Srpen 2011

Tříminerálové náušnice

31. srpna 2011 v 21:39 | Juliana |  Co nového v e-shopu?


Malachit, červený leopardí jaspis a jadeit maschan, komponenty v barvě mědi, celková délka i s háčkem 6 cm, zarážky proti vypadnutí.

CENA: 75 Kč + 60 Kč

Juliana

http://www.mojebizuterie.svet-stranek.cz

Náhrdelník na měděném řetízku

31. srpna 2011 v 20:59 | Juliana |  Co nového v e-shopu?


Náhrdelník na měděném řetízku, plastové korálky o průměru 14 mm, perličky, komponenty v měděné barvě, obvod 48 cm, prodlužovací řetízek 7 cm, zapínání karabina.

CENA: 120 Kč + 60 Kč poštovné

Juliana

http://www.mojebizuterie.svet-stranek.cz

Obřady a slavnosti životního cyklu...5.díl

30. srpna 2011 v 22:09 | Juliana |  Seriály aneb co mě zajímá
Zhruba v pěti letech je dítě uvedeno na dráhu vzdělávání drobným obřadem, zvaným "křída v ruce". Puróhita napřed vykoná oběť bohyni vědění Sarasvatí a pak na tabulku či kamenný tác předepíše první písmena příslušné abecedy, buď dévanágarí - písma, v němž se nejčastěji zaznamenává sanskrt, nebo abecedy chlapcova rodného jazyka. Před tác usedne otec se slavnostně oděným potomkem na klíně a společnou rukou písmena obtáhnou křídou.

Pro bráhmanské hochy je nejzávažnějším mezníkem předmanželského života iniciační obřad zavěšení posvátné šňůry - upanajana ( uvedení ). Končí se jím věk dětství, chlapec je přijímán mezi příslušníky své kasty a tím se vlastně podruhé - kastovně, duchovně - rodí. Proto se ti, kdo obřad podstoupili, nazývají dvidža - dvojzrozenci.
Dvojzrozencův život se podle klasických písem dělil do čtyř údobí - ášramů. V prvním z nich, otevíraném právě obřadem upanajana, se hoch, zvaný brahmačárin, vzdělával v domácnosti svého učitele. Žil v přísném celibátu, oddán pouze vědění a službě guruovi. Žákovské období končilo rituální koupelí a ceremoniálem zvaným samávartana ( návrat, tj. návrat do otcovského domu ). Vzpomínka na tyto obřady přežívá dodnes ve vysokoškolské terminologii. Samávartana je výraz pro promoci, absolvent se nazývá snátaka - vykoupaný a postgraduální stipendium je snátakóttara - pokoupelové.
Obřad upanajana si svou složitostí nezadá s obřady svatebními. Jako ony i on v současné době trvá tři dny, ale v minulosti byl právě tak jako svatba mnohem delší.
Předchází mu oběť předkům, na ni navazuje oběť rodinnému božstvu a bohům, v jejichž patronaci je vědění.To jsou především Ganéša v aspektu Vighnéšvary, Odstraňovatele překážek a pomocníka při psaní, a bohyně věd a umění Sarasvatí.
Hoch je obřadně očištěn, vykoupán, je mu vyholena hlava s výjimkou bráhmanského "cůpku" a pak je na tři dny uzavřen do separace v tmavé místnosti, osvětlované jen plamenem ohně - božského svědka obřadu. Sám si tu připravuje skromné jídlo nebo přijímá "almužny", které mu pootevřenými dveřmi podstrčí příbuzní, napodobuje tak odříkavý život brahmačárina. Přítomen je s ním jen kněz - učitel, po němž hoch bez přestání opakuje posvátné védské verše. Ty bude muset recitovat ještě celý další měsíc každého rána po obřadní koupeli.

Konec 5. dílu

http://www.mojebizuterie.svet-stranek.cz


Lehoučké měděné listy

29. srpna 2011 v 18:09 | Juliana |  Co nového v e-shopu?


Lehoučké náušnice z měděného listu, perliček a řetízku, délka i s háčkem 9 cm, velikost listu 5 x 3 cm, zarážky proti vypadnutí.

CENA: 68 Kč + 60 Kč poštovné

Juliana

ZÍSKÁTE ZDE!

Blíží se 1. máj - lásky čas

28. srpna 2011 v 20:29 | Juliana | 
29. DUBNA 2011

Po velikonocích jsem se opět ukázala v knihovně. Samozřejmě na celý den, jako vždycky. Tedy skoro.
Pondělí velikonoční ( 25.4. ) jsem strávila netradičně. Aspoň pro nás. Mamka nechtěla být opět a zase doma jako každý rok a tak jsme přesvědčily taťku, abychom jeli někam na kameně. Jak se to myslí? Mamka si chtěla někde u vody nasbírat větší kameny do zahrádky. A tak jsme vyrazili.
Jeli jsme samozřejmě autem. Cestou přes Veselí nad Moravou jsme z auta zahlédli Pepu Zimovčáka na jeho slavném velocipedu. Měl na sobě jak jinak dres. Byl si trochu zatrénovat. Později jsem zjistila, že přímo ve Veselí bydlí. Měla jsem velkou potřebu říct o svém malém "zážitku" Jirkovi, protože Zimovčák se objevuje se svým velocipedem na spoustě běžeckých závodů. Já jsem ho loni v prosinci taky viděla na H-H-S.
Z kamenů nakonec nebylo nic. Jen jsme pořád jeli a jeli, vlastně nikdo z nás tří přesně nevěděl, kam, až jsme se ocitli na Slovensku. Tak taťka navrhl, že se půjdeme mrknout do Bojnic na zámek. Bylo to tam super. Mám spoustu fotek, ale tentokrát je sem přidávat nebudu. Byli jsme i na malém představení dravců. Byli naprosto úžasní. A výr velký nám ukázal, jak umí krásně běhat. Taky tam byl i kondor. Není to hezký pták, ale měl tak krásné smutné oči, že se mi přece jen líbil.
Na zpáteční cestě střídavě pršelo a taťka zavolal tetě Joji, že se na chvíli stavíme. Dlouho jsme se neviděli. Tak jsme se zase na chvíli ocitli v jejím bytě a pořádně pokecali. Domů jsme přijeli až večer. Byl to skvělý den. Rozhodně nelituju toho, že jsem nezůstala na Velikonoce doma. Tam by byla jedna obrovská nuda.
A v pátek, 29. 4., jsem v knihovně byla až do zavíračky. Seděla jsem v šatně s paní šatnářkou. Ta paní z veřejné služby byla zrovna u doktora.. Když se vrátila, musela si ty dvě hodiny, kdy chyběla, naddělat. To znamená, že pak odcházela o dvě hodiny později domů. Paní šatnářka šla do půjčovny řadit a já jsem si s tou paní začala v šatně povídat. Probírali jsme naše oblíbené herce a filmy. Její oblíbený herec je například Robert DeNiro.
Později jsme se od té paní dozvěděly, že už je tu dnes naposledy. Radši se vrátí tam, kde byla původně, protože tu měla s někým nějaké neshody.
V půjčovně jsem pomáhala paní M. s řazením. Měla jsem před prvními přijímačkami a tak jsme si o tom trochu povídaly. Vykládala jsem jí, o čem jsou vlastně Testy studijních předpokladů. Říkala mi, jak to měla kdysi se školou ona. Hrozně moc tehdy chtěla dělat knihovnictví. A nakonec se tomu věnovala celý život. To já bych chtěla taky.
Jirka se mě vyptával, jak jsem si užila Velikonoce. Tak jsem mu řekla, že jsem byla na Slovensku na Bojnickém zámku.
D.K. nám přinesla do šatny na ochutnání jablečné trubičky. Byly báječné.
Paní M.Č. přišla na moment do šatny a probírala s paní šatnářkou, kolik lidí z veřejné služby ještě vlastně mají.
V půjčovně se konala malinká oslava. Bylo to vlastně takové poděkování paní M., že jim tu několik týdnů pomáhala s řazením knih, když byla B.R. nemocná. Dostala jako dárek krasulu ( kytka z čeledi tlusticovitých ). Byla vážně překvapená. A ze srandy řekla, že to vůbec nemuselo být, protože tady těch několik týdnů pracovala ze zištných důvodů. Myslela tím skutečnost, že za to dostala zaplaceno. Ale i tak ji dárek potěšil.
S Jirkou jsem byla opět chvíli sama za pultem. Řekla jsem mu přece jen i o Zimovčákovi. Přišel za námi pan veterinář, teď už samozřejmě v důchodu. Potřeboval něco okopírovat. Chvíli si s Jirkou povídal. A na odchodu prohodil takové menší přání k prvnímu máji. Říkal to Jirkovi, ale díval se přitom na mě a taky to vyznělo, jako kdyby mluvil o mě a samozřejmě dalších mladých slečnách. Holt měl být ten první máj - lásky čas. Když pan veterinář odešel, řešili jsme s Jirkou, na který den letos vlastně spadá první máj. Byly to snadné počty, jelikož měl být pozítří, čili v neděli. Jen Jirka se trochu sekl a řekl, že v pondělí.
Taky jsem se ho zeptala, jak vůbec dopadl na posledním závodě, který se konal den předtím. Myslela jsem, že ten den nebude ani v práci, když závod začínal v 17.00. Nakonec to ale nějak vyřešil a byl jak v práci, tak nakonec i závodil. Na výsledky jsem večer marně čekala. Na webovkách se musely objevit asi až ráno. Tak mi Jirka řekl, že byl asi sedmý nebo osmý. A ať se jdu podívat na net. Tak mi ho zapnul a já si to byla zjistit. Ukázalo se, že byl nakonec sedmý, což je moc pěkné umístění. Byl to závod na 5 km. A Jirka doběhl za 16 minut a 57 sekund.
Jirka mě začal opět přemlouvat, abych přispěla do Čtenářského deníku. Zrovna jsem neměla čím, protože jsem tehdy měla rozečteného kocoura Deweyho a ten už v deníku byl. Taky díky tomu jsem na tu úžasnou knížku narazila. Pak jsem si uvědomila, co jsem mu minule neřekla a tak jsem si to vynahradila teď. Zeptala jsem se, kdy hodlá něčím přispět on. Poslední knížku hodnotil loni v říjnu. Začal se trochu vykrucovat, že Čtenářský deník předal V. Sám má spoustu dalších věcí na práci. Ale já jsem se nevzdala a řekla jsem, že i když se teď o Čtenářský deník stará V., neznamená to, že za celého půl roku nezhodnotí jednu knížku. Tak to nakonec musel uznat.
Na e-mail jsem si doma uložila několik fotek z Bojnic. Byla mezi nimi i ta, na které byla úžasně hluboká Bojnická studna. Aspoň několik z nich jsem ukázala paní M.Č. Ale nebyl zrovna moc čas. Nevadí.
Večer v šest jsem odcházela s paní šatnářkou vchodem pro zaměstnance. V tu samou chvíli již scházeli ze schodů i Jirka a paní M.Č. Já jsem si všimla, že je tu Jirka na kole a tak jsem držela dveře. Poděkoval mi a já už už zavírala, když na mě zavolala paní M.Č., ať je ještě chvíli podržím. A dodala, že je nemůžu držet jen Jirkovi. Asi jsem se musela začervenat. Vůbec jsem si neuvědomila, že má taky kolo.
Venku jsme ještě chvíli probírali víkend a já jsem řekla, že si ten další rozhodně užiju, myšleno ironicky, jelikož mě v neděli ( 8.5. ) čekají brněnské přijímačky. Tak mi budou držet palce. Rozloučili jsme se a každý se vybral svou cestou domů. Když jsem šla kolem knihovny po chodníku, Jirka kolem mě projel na kole a ještě jsme se naposled pozdravili.

Diane Chamberlain - Oheň a déšť ( hodnocení )

26. srpna 2011 v 20:39 | Juliana |  Moje recenze
Tak Vám opět předkládám hodnocení knížky. Je to v pořadí už druhé hodnocení pro Čtenářský deník naší knihovny.
Možná tu knížku budete znát. Pokud ano, napište mi své dojmy. Pokud ne, klidně komentujte mé hodnocení. Budu ráda.

DUBEN 2011


Oheň a déšť - CHAMBERLAIN, Diane - 80%

O autorce:


Australská spisovatelka Diane Chamberlain se narodila v roce 1950. Je autorkou spousty napínavých psychologických románů, které se čtou jedním dechem. Za všechny uvádím Oheň a déšť, Před bouří či Světlo pod hladinou. Než se stala spisovatelkou, pracovala jako psychoterapeutka. Více informací na www.dianechamberlain.com


Obsah:


V městečku Valle Rosa a jeho okolí už několik týdnů zuří požár. Šíří se jako lavina, udeří tu a zase jinde, počet lidských obětí stoupá. Pro televizní reportérku Carmen je stále těžší klást všetečné otázky lidem, kteří přišli o své domovy, rodičům, jimž oheň vzal dítě…
Když je vyslána, aby natočila reportáž o požáru v domě šerifa, je to pro ni obzvlášť složité. Šerif Chris je totiž její bývalý manžel, otec jejího těžce postiženého syna. Carmen mu bez přemýšlení navrhne, aby se nastěhoval do jednoho ze zahradních domků, stojících na pozemku u jejího domu. Obyvatelé celého okolí nedočkavě čekají na déšť, upínají se k němu jako k jediné spáse proti ohni. Šerif pracuje pod nátlakem stížností, ale i on ví, že jediné řešení je déšť. Když do jeho kanceláře vstoupí cizí muž a navrhne mu, že nad krajem déšť vyvolá, Chris se vystaví posměchu celého města a tajemného Jeffa najme.


Hodnocení: 80 %


Kniha je velmi čtivá a napínavá. Nikdy nevíte, jak se děj bude dále vyvíjet. Autorka rozehrává dva příběhy lásky. Na jedné straně je to vztah Carmen a jejího bývalého manžela Chrise, na straně druhé rozvíjející se láska mezi sochařkou Miou a tajuplným "vyvolávačem deště" Jeffem Cabriem. Spolu s Carmen budete pomaloučku odhalovat tajemství minulosti tajemného muže, který se rozhodl, že ve Valle Rosa za každou cenu vyvolá déšť, aby mohli její obyvatelé zase v klidu žít. Příběh vás pohltí až do poslední stránky. Všem hlavním hrdinům budete přát, aby nakonec všechno dobře dopadlo.


Podobné tituly:



Za hodnocení knihy Oheň a déšť děkujeme Julianě



Hra s démonem...7.část

24. srpna 2011 v 14:39 | Juliana |  Případy Johna Sinclaira
Prudce jsem se nadechl.Cítil jsem,jak mi na čele vyvstal pot,a roztřásly se mi ruce.
Takový obrázek!Jak se jen dostal do té krabičky?Položila ho tam snad Jane?
To jsem si nedovedl představit.
"Johne! Co je?" zaslechl jsem hlas plavovlasé soukromé detektivky.
"Nepůjdeš sem?Nebo se ti ten dárek nelíbí?"
"Ale ano," slyšel jsem sám sebe,jak říkám. "Moc se mi líbí."
"Nezní to právě přesvědčivě." Zaslechl jsem kroky a otočil jsem hlavu.
Přistoupila ke mně Jane.V ruce držela vázu s kyticí.Byly to žluté růže.Jane se zastavila vedle mne.Cítil jsem její parfém Yves Saint Laurent.Směs vůní,která se mi velmi líbila.Ovocná a poněkud kořeněná.
"Ty mince," řekla Jane, "vůbec si nedovedeš představit,jak dlouho jsem je hledala,a ty z nich teď ani nemáš radost?To mi ovšem připadá divné."
Odkašlal jsem si. "A co ta fotografie?"
"Jaká fotografie?"
"V té krabičce!"
"Poslyš,co to povídáš?" Jane mě chytila za hlavu a natočila mi ji tak,abych viděl do krabičky.
Ležely v ní tři mince.
Žádná fotka.
Na několik vteřin jsem dočista oněměl.
Slyšel jsem jen hlasité bušení vlastního srdce. Přímo mi dunělo v uších. Do hlavy se mi nahrnula krev.
"Fotka," řekl jsem ztěžklým jazykem. "Viděl jsem v té krabičce fotku. Naprosto ostrou lesklou fotku. Bylas na ní ty obklíčena démony a jejich vůdce se ti chystal useknout hlavu."
Jane Collinsová bezděky o krok ustoupila. Podívala se na mne se svraštělým obočím. Znali jsme se už dlouho a věděli jsme, co si jeden o druhém máme myslet. Jane byla dobře informována o mé práci a věděla také, že při všech těch strašných věcech, které jsem absolvoval, stojím pořád pevně oběma nohama na zemi. Nebyl jsem fantasta a žádný zaslepený vymítač ďáblů. Když jsem Jane řekl, co jsem viděl, věřila mi to.
"Ta fotka se musela rozplynout," zamumlal jsem. "Ještě před chvilkou ležela na těch mincích. A teď zmizela."
"Černá magie?" poznamenala tázavě Jane Collinsová.
"Zřejmě." Sáhl jsem po cigaretách a nabídl jsem Jane také jednu. Vzala si. Připálil jsem jí.
Nějakou chvilku jsme kouřili mlčky. Pak řekla Jane: "Jdou ti po krku, Johne!"
"Přesně tak." Pověděl jsem své přítelkyni o telefonátu z dnešního rána.
Jane zbledla. "Buď opatrný," varovala mne. "S těmihle věcmi se nežertuje. Zdá se, že tě sledují."
"I tebe," dodal jsem rychle.
"Možná. Jinak si tu fotku nedovedu vysvětlit. Tu oslavu jsem si ale představovala namouduši trochu jinak."

pokračování příště

http://www.mojebizuterie.svet-stranek.cz

Budeme se stěhovat!

23. srpna 2011 v 13:59 | Juliana | 
Ano, je to tak, ale tím nemám na mysli stěhování z domu do bytu či jinam. My pořád zůstáváme na svém místě v našem super rodinném domě. Jen náš e-shop se stěhuje, jelikož je neviditelný a i ti, kteří o něm vědí, jej až na světlé výjimky, kterým moc děkuji, velmi úspěšně ignorují. Takže dojde na velké stěhování. Vůbec nevím, jak se to dělá. Pomůže nám s tím můj bratranec, který se v tom vyzná. Jsem moc zvědavá, jak to nakonec všechno bude. Měl by přijet v sobotu. I přes veškerou naši snahu máme skoro nulovou návštěvnost a tak není zbytí. Já mám od října školu v Praze a potřebuju vydělávat. To takto nejde. Chtěla jsem vám to včas oznámit, aby někteří věrní jedinci nešli na e-shop a nezjistili, že už není na své původní adrese. Novou adresu včas oznámím. Nemějte obavy.
Já z toho nemám moc dobrý pocit. Stěhovat jsem se nechtěla, ale jak to tak vidím, nutí mě k tomu okolnosti. Pokud se to poté zlepší, tak mi už bude jedno, že máme úplně jinou adresu i jiné stránky. Teď je mi to ale upřímně líto, jelikož vím, že jsem se celý ten rok snažila zbytečně a to už nemůžu vrátit zpátky.
Doufám, že naši věrní návštěvníci e-shopu to přijmou v pohodě a rychle se přeorientují. Navíc budeme víc vidět, takže nás bude možné snadněji najít na netu.

Potřebovala jsem si trochu postěžovat, tak se na mě nezlobte.
Docela by mě potěšily vaše názory.

Mějte se hezky.

Juliana

Proč se mužům libí či nelíbí silikony?

22. srpna 2011 v 16:59 | Juliana |  Vztahy a sex
Proč se mužům líbí či nelíbí silikony

Podle odborníků neexistuje žena, která by byla se svým poprsím skutečně spokojená. Tak jako muži neustále řeší svůj penis, ženy se zaobírají svými ňadry a hledají problémy tam, kde ve skutečnosti vůbec nejsou, a trpí tak zbytečnými komplexy. Své sebevědomí pak nabírají zpět až díky pomoci plastických chirurgů. Zajímalo nás, co si o tom myslí muži. Jaký je jejich pohled na silikony a přirozenou krásu.

Z výzkumů jasně vyplynulo, že muži považují za ideální velikost ňader košíčky velikosti C - neboli trojky. V současné době, kdy se ženám díky hormonům celosvětově zvětšují ňadra, tak tato velikost není nic neobvyklého.
prsa
Podle výzkumů nejideálnější velikost ňader.


Nicméně i když ženy nemají ideální velikost či tvar, mohou být pro muže stejně atraktivní jako ženy, kterým příroda nadělila, nebo zvolily cestu silikonů či jiných implantátů.
Dominika Mesarošová na přehlídce předvedla šaty a modřinu nad horním rtem
Silikonová kráska Dominika Mesarošová se prý dostala do povědomí lidí až díky svým silikonům.


Důležitá je celková konstituce těla

Záleží i na celkové konstituci ženského těla. Pokud je žena velmi štíhlá a vlastní plné jedničky, tak to pro partnera může být více vzrušující než trojky plnoštíhlé ženy apod.
Prsa
I velmi malá prsa mohou být krásná.

To platí i u žen se silikony. Pokud jsou ženy soudné a nenechají si zvětšit svá ňadra o více velikostí, pak obvykle muži ani nepoznají, že nějaké implantáty mají.
silikony
Silikonová prsa se při určitých pohybech chovají obvykle jinak, než přirozená ňadra.

Samozřejmě je-li žena příliš štíhlá a nechá si z jedniček udělat trojky, je pravděpodobné, že implantáty budou na první pohled rozeznatelné. Naopak přizpůsobí-li své požadavky na zvětšení ňader své tělesné konstituci, pak to možná nebude poznat ani na pohmat. Samozřejmě záleží i na šikovnosti plastického chirurga.
Velikost i tvar je především věc vkusu.
Velikost i tvar je především věc vkusu.

"Pokud se žena rozhodne pro implantáty přirozené velikosti k postavě, tak to člověk na první pohled ani nepozná. Některé, zvláště menší implantáty, neobjeví ani mamolog na pohmat," potvrzuje světově uznávaný plastický chirurg Jan Měšťák z kliniky Esthé a dodává:
Pro někoho krásný dekolt, přestože s přírodou moc společného nemá.
Pro někoho krásný dekolt, přestože s přírodou moc společného nemá.

"Problém může nastat až v okamžiku, když dojde k zapouzdření implantátu. V ten moment začnou být ňadra na pohmat tuhá. Ale tento problém se vyskytuje jen u velmi malého procenta žen. Bohužel doposud nikdo nezná pravou příčinu, existuje pouhá spojitost s kojením či se zánětem prsní žlázy."
Žádná žena není plně spokojena se svým poprsím.
Žádná žena není plně spokojena se svým poprsím.


Co muži skutečně preferují?

Vše záleží na jednotlivcích. Přesto jestli se muži na něčem shodnou, pak na tom, že při samotném sexu je jim vlastně úplně jedno, jaká prsa žena má. Možná je to pro některé z nich věc, která u nich vzbudí prvotní zájem, ale pro vztah jako takový jsou pro muže důležitější jiné věci.
I přirozená ňadra mohou mít dokonalý tvar.
I přirozená ňadra mohou mít dokonalý tvar.
Přirozená ňadra ve tvaru hrušky.
Přirozená ňadra ve tvaru hrušky
Menší prsa nebo raději silikony?
Menší prsa nebo raději silikony?

Nový začátek

22. srpna 2011 v 14:59 | Juliana
Ahoj všichni,

jak jsem slíbila, vracím se zpátky na tento blog. Ale pouze pozvolna. Článků jsem moc do zásoby nestihla, jelikož se mi ani moc nechtělo. Pořád jsem čtvrt roku pozadu se články z knihovny. Mám dávat dohromady článek z 26. května a máme konec srpna. Obávám se silně, že už to ani nezvládnu sepsat. Nechtělo se mi to psát zavčas, tak mám po tom. No uvidíme. Má paměť sice není dokonalá, ale něco si ještě pamatuju.
Dnes přidám tento článek a k tomu ještě jeden ze zásoby. Nechte se překvapit. Budu přidávat každý druhý den jeden článek ( sem tam něco aktuálně napsaného navíc ). Pochopte, mám jich vážně málo a toho času je taky málo. Navíc jdu dneska zase na brigádu do vinárny. Jsou u nás hody. U vás jsou kdy?

Juliana

Návštěvnost - 8. - 14.8. 2011

19. srpna 2011 v 18:29 | Juliana |  Návštěvnost blogu
Návštěvnost za minulý týden (8.8. 2011 - 14.8. 2011) je:
Pondělí: 2
Úterý: 7
Středa: 3
Čtvrtek: 3
Pátek: 3
Sobota: 1
Neděle: 1

Celkem: 20

Díky, že jste se tu ukázali. Nějak mám chuť se sem vážně vrátit. Bižu blog mě zase přestává bavit, jelikož do e-shopu skoro nikdo nezavítá. Z velkého návratu ale bude pouze návrat malý, jelikož jsem se dokopala pouze k několika článkům do zásoby. Bude to asi tak, že od pondělí, 22. srpna, začnu každý druhý den zveřejňovat po jednom článku. Postupně se to snad zlepší. Ale nevím, jelikož budu ve škole a nemám noťas. No uvidíme.

Nechcete se aspoň někdo podívat do e-shopu? Pokud nemáte rádi bižuterku, tak možná se vám budou líbit třeba přívěsky na klíče nebo mobily. Také tam najdete kousky z minerálů.

Stačí kliknout na ikonku.

resize image

Mějte se krásně.

Juliana

Vyměníte si se mnou ikonku?

19. srpna 2011 v 11:29 | Juliana
Ahojte,

zase jsem tu, tedy aspoň na skok. Mám na Vás malou prosbičku. Kdo chcete, vyměním s Vámi klikací ikonku. Tato je na náš e-shop. Byla bych moc ráda, kdybyste si ji zkopírovali a dali na blog. Já si zase na ten svůj přidám vaši. Co říkáte? Uděláme si navzájem reklamu.

Juliana

resize image

Jak se dnes máte?

2. srpna 2011 v 20:59 | Juliana | 
Ahoj, lidičky,

jak se dnes daří? Konečně zase svítilo venku slunko a bylo hezky a teplo. Po těch všech deštivých dnech to přišlo vhod, ne?
Mohla jsem aspoň v klidu posekat před barákem trávu. Zítra mě čeká ještě jeden trávník. Máme celkem tři. Ten jeden, co je za barákem, už mám naštěstí hotový. I když tráva roste jak divá a zanedlouho se to bude zase opakovat.
Věnuju se neustále našemu e-shopu. Přidávám nové a nové zboží. Dokonce s mamkou plánujeme novou sekci Minerály. Samozřejmě by to byly náhrdelníky, náramky i náušnice. Zatím je to ale pouze úmysl a na bižu blogu jsem se o tom ještě nezmínila.
Přijďte se podívat na nové bižu kousky. Dnes v noci zase proběhne revize slev na vybrané zboží. Třeba máte na nějaký kousek zálusk a odrazuje Vás cena. Tak to přijďte omrknout.
http://www.mojebizuterie.svet-stranek.cz

Dnes jsem náš e-shop opět zaregistrovala do několika internetových katalogů. Snad to trochu pomůže. Taky máme stránku na Facebooku. Když si zadáte do vyhledávače na Facu Moje bižuterie, budete tam.
To by na dnes stačilo. Musím zase dnes něco v zákulisí blogu zvládnout, aby ten návrat stál za to.

Mějte se krásně a uděláte mi radost, když aspoň nakouknete na bižu.

Juliana

Chystá se velký návrat!!!

1. srpna 2011 v 22:39 | Juliana
Tak jsem se k tomu nakonec dokopala a vyšetřila si čas na to, abych tento, můj první blog, opět přivedla k životu. Plánuji velký návrat, kde se opět můžete těšit na mé zážitky z knihovny, jež budou z dávnější doby, protože jak víte, jsem strašně pozadu. Když tedy objevíte článek například s květnovým nebo dokonce s dubnovým datem, vůbec se tomu nedivte. Dále bych chtěla opět rozjet některé ze starých rubrik. O hindštině jsem zatím neuvažovala. Na to zase tolik času není. Ale Indii se tu věnovat budu. Dále se konečně dozvíte, jak pokračuje případ Johna Sinclaira Hra s démonem. Prostě Vám slibuji, že nejpozději poslední týden v tomto měsíci zaznamenáte změny k lepšímu. To znamená, že se tu bude opět něco dít. Jen změnu designu neočekávejte. Chci, aby tu tento zůstal napořád. Moc se mi líbí a nedokážu si to tu bez něj už představit.
Věřím, že sem opět začnete chodit s tím, že jste zvědaví, co nového tu najdete. Jen to bude chtít z mé strany ještě spoustu práce. Tak snad to všechno včas zvládnu.

Mějte se krásně a já jdu pořádně makat.

Juliana

Je tu mrtvo, já vím.

1. srpna 2011 v 22:29 | Juliana |  Návštěvnost blogu
Návštěvnost za minulý týden (25.7. 2011 - 31.7. 2011) je:
Pondělí: 5
Úterý: 7
Středa: 2
Čtvrtek: 4
Pátek: 3
Sobota: 1
Neděle: 2

Celkem: 24

Rozhodně jsem Vám velice vděčná, že na tento již delší dobu mrtvý blog občas zabloudíte. Kdysi to tady dost žilo a já ty časy hodlám opět vrátit. Rozhodla jsem se články na druhém blogu častěji přednastavovat, aby mi zbyl čas na tento tak zanedbaný blog. Byl můj první a hodlám jej opět přivést mezi živé. Tak mi držte pěsti!

Juliana