když jsem se vrátila do šatny, paní šatnářka mi předala jednu obálku, že ji mám zanést paní M.Š. do katalogizace. Ona tam sice nebyla, ale dala jsem jí ji na stůl. Konečně jsem mohla opět nahlédnout do té mě tak známé místnosti, kde jsem 10. srpna loni podepisovala papíry ohledně bezpečnosti práce kvůli mé praxi. Od té doby jsem tam byla jen několikrát.
        Zavíralo se v pět a já jsem ještě chvíli zůstala s paní uklízečkou. Paní šatnářka odcházela ve čtvrt na šest na autobus a já asi o deset minut později.
        Konečně jsem ten článek dala dohromady.

Polointerní pracovník

9. února 2011 v 20:42 | Juliana | 
          Ve středu 26. ledna jsem zase musela nutně do města vyřizovat své záležitosti. Ty si ale raději nechám pro sebe. Vyjela jsem o půl sedmé ráno, abych na místě byla mezi prvními. Ještě jsem se dokonce musela venku procházet, protože bylo zatím zavřeno. Tak jo, přiznám to, stejně se to tím zapíráním nezmění. Byla jsem se poprvé evidovat na úřadu práce. Samozřejmě si opět hodlám podat přihlášky na výšku. Oboru Knihovnictví se nevzdám. Ale dočasně tam prostě být musím. Bylo to vyřízeno docela rychle. Moc jsem čekat nemusela.
         Poté jsem samozřejmě zamířila zase do knihovny. Paní šatnářka tam ale zatím nebyla. V šatně seděla jedna blonďatá slečna, kterou jsem viděla poprvé. Tak jsem si odložila bundu a řekla jsem jí, ať mi nedává kolečko s číslem, že tady budu celou dobu. S tím jsem odešla vedle do půjčovny. Myslím, že tam byla B.R. a paní Z.M. Pozdravily jsme se a já jsem jim řekla, že jsem od teď dočasně na pracáku. Už jsme o tom mluvily delší dobu, takže to pro ně nebylo nic nového. Kabelku s igelitkou jsem si dala pod okno vedle kopírky a šla jsem se věnovat své práci. Samozřejmě zařazování knížek.
        Dozvěděla jsem se, že je paní šatnářka nemocná, ale že přijde do práce na jednu. Tak aspoň tak. Když jsem seděla za pultem, objevil se Jirka a říkal, ať jdu s ním, že mi chce něco ukázat. Šli jsme nahoru do patra. Po cestě se mě zeptal, jak se mám. Tak jsem mu v kostce řekla novinky. Nahoře jsme se na moment zastavili, aby mě tak trochu pokáral. Řekl to upřímně a já to vzala v pohodě, protože měl pravdu. Za pultem se číst nemá. Pak to vypadá, že tam zaměstnanci nic nedělají. Já mám trochu problém s tím, když je moc čtenářů u výpůjčního pultu a vidím, že je tam někdo ze zaměstnanců sám, nebo že ten druhý z nich telefonuje, jít k tomu pultu pomoct. Mám totiž obavy, že už jsem to od praxe zapomněla. Pak to vypadá, že tam nic nedělám. Vždycky jdu radši mezi regály, aby nebyl nějaký trapas. No a Jirka si toho všiml. Ale už je to zas v pohodě.
       Abych to ale nezakecala. Hned poté mi naopak zase poděkoval za to, že jim tam chodím pomáhat. Nazval mě polointerním pracovníkem, což mě vážně potěšilo. Zvlášť, když to řekne pan vedoucí. Taky mi řekl, že když mi nemůžou za pomoc platit, tak ať si tu aspoň vyberu nějaké časopisy, co byly vyřazeny. Oficiálně se budou zdarma rozdávat tuším až v březnu. Zatím tam ležely na hromádkách na chodbě. Taky vzpomněl paní šatnářku a ten časopis o bižuterii, co mi dala pro mamku. Taky byl odsud. Jirka ví snad o všem. Pak mě nechal v klidu vybírat a šel za svými povinnostmi. Nakonec jsem si vybrala několik čísel časopisů Zdraví, Vesmír a tuším Dívka.
Vzala jsem si asi devět kousků.
        Když jsem se probírala těmi časopisy, pozdravila jsem se s paní šatnářkou, která šla ještě s někým ( to už si nepamatuju ) něco vyřídit. Řekla jsem, že se za chvíli uvidíme.
        Bohužel teď lituju, že jsem tento článek nepsala hned za čerstva, protože už jsem skoro všechno zapomněla. B.R. mi na odchodu taky poděkovala za pomoc. Říkala, že byl dnes dost náročný den a já jsem přišla zrovna ve vhodnou dobu, abych byla užitečná.
        Paní šatnářka odcházela na autobus o čtvrt na šest a já jsem ještě asi deset minut pobývala s paní uklizečkou v půjčovně, kde umývala zem. Probíraly jsme mimo jiné úřad práce. Snad se odsud rychle dostanu zpátky do školy, protože se mi tam nelíbí. Ale komu jo. I když jsou samozřejmě i výjimky, že?
        Ještě jsem si uvědomila, že jsem se ten večer poprvé projela jejich plošinou ( výtahem ). S paní uklízečkou jsme totiž nesly nahoru do jedné z místností panely. A bylo jich několik. Aspoň jsem se konečně zase dostala do horní místnosti, která je pro mě už nedostupná.
        Tak to bude už asi vše. Víc už si vážně nepamatuju.

Mám nový diplom se jménem z mého druhého blogu

5. února 2011 v 21:53 | Juliana |  Diplomky
 Ahojky,

tak jsem opět dostala krásný diplomek od Hankaso. Je za pomoc v soutěži.
Moc se mi líbí. Udělala ho z mé fotky náramku, který máme v e-shopu. Byl to její nápad. :-)
A dala mi tam jméno MadameBijou, protože jsem jí hlasovala z druhého blogu.

Co na něj říkáte?

diplom
Dnes už tu nebudu. Pro dnešek zůstanu na druhém blogu. Přijďte se podívat.

Mějte se krásně.

Juliana

50. slovíčko - CHAND

5. února 2011 v 19:51 | Juliana |  2x týdně nové hindské slovo
Výraz číslo 50: chand  चाँद

vyslovujeme čánd
znamená měsíc ( na obloze )

můj druhý blog: www.bizuproradost.blog.cz

Chilli proti bolesti

1. února 2011 v 12:30 | Juliana |  Udělejte něco pro zdraví
 Podle vědců z Massachusetts General Hospital a Harvard Medical School by se v červených chilli papričkách mohl skrývat zázračný lék proti bolesti. Obsahují totiž látku zvanou kapsaicin, kterou lze extrahovat a která tiší bolesti při porodu, při trhání zubů nebo při chirurgickém zákroku. Stejně účinná je prý i proti chronické bolesti. Na rozdíl od narkózy a klasických léků tišících bolest však kapsaicin nemá nežádoucí účinky , které uklidňují všechny nervové buňky, a tím vedou k celkové otupělosti a problémům s pohybem. Přípravky obsahující kapsaicin by proto mohli používat i ti, kteří žijí aktivně.

  ( čerpáno z časopisu Zdraví, pátek, 19. října 2007 )

můj druhý blog: www.bizuproradost.blog.cz

Hoďka mezi knihami

1. února 2011 v 12:17 | Juliana | 
  V úterý 18.ledna jsem jela proměnit zbylých 40 eur, které jsem měla původně na Vídeň. Jelikož kurz neustále klesal, nebylo zbytí, jinak bych hodně prodělala. I tak jsem dostala zhruba o třicet korun míň než u těch předchozích 40. Dále jsem si musela vyzvednout jedny důležité papíry.
Zbývala mi ale ještě hoďka času do odjezdu domů a tak jsem prostě neodolala a zašla do knihovny.
Paní šatnářka byla naštěstí v práci již od rána, takže jsem se mohla v šatně usadit. Řekla jsem jí, co je nového a že tu můžu být jen zhruba hodinku. Ale i tak jsem ji strávila v pohodě. Paní šatnářka říkala, že pro mě něco má. Tedy vlastně pro mou mamku. Dala mi pro ni jeden malý časopis o bižuterii, kde mamka může najít inspiraci pro své další výrobky. A dokonce pro ni měla i jeden úkol. Předělat jeden náhrdelník. Tedy vlastně z něj udělat tři. Pro paní šatnářku, pro její dceru a pro kamarádku, které náhrdelník původně patřil. Prostě se kvůli těm perleťovým zoubkům nedal nosit. Paní šatnářka by ráda, kdyby ho mamka rozdělala, ty zuby rozdělila na tři náhrdelníky a přidala tam nějaké další přívěsky. Dala jí na to ze srandy půl roku. Mamka už na tom samozřejmě pomaloučku pracuje.
Taky jsem se ukázala v půjčovně. Moc dlouho jsem se tam nezdržela, ale aspoň jsem řekla, co je u mě nového a postěžovala jsem si na můj problém s razítky předchozí den ve škole. O tom ale psát nehodlám.
Paní šatnářka se mě zeptala, jestli mám ráda sladké. Říkala jsem si, že už to snad za ten skoro půlrok, co se známe, poznala, ale v pohodě. Sladké samozřejmě miluju a tak mi paní šatnářka zašla nahoru do patra pro mrkvovou buchtu. Její výrobek. Já jsem mezitím hlídala šatnu. Ta buchta byla skvělá. Nahoře měla ještě takový dobrý krém. Vážně se paní šatnářce povedla.
Taky jsem se dozvěděla, že má Jirka dovolenou, takže jsem ho ten den nemohla vidět. Ale co, viděla jsem ho později.
Bohužel jsem musela na autobus, takže můj pobyt v knihovně opět skončil. Škoda, že byl jen hodinový, ale stál za to.

můj druhý blog: www.bizuproradost.blog.cz

Co znamená výraz BHAI?

1. února 2011 v 11:10 | Juliana |  2x týdně nové hindské slovo

Výraz číslo 49: bhai  भाई

vyslovujeme bhai
znamená bratr

můj druhý blog: www.bizuproradost.blog.cz

Návštěvnost - 24. - 30. 1.

1. února 2011 v 11:03 | Juliana |  Návštěvnost blogu

Návštěvnost za minulý týden (24.1. 2011 - 30.1. 2011) je:
Pondělí: 9
Úterý: 8
Středa: 14
Čtvrtek: 13
Pátek: 7
Sobota: 9
Neděle: 7

Celkem: 67

Je to čím dál horší, ale moc děkuji všem, co sem občas zavítáte. Návštěvnost e-shopu najdete na druhém blogu - www.bizuproradost.blog.cz

Juliana