Březen 2011

Když je žena závislá na sexu

26. března 2011 v 20:19 | Juliana |  Vztahy a sex
O mužské závislosti na sexu toho bylo napsáno mnoho, zatímco ženy v tomto ohledu zůstávaly v ústraní. Přitom ve skutečnosti se problém týká obou pohlaví stejně. U žen se v takových případech hovoří o nymfomanii - zvýšené sexuální aktivitě v souvislosti se zvýšeným sexuálním pudem.

O nymfomanii tedy lze hovořit jako o závislosti. Není-li totiž taková žena delší čas sexuálně uspokojena, dochází u ní k frustraci a dokonce se mohou objevit i další abstinenční příznaky, jako je nervozita či nutkavé myšlenky na sex.
Přestože většina mužů sní o sexuálně náruživé ženě, nymfomanku jako takovou by doma snesl jen málokterý z nich. Uspokojit takovou ženu je totiž mnohdy nad lidské síly, což potvrzují i zkušenosti mužů.
"Zprvu mi imponovalo, že se chce partnerka se mnou milovat i desetkrát denně, nicméně po dvou týdnech jsem byl absolutně vyčerpaný. Připadal jsem si jako stroj na výrobu spermií, dokonce jsem se přistihl, že jsem si přál, aby se partnerka co nejdřív uspokojila a já měl konečně klid. Jenže ona byla prostě k neutahání," svěřuje se v jedné internetové diskusi šestatřicetiletý Ondřej.
Nároky hypersexuálních žen bývají skutečně neúměrné, i když nikdo přesně nedokáže určit hranice, kdy je frekvence sexuální touhy v normě a kdy už se jedná o patologický stav. Proto z pohledu sexuologie se o nymfomanii nehovoří jako o nemoci.


Hranice mezi normálností a patologií


"Zvýšená sexuální touha začíná být u konkrétního člověka problémem pouze ve chvíli, kdy ji nezvládá jeho partner. Není tedy vůbec důležité, jak silnou sexuální touhu projevuje jeden člověk, pokud se shodne s tím druhým," říká Radim Uzel a dodává:
"Najdou se i ženy, které jejich zvýšená sexuální apetence obtěžuje. Jejich partnerské a masturbační aktivity jim narušují práci i soukromý život. Svou potřebu sexuálního vybití pociťují jako obtěžující. Jsou však vzácností. Za 40 let praxe jsem se však setkal pouze s několika takovými ženami. A musím říct, že téměř všechny trpěly i duševní nemocí."
Nicméně z internetových diskusí jasně vyplývá, že tento problém trápí řadu žen a rozhodně se u nich nejedná pouze o vysoký sexuální apetit, jelikož obvykle dlouhodobě nejsou schopny dosáhnout spokojeného partnerského života. I když naleznou muže s velmi vysokou sexuální chutí, dlouhodobě je nevydrží uspokojovat ani tento muž. Pro 99 % mužů je frekvence sexuálních styků s těmito ženami dlouhodobě neúnosná.
Uspokojit ženu nymfomanku může být nadlidský výkon i pro více partnerů.
Uspokojit ženu nymfomanku může být nadlidský výkon i pro více partnerů.


Syndrom permanentního sexuálního vzrušení


Ženy - nymfomanky trpí zvýšenou chorobnou pohlavní dráždivostí. Aby dosáhly uspokojení své nadměrné touhy, mnohdy musí střídat partnery. Obvykle mají ve svém arzenálu kromě manžela i tři čtyři další milence. Přistupují i na náhodné sexuální styky.
Někdy za tímto problémem může stát tzv. syndrom permanentního sexuálního vzrušení ženy, který poprvé popsala profesorka gynekologie Sandra Leiblumová z univerzity v New Jersey v USA. Podle ní si ženy stěžují na extrémní, nepřiměřený a v mnoha případech nepolevující pocit fyzického vzrušení.
"Jedná se o spontánní a přetrvávající genitální vzrušení, které může, ale nemusí vést k orgasmu. Tento fyzický pocit vzrušení není doprovázen sexuální touhou či myšlenkovým a emočním vzrušením. Žena tedy nemá již chuť na milování, a přesto její pohlavní orgány signalizují vzrušení," dodává Leiblumová.
Podle serveru Sexuálně.cz fyzické vzrušení způsobené tímto syndromem, může být velmi intenzivní a nepřetržité po velmi dlouhé časové období - týdny či měsíce. Orgasmus může někdy vyvolat úlevu, ale vzrušení se většinou do několika hodin objeví zpět. Fyzický pocit v genitálu může být velmi vysilující a zabraňuje pacientkám soustředit se na úkoly každodenního života. Některé činnosti mohou vyvolat tak silnou genitální odpověď, že to pacientky považují téměř za nesnesitelné. Pocit fyzického vzrušení je ženou vnímán jako nepříjemný, rušivý a znepokojující.
Někdy bývá nymfomanie neprávem zaměňována za promiskuitu.
Někdy bývá nymfomanie neprávem zaměňována za promiskuitu.


Nymfomanii lze léčit


Lékaři doporučují léčbu především v případech, že má žena zvýšenou hladinu pohlavních hormonů - androgenů. Léky dokáží tuto hladinu snížit, nicméně kromě sexuální touhy se u ženy může potlačit i její plodnost.
Pokud má žena hladinu androgenů vyrovnanou, sexuolog obvykle doporučuje navštívit psychologa či psychiatra, jelikož existují metody psychoterapie, které dokáží nymfomanii stabilizovat.
"Člověk závislý na sexu se nemiluje proto, že si to žádá jeho tělo. Potřebuje to jeho psychika. Dobrou zprávou je, že lékaři dokážou nymfomanii poměrně dobře stabilizovat," dodává pro měsíčník Zdraví sexuolog profesor MUDr. Ján Vrabec, CSc.

Dělení žen podle sexuální touhy

Sexuálně kladný typ s orgasmem
- Ženy tohoto typu častěji touží po pohlavním styku a kladně reagují na sexuální podněty. Pohlavní styk je pro ně příjemný, fyzicky i psychicky, většinou dosahují orgasmu. Takových žen je většina.

Sexuálně kladný typ bez orgasmu -
Od prvního se liší pouze tím, že při pohlavním styku nedosahuje orgasmu. Často se jedná o mladé ženy na počátku pohlavního života, ženy po změně partnera nebo ženy vystavené stresujícím situacím. Tento typ reaktivity bývá přechodný.

Frigidní ženy s možností orgasmu
- Tyto ženy mají lhostejný postoj k sexu. Při pohlavním styku prožívají slabé nebo vůbec žádné pocity. Nepociťují jej ale ani nepříjemně a ojediněle mohou dosáhnout orgasmu.

Frigidní ženy bez orgasmu
-
Ženy, podobně jako v předchozím případě, nepociťují touhu po sexu. Neprožívají styk příjemně a nedosáhnou orgasmu. Jejich problém je trápí, a proto jsou po styku rozdrážděné a neuspokojené. Počet žen tohoto i předchozího typu je ve skutečnosti poměrně malý.

Ženy s bolestivým pohlavním stykem
- Pohlavní styk způsobuje těmto ženám nepříjemné pocity nebo bolest. Bolest jim znemožňuje dosáhnout orgasmu. Příčinou bolesti může být vývojová vada genitálu, nemoc (zánět) nebo i psychický problém způsobený například neshodami ve vztahu. Poruchu lze většinou účinně léčit.

Zdroj: Sexuálně.cz

Jencarlos Canela

26. března 2011 v 16:29 | Juliana |  Co ráda poslouchám
Ráda bych se s Vámi opět podělila o několik písniček, které mám moc ráda a poslouchám je skoro pořád.
Tentokrát jsou od zpěváka a herce, jehož jméno je Jencarlos Canela.
Objevila jsem jej úplnou náhodou, když jsem se dívala na netu na telenovelu Medzi láskou a nenávisťou na stránkách Archívu Tv Doma. Zaujal mě i další seriál s názvem V náručí diabla. No a tam hraje v hlavní roli a taky nazpíval i několik písniček, které v telenovele můžeme slyšet.
Ta první, kterou vám sem dávám, ale není z toho seriálu.



Další je již ze seriálu a jmenuje se Mas sabe el diablo.


Třetí se jmenuje úplně stejně a je to ústřední písnička. Jen ji nezpívá sám a je v jiném hudebním žánru.


Znáte někdo telenovelu V náruči diabla?


Ziskejte penize za prijem emailu a SMS od ceske spolecnosti

Několik roztomilých fotek

26. března 2011 v 14:19 | Juliana |  Fotky
Už před nějakou dobou jsem našla moc pěkné fotky. Myslím, že jsou z Londýna. To ale poznat nejde. Já jen, že jsem je našla na netu mezi fotkami z Londýna.
Věřím, že se Vám budou líbit. Alespoň těm, co mají rádi zvířátka.


Zdroj: rajce.net

Ziskejte penize za prijem emailu a SMS od ceske spolecnosti

Co znamená výraz BEROZGAARI?

26. března 2011 v 13:19 | Juliana |  2x týdně nové hindské slovo
Výraz číslo 52: berozgaari बेरोज़गारी

vyslovujeme berozgári
znamená nezaměstnanost


Dobrou noc!!

25. března 2011 v 23:49 | Juliana
Dobrou noc, lidičky. Moc díky, že jste tu dneska byli. Doteď vás přišlo 23, což je slušné, na to, že jsem přidala dnes jen jeden článek. Mám dost špatnou náladu, protože už dlouho jsem neměla žádnou objednávku v e-shopu a připadá mi, že už ani žádnou mít nebudu. Všechno mi v poslední době přijde beznadějné. Prostě mi nic nevychází a nevím, co s tím. Už jsem zkusila hodně způsobů, jak propagovat mamčino zboží, ale dohromady to moc dobrý výsledek, až na několik objednávek, nemělo. Já už vážně nevím, jak to mám vymyslet, aby se mi zase začalo trochu dařit.
Nikdo z Vás nereaguje ani na 40 % slevu. Větší slevu už vážně dát nemůžu, ale očividně to nikdo nechápe. Zkusila jsem si i podat reklamu na emailing.cz, ale ani to nic moc nezměnilo.
Docela ráda bych zase měla radost ze života, ale to teď zrovna dvakrát nehrozí. Spoustě lidí se v podnikání daří a já mám pocit, že nás každý jen ignoruje. Tento článek píšu proto, abych ze sebe dostala aspoň trochu ten špatný pocit. Ale o moc líp se vážně necítím. Co mají ostatní a my ne? Jednou mi jedna holka napsala, že to poštovné jí přijde úplně zbytečné, že má kousek od domu obchod, kde si může koupit náušnice za 15 Kč. Takové lidi fakt nechápu. Copak se nenajde pár rozumných jedinců, kteří chápou, jak to vlastně s e-shopy chodí?
Moje mamka tuto činnost dělá, protože ji výroba bižuterie baví již odmalička a před dvěma lety se rozhodla, že se tomu začne věnovat naplno. Znamená to pro ni hodně, vlastně je to její sen, ale ten se jí pořád nedaří vyplnit. Já jsem se na to dala, abych jí v tom pomohla, ale moc se mi to nepovedlo. Vždycky jsem si myslela, že na internetu jsou neomezené možnosti. Denně sem chodí obrovské množství lidí, ale k nám na e-shop se poslední dobou dostanou 2-3 lidé za celý den. Podala jsem si sice reklamu, ale lidé se na stránky jen podívali a zase odešli a pokud vím, tak už se nevrátili. A zbytek z těch oslovených se ještě nedostal k onomu e-mailu s mou reklamou.
Jistě jste si všimli těch různých bannerů na obou mých blozích. Udělali byste mi radost, kdybyste tam aspoň klikli a sami zjistili, o co se vlastně jedná. Moc času vám to nezabere a třeba si to rozmyslíte a též se zaregistrujete na emailing.cz. Na těch stránkách se dozvíte veškeré informace a výhody, které se Vám tím nabízí. Náhodou s tou reklamou na různé stránky je to bezva. Lidé si e-mail s Vaší reklamou prokliknou, dostanou za něj zaplaceno a Vy si zvýšíte návštěvnost.
Proč to nikdo z Vás nechce aspoň vyzkoušet?
Já bych chtěla mamce opravdu pomoct, ale bez Vás to prostě nedokážu. Proč mám pocit, že nás většina lidí ignoruje?
Asi si teď myslíte, že jsem se tak trochu zbláznila, ale kdybyste byli v mé kůži, cítili byste se úplně stejně.
Jak to dělají ostatní, aby se jim dařilo? Znáte na to odpověď? Klidně se podělte o zkušenosti. Možná mi aspoň zlepšíte náladu.
Myslím, že tento článek stejně ničemu nepomůže. Předpokládám, že jej ani nedočtete celý, ale i tak jsem ho musela napsat.
Tak tedy, lidičky, vzpomeňte si na mě aspoň někdo a přeju Vám krásnou noc.

Juliana




10 věcí, které muže naštvou v posteli

25. března 2011 v 22:39 | Juliana |  Vztahy a sex

Muži málokdy odmítnou svou vyvolenou, když jim nabízí sex. Existuje prý ale několik věcí, které jim dokážou postelové hrátky pořádně znepříjemnit. Australský server pro ženy Cleo jmenuje deset z nich.

1. Schovávání nahoty
Muži do jisté míry prý dokážou pochopit, že je ženám neustále zima. Pokud se ale jejich partnerka vyzbrojí do postele růžovým flanelovým pyžamem, hrubými ponožkami a přikryje se až po krk, není to právě vzrušující. K sexu prostě patří nahota a čas od času je tedy nutné ji ukázat, nechat teplé pyžamo ve skříni a vyzbrojit se, když už něčím, tak sexy košilkou.

2. Plyšáci v ložnici

Muži jsou velmi ochotní milovat se prakticky na jakémkoliv místě - v kuchyni, koupelně, v autě. Ženy většinou dávají přednost ložnici. To muži chápou. Co ovšem nepochopí nikdy je, když spatří postel dospělé ženy plnou plyšových zvířátek. I když to možná některým ženám přijde milé, většinu mužů takový pohled vyděsí. Nejstrašidelnější pak prý je, když si s hračkami jejich vyvolená začne povídat.

3. Fotka ex na nočním stolku

Jako proud ledové vody ochladí vášeň muže pohled na fotografii vaší matky, která postelové hrátky pozoruje ze skříně či nočního stolku. Horší jsou snad už jenom fotografie bývalého přítele rozmístěné jak na nočním stolku, tak prakticky kdekoliv v bytě.

4. Dotýkání zakázaných zón

Mužský konečník je jako mužovo auto, píše server Cleo. Můžete se ho dotknout jen s výhradním souhlasem. Jsou muži, jimž jsou tyto doteky příjemné, ale existují i takoví, kteří jsou na ně hákliví, a každý neuvážený počin může zcela zmrazit jejich chuť na sex.

5. Narážky na nadváhu

Při sexu se většinou zcela svlékají i muži a jejich partnerky si tak mohou z bezprostřední blízkosti prohlédnout jejich tělo. Pokud vás partner překvapí kily navíc, rozhodně si to nechte pro sebe. Nikdy jindy se rýpavé poznámky o pivním bříšku nehodí méně než právě při milování.

6. Zranění

Přestože kousání, štípání či škrábání může zpestřit postelové hrátky a muži to často velmi vítají, z případných následků už tak nadšeni nejsou. Není pro ně nic trapnějšího než muset na druhý den v práci kolegům vysvětlovat například kousanec na krku.

7. Nevhodná hudba

Výběr hudby k milování je složitá věc, zvlášť pokud ještě příliš neznáte vkus vašeho nového miláčka. Ruku na srdce, AC/DC byste mu ale nejspíš stejně nepustila... Nepřehánějte to ale ani s romantikou - přílišné slaďáky mohou způsobit, že se muž bude cítit trapně. Nejspíš ho ale neohromíte ani relaxační hudbou či cédéčkem se zvuky džungle.

8. Řešení budoucnosti

Když se muži pustí do milování, to poslední, co přitom chtějí poslouchat, jsou názory na otázky společné budoucnosti. Ve skutečnosti totiž jediné, co touží slyšet z úst partnerky, jsou vášnivé výkřiky. Takže plánování svatby, dětí či sestěhování se dohromady raději nechejte na vhodnější okamžik.

9. Skrývání orgasmu

Ženský orgasmus je pro muže něco jako ocenění skvělého výkonu, proto nechápou, že některé ženy potlačují jeho projevy. Naopak, muži si chtějí užít jeho pozorování. Pokud jste tedy zvyklá přitisknout si na obličej těsně před vyvrcholením polštář, připravujete svého partnera o velký zážitek.

10. Chytání za slovo

Během slastného rauše mají muži občas tendence pronášet zdánlivě zásadní věty typu: Miluju tě!, Nastěhuj se ke mně! nebo dokonce Vezmi si mě! Nepanikařte ani se příliš nerozplývejte. S největší pravděpodobností nebylo vypuštění těchto vět na svět vůbec promyšlené. O pět minut později o nich váš vyvolený nemusí už vůbec vědět. Nejspíš totiž bude tvrdě spát...

Zdroj: http://www.novinky.cz/zena/vztahy-a-sex/227899-deset-veci-ktere-muze-nastvou-v-posteli.html

Ziskejte penize za prijem emailu a SMS od ceske spolecnosti

Dneska 60 návštěv

24. března 2011 v 23:59 | Juliana |  Návštěvnost blogu
Tak to je skvělé. Dnes jsem se překonala a věnovala jsem se konečně svému prvnímu blogu. A vyplatilo se. Za celý den jsem tu měla 60 návštěv, což je více než skvělé.
Moc děkuju.

Juliana

Ziskejte penize za prijem emailu a SMS od ceske spolecnosti

Líbím se Vám?

24. března 2011 v 23:49 | Juliana |  BIŽUTERIE

Jsem moc pěkný a zajímavý náramek. Říkají mi prsatý, protože vypadám, jako bych měl prsa.
Chcete se přesvědčit? Posuďte sami, ale já jsem stejně prsatý.

Jsem jeden jediný a rád bych se nosil na něčí krásné ruce. Už mě nebaví jen tak ležet v obchodě. Ona je tu docela nuda. Co vy na to? Pomůžete mi odsud?
Můžete mě mít za pouhých 60 Kč plus 59 Kč poštovné. A jestli se Vám zdám drahý, kupte mi ještě nějakého kamaráda a získáte slevu až 40 %.
Tak co, kdo si mě koupí?

Pojďte si mě vyzvednout SEM.

Najdete mě v sekci Náramky pod kódem NAR 49.
Už se Vás nemůžu dočkat.

Váš prsatý náramek

Co znamená výraz ANUVAAD?

24. března 2011 v 22:28 | Juliana |  2x týdně nové hindské slovo
Rozhodla jsem se zase na nějakou dobu obnovit hindský slovníček. Třeba to někoho z Vás potěší.
Budeme pokračovat v další padesátce slovíček.

Výraz číslo 51: anuvaad अनुवाद

vyslovujeme anuvád
znamená překlad





Ziskejte penize za prijem emailu a SMS od ceske spolecnosti

5000 návštěv! SUPER!

24. března 2011 v 20:59 | Juliana |  Návštěvnost blogu
Tak mám 5000 návštěv! Tento blog bude mít 29. března 1 rok. Spousta z vás má mnohem více návštěv za rok, ale já jsem určitě spokojená. Moc tu teď nebývám, protože mám od ledna další blog o bižuterii, ale i tak sem občas něco málo přidám.
Blog byl na úplném začátku zaměřen na lekce z hindského jazyka. Koho by to zajímalo, najde zde spoustu článků z hindštinou. Koho to nezajímá, najde tu spoustu jiných věcí. Stačí se pořádně podívat.
Moc vám všem děkuju za návštěvu a komentáře.



Juliana


Pravá gentlemanská gesta

24. března 2011 v 15:09 | Juliana |  Styl
Vztahy mezi mužem a ženou jsou věčné téma. Ať už se jednalo o minulé století či současnost, hlavní cíl je stále podobný. Zaujmout osobu, která se vám líbí. Nějaký rozdíl by se ale přeci jen našel. Zdá se, že se v dnešní "moderní" době jaksi vytratilo pravé gentlemanství.

Pokud patříte mezi milovníky starých českých filmů, možná se vám v roli "pravého gentlemana" vybaví nezapomenutelný Oldřich Nový nebo Raul Schránil. Vždy elegantně upravení pánové, kteří při namlouvání dámě nosili květiny, pomohli jí do kabátu, otevřeli dveře a podobně.
Pokud se podíváte na dnešní "seznamovací rituály", může se zdát, že ono gentlemanství je navždy ztraceno. U mnohých lidí při komunikaci či seznamování převládají sprosté výrazy, kterým se bohužel nevyhýbají ani mnohé slečny a dámy. Proč tomu tak ale je?
Odpověď může být velmi jednoduchá. Gentlemanství se jaksi nehodí do dnešní doby, kdy se stále více stírají rozdíly mezi muži a ženami, kde se slovíčka jako "rovnoprávnost a feminismus" skloňují stále více a hrubost a neochota vůči druhým je vlastní stále více lidem. Řada mužů, byť by i někdy chtěli, se raději oněch gest raději vyvaruje jen proto, aby náhodou nevypadli příliš "zženštile".
I když situace vypadá zle, stále ještě není vše ztraceno. Chce to trochu zapátrat, ale i v dnešní době se najdou "moderní" gentlemani, kteří vás jistě překvapí a potěší. Muži, kteří vám pomohou do kabátu, nezištně přidrží dveře při odchodu z restaurace, nabídnou rámě a podobně. Podívejte se s námi na situace, tak jak je uvedl server Askmen, které lze praktikovat i v dnešní "uspěchané přemodernizované" době.


Doprovoďte ženu domů


Velmi důležitou součástí gentlemanského chování je doprovázení dámy až domů, i za cenu, že si zajdete kus cesty. Bezpečnost vaší partnerky by měla být vždy prioritou. Toto gesto jistě ocení nejedna žena. Při loučení u domu vás navíc může čekat sladká odměna.


Nevhodná mluva


Věc, která je v moderním velmi často přehlížena, a která je především při schůzce naprosto neakceptovatelná. Muž by měl být schopen komunikovat i bez užití nevhodných či vulgárních výrazů. Vyjadřuje to nejen jeho inteligenci, ale i vztah vůči sobě samému a svému okolí. Toto pravidlo by mohlo být případně rozšířeno o zákaz používání příliš dlouhých výrazů, kterým muž sám pořádně nerozumí. Místo toho, aby se před dámou ukázal, tak hrozí, že se ztrapní.
I občasné přinesení květin (nejen očekávaně na narozeniny) můžeme považovat za gentlemanské gesto. Bohužel někteří muži zapomínají i na ty narozeniny.
I občasné přinesení květin (nejen očekávaně na narozeniny) můžeme považovat za gentlemanské gesto. Bohužel někteří muži zapomínají i na ty narozeniny.

Představte svůj doprovod
Gesto, které by rozhodně nemělo být nikomu cizí ani v dnešní době. Je slušností při příchodu do společnosti představit svůj doprovod, základem by mělo být sdělení jména a toho, o koho se jedná (přítelkyně, kolegyně z práce atd.). Nejen že je to slušné, nabídne to i možnost k budoucí konverzaci.


Uvolnění místa v tramvaji, autobuse


Pustit v autobuse sednout staršího člověka či těhotnou ženu by měl každý, a to bez ohledu na to, zda se jedná o muže či ženu. Pokud se ale zaměříme na schůzku muže a ženy, uvolněním místa v dopravním prostředku vyjadřuje muž stav, že pohodlí své partnerky upřednostňuje před svým vlastním.


Přidržení dveří


Téměř 90 procent žen považuje toto gesto za vůbec nejdůležitější, které by měl muž dodržovat. Všeobecně řečeno by se dalo říci, že byste měli přidržet dveře komukoli, kdo je za vámi. Vyjadřujete tak respekt vůči ostatním. Soupeření o to, kdo bude první u dveří či uvnitř restaurace o vás opravdu moc dobrého nevypoví.


Nechat ženu usednout jako první


V dřívější době bylo považováno za vhodné a slušné pomoci usednout nejprve dámě. V dnešní době toto gesto není často vyžadováno, spíše už je označováno za příliš formální. Pokud i dnes chcete pomoci ženě s usednutím ke stolu, dělejte to každopádně nenuceně. Žádné honem honem, ať už sedíme.


Vypněte mobil


Mobilní telefon je v dnešní době nepostradatelnou součástí života mnohých lidí. Neznamená to ale, že bychom se mu měli naprosto podřizovat. Pokud už jdete někam na schůzku, která není vyloženě pracovní, rozhodně je alespoň slušné ztlumit vyzvánění. Nikoho rozhodně neohromíte, pokud budete při schůzce stále odbíhat kvůli zvonícímu telefonu, nebo hůře, telefonovat přímo u stolu.


Přidržet ženě deštník


Další z maličkostí, která bývala kdysi možná samozřejmostí. "Pravý gentleman" byl prostě v pohotovosti za každého počasí, aby jeho vyvolená nikdy nepřišla k úhoně.
V dřívější době nic tak neobvyklého. Muž ženě gentlemansky přidržuje slunečník.
V dřívější době nic tak neobvyklého. Muž ženě gentlemansky přidržuje slunečník.



Nabídněte dámě svůj kabát


Musíme si přiznat, že při strojení na schůzku či večírek dámy mnohem více než na praktičnost myslí na výsledný efekt svého outfitu. Může se tak stát, že žena se svými šaty sklidí obdiv, ale při návratu domů jí v nich bude zima. V takovém případě by muž neměl váhat a nabídnout ženě své sako, jako projev starostlivosti.


A co takhle moderní dámy?


Abychom ale nemluvili je o vymírajících gentlemanech, podívejme se i na pravé dámy. Bohužel i mnohé moderní ženy se tomuto "idolu" stále více vzdalují. Čím se vůbec takové "dámy" vyznačovaly?
Za dámy se v dřívějších dobách označovaly ženy, jejichž chování vzbuzovalo u ostatních úctu, ovládaly bezchybně společenské chování a pravidla, rozhodně nemluvily vulgárně (což je v dnešní době jev stále častější právě i u žen). Dáma byla všeobecně shovívavá vůči nedostatkům či chybám ostatních a dokázala je tolerovat. Dámy chodily vždy vkusně oblečeny, a to za každé situace.
Pokud se podíváme na srovnání dřívějších dam a gentlemanů a dnešní doby, rozdíl je citelný. I tak se ale najdou mnozí, u kterých alespoň některá uvedená gesta pozorovat můžeme. A ti ostatní by se mohli alespoň něčemu přiučit. Vždyť na vzájemné úctě a ochotě není nic špatného ani v 21. století.

Zdroj: http://www.novinky.cz/zena/styl/228224-prava-gentlemanska-gesta-ktera-jsou-mnohym-muzum-cizi.html

Bezvadný páteční den

17. března 2011 v 21:39 | Juliana | 
PÁTEK 4. BŘEZNA

Vypravily jsme se s mamkou do města, jelikož ona musela něco vyřídit a já se chtěla zase pořádně odreagovat v knihovně. To učení na přijímačky mi dává zabrat a musela jsem nutně na chvíli vypnout. A knihovna je pro mě posledního půl roku to nejvhodnější místo na relax.
Nejdříve jsme zašly do knihovny a já jsem si u paní šatnářky odložila igelitku s kabelkou. Paní šatnářka o mě věděla, psaly jsme si. Mamka si navíc musela odskočit. To jsem využila a chvíli jsem si s paní šatnářkou povídala o přijímačkách. Objevila jsem na netu jednu bezvadnou učebnici o logice. Hodně mi to pomáhá v sekci Úsudky. Musela jsem si ji nutně stáhnout a vytisknout. Potom se vrátila mamka a ještě jsme se chvíli bavily o těch spravených náušnicích pro paní ředitelku. Měla jsem je v igelitce. Paní ředitelka zrovna v knihovně nebyla, ale paní šatnářka by jí je předala.
V knihovně jsem ještě nezůstávala. Chtěla jsem s mamkou jít po všech těch pochůzkách, co měla v plánu. Kousek od knihovny jsme potkaly náhodou paní ředitelku a rovnou se s ní mamka domluvila, jak je to s těmi náušnicemi. Paní ředitelka byla spokojená. Říkala jsem, že jí je předám, až se zhruba za hodinu vrátím. A kdyby tam nebyla, dá jí je paní šatnářka.
Pak jsme se vydaly do banky, dále do drogerie pro barvu na vlasy, až jsme se dostaly do jednoho obchodu s bižuterií, kde prodává naše známá z dřívějška. Dozvěděly jsme se od ní celkem zajímavé věci. Ale to je osobní. Nakonec tam mamka koupila jeden skvělý náramek stříbrné barvy, který nyní můžete koupit v našem e-shopu.
Pak jsme se vracely zpátky kolem knihovny nahoru do spořitelny, kde mamka ještě něco musela vyřídit. Odtud jsme se dostaly do lékarny, kde jsem nutně potřebovala sypaný čaj z kořene pampelišky. Poradila mi ho jedna moje dobrá známá. Měly však kořen pampelišky dohromady s natí, ale já ho přesto vzala. Předtím jsme s mamkou pily čaj z řebříčku a taky z přesličky rolní. Ta mi hodně pomohla na bolesti při menstruaci. Vždycky mám hrozné křeče a někdy je to docela zlé. Ale po užívání tohoto čaje jsem při menstruaci pořád vyhlížela bolesti, ale ony nějak nepřicházely, což mě mile překvapilo a teď vím, že na bylinkových čajích fakt něco je. Taky to vyzkoušejte a posuďte sami.
Naše poslední zastávka byla u "hladového okna", kde jsme si obě koupily pizzu Hawai s ananasem. Mamka už pomalu šla na autobus a já rovnou cestou do knihovny, kde jsem opět plánovala být až do večera.
Paní šatnářka se zrovna bavila s tím mě už dávno známým pánem, co chodí pravidelně do čítárny. Odložila jsem si oblečení a pizzu. Zanedlouho přišla paní ředitelka. V chodbě naproti šatny stály panely, na kterých byly navěšené různé "speciální" záložky. Tedy všechno, co bylo nalezeno v knížkách a sloužilo jako provizorní záložky. Různé jízdenky, fotky, papírky... Na cokoliv si vzpomenete. Paní ředitelka přemýšlela nad tím, jak ty panely lépe rozmístit a taky ty dvě vitríny, které jsem s paní šatnářkou nakonec trochu přisunula k sobě. Dále se řešilo, co udělat s tím koutkem pod oknem. Byly tam nějaké přihrádky s časopisy, které se vyřazovaly z čítárny. Jsou to ty časopisy, ze kterých jsem si mohla já vybrat už v lednu. Paní ředitelka tam chtěla ještě dát židli, aby si mohli čtenáři při vybírání časopisů sednout. K tomu posloužila jedna ze židlí v šatně.
Taky jsem vytáhla z kabelky ty náušnice pro paní ředitelku a dala jsem je na šatní pult, u kterého zrovna stála. Když si jich všimla, přiznala se, že na ně úplně zapomněla. Potom se odebrala do půjčovny a my dvě jsme se usadily v šatně. Pustila jsem se konečně do jídla.
Paní ředitelka toho měla na řešení spoustu, jelikož za chvíli vyšla z půjčovny i s Jirkou a u vchodu něco probírali. O něco později se to samé opakovalo s M.H.
Když šla paní Z.M. nahoru, pozdravily jsme se a ona hned položila svou typickou otázku: "Máš něco?" Myslela tím bižuterku. Tak jsem jí řekla, že mám, ať se přijde podívat do šatny. Za chvíli přišla a M.H. ji následovala. Probíraly se těmi kousky a nakonec se paní Z.M. rozhodla pro malou oranžovou veverku. Byl to přívěšek na mobil. To by mě u ní nenapadlo. Taky jsem jí ukazovala ty předělané korále s motýlky. Až budou sloni, bude ten náhrdelník chtít v současném provedení, které se jí zdá lepší.
O něco později přišla i paní M.Č., která přemýšlela o těch náramcích s americkým zapínáním. Váhala mezi červeným a růžovým. Vyhrál nakonec růžový, jelikož nebyl tak křiklavý. A taky si vybrala jeden přívěšek na mobil. Peníze mi dala až po chvíli, stejně jako paní Z.M.
Konečně jsem se taky dostala do půjčovny, kde jsem viděla pouze Jirku. Když jsem ho zdravila se slovy: "Ty jsi tu sám?", řekl, že ho všichni opustili, tedy jeho kolegyně. Trochu jsem mu pomohla, protože jsem se dala do řazení knížek. A on se mě zeptal, co bych chtěla za to, že tu pomáhám. Já samozřejmě nechci nic, dělám to moc ráda, ale on, že aspoň čokoládu. A pak dodal, že ji tu ale nemá. To je celý on. Stejně jsem mu řekla, že už jsem dnes měla zákusky od B.K. Přinesla nám je do šatny a s paní šatnářkou jsme se rozdělily.
Paní M.Č. měla nějaké povinnosti nahoře, ale chvílemi byla i v půjčovně. Ptala se mě, jestli jsem jí přinesla ten náramek z říčních perel. Z toho jednoho si udělá náhrdelník a náušnice a ten druhý bude sloužit jako náramek. Má to dobře vymyšlené. Jenže mě nějak ušlo, že jí mám ten druhý přinést. A teď ho bohužel už doma nemáme. Teprve se musí objednat, ale to paní M.Č. nevadí.
V šatně se objevil P.K., který v knihovně mívá přednášky. Je tam hodně známý a šel něco vyřídit s paní M.Č. Později jsme se s ním v šatně bavili. To bylo vlastně poprvé, co jsem s ním kecala, protože doteď jsme spolu nemluvili. Ale bavili jsme se jako staří kamarádi. Je tuším o něco mladší než já. Přišla řeč i na ty zákusky od B.K. Paní šatnářka si myslela, že má narozeniny a P.K. by taky rád věděl, jestli to tak je. Tak jsem se rozhodla, že to nenápadně zjistím z toho "slavného" papírku u telefonu, kde jsem na praxi zjistila, že má Jirka narozky. To už je ale půl roku zpátky. No, a B.K. ten den narozky fakt neměla. Zákusky nám přinesla opravdu jen tak.
V půjčovně jsem zase řadila knížky, když jsem slyšela, jak Jirka za pultem mluví s jednou čtenářkou. Hledala nějaké knížky a Jirka jí mohl pouze říct, pod jakými čísly je najde, protože byl zrovna za pultem sám. Začala hledat hned na kraji a já jsem tam řadila. Nedalo mi to, a zeptala jsem se jí, jestli nechce pomoct. Vypadala bezradně. Vzala jsem si od ní lísteček s názvy a autory knih, co jí dcera vypsala a začala jsem hledat. Tu první jsme zrovna najít nemohly. Na papírku bylo několik knih z naučné literatury, ale taky nějaká beletrie. Tak jsem té paní řekla, kde najde tu jednu knížku a já jsem si zatím s lístečkem sedla k počítači a zadávala údaje do on-line katalogu. Potřebovala jsem zjistit, kde přesně se ty knížky v regálech nachází. Mezitím se vrátila i paní M.Č. Jirka si všiml, že sedím za počítačem a zeptal se, jestli pomáhám té paní hledat knížky. Samozřejmě. A on dodal, že jí ty čísla říkal, ale já jsem řekla, že paní se tu moc nevyzná. A tak se Jirka začal o mě bavit za pultem s paní M.Č., že to budu mít aspoň pro praxi.
Ta paní se i s knížkou vrátila zezadu a já jsem mezitím našla nějaké další. Nakonec jsme společně našly všechno ze seznamu a paní si mohla jít k pultu. Tato činnost mě vážně moc baví.
Chvíli před pátou hodinou jsme se opět sešli všichni tři za pultem, jenže žádní čtenáři zrovna nechodili. Tak Jirka nadhodil, co tu budeme tu hodinu dělat. Já jsem chtěla vyhodit ten papírek s těmi názvy knížek, co jsem pomáhala hledat. Jenže se mi nějak nepodařilo najít koš. Zjistila jsem, že je to tu nějak jiné. Jasně, ta skříň na knížky tu předtím nebyla. A já jsem byla natolik slepá, že jsem si to za celý den nevšimla. Papírek nakonec zůstal v kapse.
Moc lidí už do šesti hodin nechodilo, tak jsme si docela dobře všichni tři popovídali. Nemohla jsem opomenout Jirku pochválit za jeho slušný výkon při prvním letošním závodě. Říkal, že se s kámoši vsadil, že budou aspoň v první stovce. Na tom závodě byl totiž účastnický rekord 434 závodníků. No a Jirka to celkem dobře zvládl, protože byl na 58. místě v celkovém pořadí. Na to, jak málo poslední dobou trénoval, je to pěkný výkon. I když on si to nemyslí. Tak jsem mu řekla, že to byl teprve první závod, a že to bude čím dál lepší. Jenomže až se sezóna pořádně rozběhne, bude Jirka zase na závodech každý víkend a to dá celkem zabrat. Ale stejně už se těch závodů nemůžu dočkat.
Taky jsem se ho zeptala, jestli už se konečně podíval na ty dvě videa. Na to z H-H-S se nedodíval, protože to na něj bylo příliš dlouhé. Já jsem řekla, že má nejoblíbenější část je přímo ten závod. A on na to, že se dívat nemusel, protože si to sám zaběhl. Paní M.Č. tam byla celou tu dobu s námi. Dokonce už i s ní jsme probírali závody. Říkala jsem, že bych si chtěla vyzkoušet ten podzimní závod, na který jsem se loni přišla podívat. Jen doufám, že se mi to splní, protože jestli ne, tak mě to bude hodně mrzet.
Jirka před paní M.Č. řekl, že já už jsem přece jednou závodila a byla jsem asi na třetím místě. Já jsem teda hleděla, protože by mě vůbec nenapadlo, že mě tehdy na lidovém běhu na 400 m, který byl součástí závodu H-H-S, sledoval až do cíle. Tehdy mi řekl, že mě viděl, jak jsem pelášila. Ale nenapadlo mě, že by mě sledoval až do konce. A navíc si pamatoval, že jsem byla asi třetí. To už nevím ani já přesně.
Něco málo před šestou se jako obvykle začalo všechno vypínat, počítat kasa a spoustu dalších věcí. Jirka šel zamknout vchod do půjčovny, ale chvíli mu trvalo než nám odemkl druhé dveře. S paní M.Č. jsme si dělaly srandu, že nás tam schválně nechá. To se ale nestalo.
Pak šel zamknout vchod do knihovny. Paní M.Č. mezitím ze stolu za pultem pobrala všechny věci a mě poprosila, jestli bych nevzala kasu. Tak jsem to udělala. Když jsem vycházela ze dveří, kousek ode mě stál manžel paní šatnářky. Přijel pro ni autem. Když viděl tu kasu, ze srandy řekl, že jsem teď bohatá. Jasně, ale jen na malý moment.
Paní M.Č. se ptala, kde je Jirka. Myslela, jestli už náhodou nešel nahoru, ale já jsem ho viděla, jak zavírá vchod. Tak jsme chvíli počkaly. Když se k nám vrátil, předala jsem mu kasu, abych s nimi nemusela jít nahoru, jak říkal.
Paní šatnářka a já jsme se šly taky do šatny obléknout. Jirka řekl, že na nás u vchodu pro zaměstnance počkají. My jsme ale byli o něco rychlejší a tak paní šatnářka ještě zašla nahoru říct, že čekat nemusí. To už ale paní M.Č. byla skoro dole a Jirka o chvíli později taky. On musel ještě kódovat. My ostatní už jsme stáli venku u vchodu. Jirka si vzal kolo a venku jsme se všichni postupně rozloučili. Paní šatnářka s manželem jeli ještě nakupovat. Mě jel autobus až za víc jak půl hodiny a Jirka se zeptal, jestli si taky nechci ještě zajít do obchodu. Já jsem mu odpověděla, že to, co jsem utržila za bižuterku, musím předat mamce. To už byla paní šatnářka v autě a paní M.Č. už taky pomalu odcházela.
Ještě chvíli jsem čekala. Jirka si vzpomněl, jak jsem mu nedávno říkala o tom vážném rozhovoru s mým taťkou o škole. Tak se mě na to zeptal. Konečně se dozvěděl, že to tehdy nějak vyšumělo a taťka to nechal všechno na mě. Ať dělám, co umím. Takže se žádný takový vážný rozhovor nekonal. Což bylo štěstí, protože jsem tehdy z toho byla fakt nervózní.
Už jsme byli u vchodu sami a tak Jirka řekl, že mě doprovodí. Přišla řeč na moje přijímačky. A jestli si to ještě nechci rozmyslet a zkusit dálkové studium. Já jsem ale už s tím nic udělat nemohla, dala jsem si přihlášky na prezenční studium a už to ani měnit nehodlám. Ani nevím, jestli by to ještě šlo. Řekla jsem, že přijímačky jsou za dva měsíce a že se trochu obávám, že se nestihnu pořádně připravit. A Jirka na to, že dva měsíce jsou celkem dlouhá doba, když se učíš poctivě. Tak tomu budu věřit a zařídím se podle toho. Je fakt, že mi nic jiného nezbývá.
Mluvili jsme o nové kolegyni V. Taky studuje tu samou školu, kterou jsem donedávna studovala já. Jenže už je mnohem dál než já. Jirka říkal, že bych se jí mohla zeptat na nějaké její zkušenosti. Do budoucna. To by nebylo špatné, ale mezi námi se ještě neprolomily ledy a pořád kolem sebe jen chodíme. Říkala jsem Jirkovi, že jsem s ní prohodila pouze několik slov loni v šatně, když si odkládala bundu. Tehdy jsem ještě netušila, kdo to je. To mi o chvíli později řekla paní šatnářka. V. se byla podívat na své budoucí pracoviště.
Jsem hodně zvědavá, jestli se my dvě spolu někdy pořádně seznámíme. Byla bych docela ráda. Vadí mi, když kolem sebe jen chodíme. Je mi to nepříjemné.
S Jirkou jsem se rozloučila na rožku ulice, směr autobusák, stejně jako loni před Vánoci. Tentokrát mi popřál pěkný víkend bez učení. A to se nakonec jakžtakž splnilo.

Diplomek od Hankaso

14. března 2011 v 19:59 | Juliana |  Diplomky

Je skvělý. Moc díky.

Hodnocení od Hankaso

14. března 2011 v 19:59 | Juliana
Hodnocený blog: http://hindstina.blog.cz/

1)První dojem 9/10
2)Čitelnost textu 3/3
3)Přehlednost 9/10
4)Aktivita 6/10
5)Přezdívka 9/10
6)Barvy 6/10
7)soutěže 5/10
Celkem 47/63
Je to můj názor, ale tu aktivitu velice chápu učit se na přijmačky a mít dva blogy. Musí to být těžký všechno stíhat.

Moc děkuju. Je to úplně první hodnocení mého blogu. A celkem s ním souhlasím.

Hlavu vzhůru! Nesklánějte ji!

6. března 2011 v 21:38 | Juliana |  Udělejte něco pro zdraví
Jste-li zavaleni požadavky ze všech stran, vtáhnete většinou hlavu mezi ramena. Tímto podvědomým postojem přepínáte páteř. Často vás bolí mezi lopatkami. Co s tím? Negativní řeči těla postavte do cesty pozitivního oponenta. A hned načerpáte energii.

Narovnejte se: Hlavu vzhůru, protáhnout páteř, ramena uvolněně dozadu. Dýchejte zhluboka břichem.
Ale dobře víte, že když zaměstnáte hlavu myšlenkou "Musím se narovnat!", docílíte pravého opaku. Místo uvolnění se svaly ještě více napnou. Teď potřebujete nějaký trik, který by vaše vědomí obešel. Nějaký reflex.
Pro začátek si najděte nějakou pomůcku, která vám vždy připomene, že se někdy chováte jako želva. Například: Když zazvoní telefon, vybavte si imaginární lano, které spojuje vaši hlavu s oblohou a táhne vás vzhůru. A narovnejte se.
Opakujte si to čtyři měsíce a uvidíte, že tento zvyk ve vašem podvědomí zakotví. Zazvoní-li telefon, automaticky se narovnáte a uvolníte šíjové a ramenní svaly.

( čerpáno z knihy Naše záda od autorky Marion Grillparzerové a kolektivu specialistů )

Přihláška na výšku

6. března 2011 v 21:19 | Juliana | 
ÚTERÝ 22. ÚNORA

Nutně jsem potřebovala vytisknout přihlášku na vysokou školu, ale taťka si vzal do práce notebook a já mám v pokoji ke svému počítači připojenou tiskárnu, kde nemám inkoust. Šla jsem tedy k sousedům, ale ani tam jsem nepochodila. Musela jsem přihlášku nutně poslat, jelikož uzávěrka byla do 28. února. Nezbylo mi nic jiného než druhý den, v úterý, odjet do města a vytisknout ji v některém copycentru.
A samozřejmě jsem šla i do knihovny. Původně jsem chtěla tisknout tam, jenomže co si pamatuju ještě z praxe, v pdf tam nic neotevřu. Takže jsem se zeptala paní šatnářky, kde tu najdu copycentrum a vydala jsem se tam. Bylo to jen kousek od knihovny. Tam jsem řekla, co potřebuju a ten pán, co tam byl, se mě zeptal, jestli mám tu přihlášku na flashce. Tu já ale nepoužívám, tak mi nakonec dovolil jít až k počítači si přihlášku potvrdit a vytisknout. Hned jsem se cítila líp.
V knihovně mi nakonec Jirka řekl, že jsem si tu přihlášku mohla vytisknout i tam u nich na počítači. Kdo to mohl vědět, ale pro příště....
Nikomu jsem předem v knihovně neřekla, že ten den přijedu. Počítali až s pátkem. Tak se stalo, že si paní šatnářka lanko s bílými srdíčky zatím nemohla koupit, jelikož si nevzala dost peněz a paní M.Č. byla ten den na pobočce, takže jsem jí nemohla dát ten přívěšek. To ale za mě nakonec vyřešila paní šatnářka. Zaplatila mi ten přívěšek a řekla, že ho paní M.Č. vezme. Bydlí totiž kousek od té pobočky. No a paní Z.M. si objednaný náhrdelník z motýlků též nevzala, protože byly proti světlu zelené a jí se prý k ničemu nehodily. Dokonce si jej byla vyzkoušet i nahoru do kanceláře na bílé tričko, ale nakonec mi ho vrátila s tím, že když budou ti šedí sloni, tak z nich by si ten náhrdelník určitě vzala. Tak doufám, že budou ti šedí sloni k dostání. Původní náhrdelník je nyní stejně předělaný.
B.R. byla u doktora, takže jsem pomáhala s řazením paní Z.M. Bylo hodně vrácených knížek, takže se řadit nestíhalo. Odkládaly jsme knížky do předního regálu s cedulemi Vráceno dnes. A já jsem to postupně řadila na místo. Taky jsem byla chvíli za pultem.
Když se blížila půl čtvrtá, šla jsem si od řazení chvíli odpočinout. A přišla jsem k pultu akorát, abych se ještě rozloučila s Jirkou, kterému právě skončila ranní.
K večeru se u stolu za pultem objevila jedna mě neznámá paní a něco si tam četla. Později jsem se dozvěděla, že to je paní učitelka, co k ní chodí zaměstnanci na angličtinu. Ten den ji zrovna měli.
Já jsem odešla před půl šestou na autobus a byla jsem ráda, že mám i tu přihlášku. Během středy a čtvrtka jsem se vypořádala s oběma přihláškami a termín jsem naštěstí neprošvihla. Snad všechno dobře dopadne.

PÁTEK 25. ÚNORA

V pátek jsem musela na pracák kvůli té prezentaci, o které jsem se už zmínila. Šla jsem tam na základě doporučení od mého zprostředkovatele, které mi dal poté, co jsem mu řekla o těch přihláškách na výšku.
Na té prezentaci to ale nebylo nic pro mě, jelikož bych se kvůli kurzu nemohla věnovat přípravě na přijímačky a navíc na výběr nebyl žádný vhodný kurz z mého knihovnického oboru. Tak si mě nezapsali.
Pak jsem už šla rovnou do knihovny. Tam jsem paní šatnářce o tom povykládala. Mamce později do telefonu taky.
Paní šatnářka si ode mě vzala to lanko se srdíčky a taky jsem se dozvěděla, že paní M.Č. byla s přívěškem spokojená.
Nový vchod do čítárny byl už hotový, ale já jsem se podívat přes den nebyla. Poznala jsem to jen podle toho, že už byl odstraněný ze zábradlí a výtahu ten igelit.
Zase jsem chvíli řadila a byla za pultem. S Jirkou jsme se dali do řeči o přijímačkách a o tréninku. Říkal, že při učení je nejlepší relax jít si ven zaběhat, pořádně provětrat mozek. A já souhlasím. Ať už je konečně hezky a teplo, abych se do toho mohla naplno pustit.
Další den, v sobotu, byl 1. závod sezóny. Jirkovi se do toho moc nechtělo, protože v zimě se mu hůř trénuje. Kdysi mi říkal, že to snad ani nemůže být zdravé. Když měl odcházet, popřál kolegyním pěkný víkend a ony jemu samozřejmě taky a já jsem dodala, že on zrovna moc skvělý víkend mít nebude. Narážela jsem na sobotní závod, na který se mu dvakrát nechtělo. Tak se o tom ještě spustila krátká debata a já jsem mu popřála, ať to v sobotu zvládne.
Navečer ještě přišla paní V., která potřebovala mluvit s paní uklízečkou z ranní směny, paní I.Č. Už bylo zavřeno a já tam ještě zůstávala kvůli tomu, abych nemusela čekat na autobus v hale na nádraží. Byla jsem tedy mrknout nahoru na ten nový vchod. Ještě se potřebovala trochu zatřít zeď kolem, ale jinak fajn. Hlavně, že už se do čítárny nemusí chodit přes půjčovnu.
Když jsem odcházela, byla mi otevřít paní V. Paní uklízečka totiž v půjčovně umývala zem a tak nemohla.
Příště bude celkem dlouhý článek z knihovny. Doufám, že ho dám co nejdřív dohromady.