Září 2011

Oslavujeme od 00:01!

19. září 2011 v 18:29 | Juliana |  Co nového v e-shopu?
Vážení přátelé, blogerky i blogeři,

naše oslava k 1. narozeninám e-shopu Bižuterie pro každého začíná již v 00:01 20. září a potrvá celý den. Možnost nakoupit s 20 % slevou budete mít až do 23:59. Kdo máte o nějaký výrobek vážný zájem, buďte rychlejší než ostatní, protože každý kousek je originál a pouze jednou. Ať Vám jej před očima někdo nevyfoukne.

Na Vaši návštěvu a případné přání k narozeninám, které můžete zanechat v Knize návštěv, se budeme těšit.

S přáním hezkého večera

Juliana

http://www.mojebizuterie.svet-stranek.cz

Zítřejší narozeniny!

19. září 2011 v 14:09 | Juliana |  Co nového v e-shopu?
Vážení přátelé, blogerky i blogeři,

ráda bych Vás ještě jednou pozvala na zítřejší oslavu prvních narozenin našeho e-shopu Bižuterie pro každého.

Nabízíme pro Vás ( pouze 20. září ) 20 % slevu na veškeré zboží.

A co u nás najdete?
Náramky, náhrdelníky, náušnice, celé soupravy, šperky s kamínky, růžence a desátky, přívěsky na klíče i mobily, výrobky z korálu, perleti i minerálů.

Děvčata, přijďte si k nám vybrat nějaký hezký doplněk k šatům nebo tričku. Pánové můžou svým polovičkám též pořídit dárek. Vše za zvýhodněnou cenu, která bude platit celý den 20. září.

Nahlédněte k nám do obchůdku a udělejte si radost.

Oslavujte s námi.

Příjemnou zábavu přeje Juliana.

http://www.mojebizuterie.svet-stranek.cz

Náramek s motýlky

18. září 2011 v 13:29 | Juliana |  Co nového v e-shopu?


Měděný řetízek, motýlci cloissone 2,5x2 cm, voskové perličky, délka 20 cm, zapínání karabinka.

CENA: 80 Kč + 60 Kč poštovné

Juliana

20. září ( v úterý ), 20 % sleva na veškeré zboží v e-shopu.
Oslavte s námi 1. narozeniny na adrese http://www.mojebizuterie.svet-stranek.cz

Fialkový náramek

18. září 2011 v 13:09 | Juliana |  Co nového v e-shopu?


Náramek navlečený na lanku, ze skleněných a plastových korálků, obvod 22 cm, zapínání karabina.

CENA: 70 Kč + 60 Kč poštovné

Juliana

http://www.mojebizuterie.svet-stranek.cz

Lanko z broušených srdíček

12. září 2011 v 20:29 | Juliana |  Co nového v e-shopu?


Lanko z broušených srdíček, plastových korálků a voskových perliček, obvod 46 cm, komponenty ve stříbrné barvě, zapínání karabina, délka přívěskové části 9 cm.

CENA: 159 Kč + 60 Kč poštovné

Juliana

NÁHRDELNÍKY NA KAŽDÝ DEN

Růžové slzy štěstí

12. září 2011 v 20:19 | Juliana |  Co nového v e-shopu?


Růžové slzy štěstí, délka i s háčkem 8 cm, komponenty v barvě stříbra, zarážky proti vypadnutí v ceně.

CENA: 50 Kč + 60 Kč poštovné

Juliana

NAJDĚTE TY PRAVÉ NÁUŠNICE


Visací náušnice

12. září 2011 v 20:09 | Juliana |  Co nového v e-shopu?


Visací náušnice komponenty mosazné barvy, celková délka i s háčkem cca 8 cm, voskové perličky, plastové korálky, zarážky proti vypadnutí.

CENA: 65 Kč + 60 Kč poštovné

Juliana

VYBERTE SI Z ŠIROKÉ NABÍDKY NÁUŠNIC

Návštěvnost 29.8. - 4.9. 2011

8. září 2011 v 14:19 | Juliana |  Návštěvnost blogu
Návštěvnost za minulý týden (29.8. 2011 - 4.9. 2011) je:
Pondělí: 4
Úterý: 5
Středa: 10
Čtvrtek: 8
Pátek: 5
Sobota: 10
Neděle: 6

Celkem: 48

Myslím, že je to pro začátek obnovy blogu dobrá návštěvka. Snad najdu v tom shonu počínajícího studia na vysoké škole dostatek času i na další články. Teď mám spoustu vyřizování a jsem z toho dost nervózní. Ono studovat na Karlově univerzitě není jen tak. Držte mi pěsti a já vám je budu taky držet v novém školním roce.
Díky, že sem chodíte.

Juliana

Náušnice spirálky

8. září 2011 v 10:39 | Juliana |  Co nového v e-shopu?
Spirálky z měděného lakovaného drátu zdobené žlutou perličkou a skleněným korálkem, komponenty v barvě mědi, afroháček, zarážky proti vypadnutí, celková délka 7 cm.

CENA: 70 Kč + 60 poštovné

Juliana

http://www.mojebizuterie.svet-stranek.cz

Jak dopadly přijímačky?

7. září 2011 v 19:49 | Juliana | 
ÚTERÝ 3. KVĚTNA 2011

Mamka roznášela dopoledne poštu, ale poté jsme se spolu vypravily do města. Měly jsme vyřidít nějaké záležitosti a navíc jsem měla být bohatší o nové boty k přijímačkám. Všechno jsme v pohodě zvládly a já mám koupeny moc pěkné šedé botky na menším podpatku. Strašně se mi líbí. Aspoň na přijímačkách budu dobře vypadat, když už nemám šanci napsat ty TSPéčka.
Musely jsme nutně na záchod. Já jsem stejně chtěla zaskočit do knihovny, tak se mi to náramně hodilo. Mamka si vzala klíč od dámských toalet ( červený ) a já jsem chvíli mluvila s paní šatnářkou. Ještě než se mamka vrátila, já jsem si odskočila na "náš vozíčkářský" záchod. Mamka se divila, kde jsem. Neuvědomila si, že chodím na jiný.
Paní šatnářka mě povzbudila, co se týče přijímaček, které mě čekají už tuto neděli ( 8. května ). Říkala, že vždycky, když jí o něco šlo, měla pořádně velké "okno". Všichni mï moc přejí, abych to zvládla, ale já vím, že u těchto přijímaček to absolutně nevyjde. Stejně jsem přemýšlela, že půjdu ještě zkusit i tu Prahu. Přijímačky tam jsou i oborové, takže to zní určitě mnohem líp.

NEDĚLE 8. KVĚTNA 2011

Bohužel již nastal ten tolik obávaný přijímačkový den. Ráno jsem musela vstávat hodně brzo, protože jsem v Brně musela být na devátou ranní. A ještě lépe o půl hodiny dřív. Jela jsem tam vlakem. Na ty jsem si zvykla, když jsem jezdila do školy v Opavě. Ale tuhle trasu jsem ještě vlakem neabsolvovala. Měla trochu špatný pocit, ale nakonec jsem se dostala do Brna docela včas. Jen jsem měla problém se zorientovat, jelikož jsem v těch místech hodně dlouhou dobu nebyla. Taky jsem šla chvíli úplně opačným směrem, což mi vzalo celkem slušný počet těch vzácných minut. Pak jsem se ale vydala po správné trase, až jsem se ocitla u své bývalé školy. Dál už jsem ale netušila, kudy se jde na ulici Veveří, kde se konaly přijímací zkoušky. Ještě že jsem se měla koho zeptat. Potkala jsem nějaké dvě holky. Byly to Slovenky a ty mi ukázaly cestu. Už jsem měla namále. Čas se hopem krátil a já pořád ještě nebyla na místě. Nervozita ve mě stoupala a začalo se mi dělat zle. Ulice Veveří byla obrovská a já musela stoupat až úplně nahoru. Cestou jsem se ptala ještě několik lidí, kde že je ta právnická fakulta. Slyšela jsem furt to samé. "Pořád nahoru." Bylo mi horko a Veveří 70 stále v nedohlednu. Zeptala jsem se ještě jednou a to už jsem pak objevila onu hledanou budovu. Trochu se mi ulevilo, protože mi zbylo ještě trošku času. Ale strach z přijímaček byl obrovský. Testy studijních předpokladů krajně nemusím, až na pár světlých výjimek. Ale musela jsem to aspoň zkusit. Vždyť tu byla ještě možnost dalších přijímaček v Praze.
U vchodu do budovy byla spousta lidí. Někteří studenti rozdávali letáky o přijímačkách na vysoké školy. Paní šatnářka mi říkala, že když byla tehdy se svou dcerou na přijímačkách na tuto fakultu, na první pohled jí bylo jasné, kdo má šanci uspět a kdo ne. Bylo to tam až moc nóbl. Ale to je fuk.
Ještě jsme měli nějakou tu chvíli čas, tak jsem si vystála frontu na záchod a trochu jsem se před zrcadlem upravila. Po tom spěchu bylo co spravovat. Pak jsem tedy vešla do určené učebny a prokázala jsem se pozvánkou a občankou. Posadila jsem se hned do první řady. Už nás tam bylo hodně a mě se nechtělo dlouho hledat místo. A kdybych seděla někde vzadu, stejně by mi to bylo houby platné. V komisi byli samí právníci. Tedy skoro. A ten, co nám podával informace a vlastně komentoval celé přijímačky, mi nebyl zrovna po chuti. Ale ne všichni lidi nám jsou sympatičtí, nemám pravdu?
Po úvodních slovech a vysvětlení všeho jsme se konečně pustili do testu. Ještě chvíli předtím mě ten "hlavní mluvčí" naštval tím, že mi zakázal nechat si na lavici jednu fotku jako talisman. Radši neprozradím jakou. Já si ji budu ale pamatovat. Dělají s tím takové cavyky. Jako kdyby mi ta fotka nějak mohla napovídat při při psaní TSP. No nic. Musela jsem ji schovat.
Samotné TSP 2011 mě vyděsily hned v první chvíli. Prostě jsem zjistila, že tam toho moc není, na co bych dokázala správně odpovědět. přišlo mi to ještě náročnější, jako varianty z předchozích let. Mají čím dál větší nároky, což mi říká, že se na Masárnu nikdy nedostanu. Něco jsem samozřejmě dohromady dala, ale nakonec jsem tam naplácala tolik blbostí, což mi pak vzalo spoustu bodů, jelikož se strhával půl bod. No hrůza. TSP tohoto typu už nikdy víc.
Z přijímaček jsem odcházela hodně zklamaná. Musela jsem zavolat mamce, že zkusím radši i tu Prahu, jelikož na Masárnu mé síly či studijní předpoklady nestačí. Doma jsem našim pověděla své pocity a dala najevo své zklamání i zlost. Pak jsem se trochu uklidnila a pokračovala v přípravě na další přijímačky, které se mají konat přesně za měsíc. 8. června.

ČTVRTEK 12. KVĚTNA

Hurá! Jedny přijímačky mám za sebou, i když byly děsné, ale já jsem mohla zase do knihovny povykládat své dojmy. V šatně byla místo paní šatnářky, jež byla zrovna u zubaře, paní S. Zjistila jsem, že v knihovně mají opět dvě nové praktikantky. Já jsem však ráda, že já na své praxi mohla být sama. Bylo to pro mě mnohem lepší.
Samozřejmě jsem s sebou nemohla zapomenout vzít bižuterii. Už to k mé návštěvě knihovny nějak patří, což dokazuje i častá otázka paní Z.M. - "Máš něco?" . Tato věta k ní neodmyslitelně patří.
S paní S. jsme se v šatně veškerým zbožím probíraly. Ona to sice nenosí, ale na druhých se jí to moc líbí. Postupně se za námi na bižuterku přišly mrknout i zaměstnankyně z patra. Z nich si nikdo nic nekoupil, ale J.Š. si objednala bílé kytičkové lanko. Paní Z.M. a M.H. měly obě zálusk na červený náramek. Nakonec se to rozhodlo tak, že si ho vzala M.H. a paní Z.M. si ho do budoucna objednala.
Paní M.Č. jsem přinesla tak dlouho očekávaný náramek z říčních perel - měla v plánu jej rozdělat a udělat z něj náušnice a zbytek na krk. Už má od nás tento náramek dvakrát. Holt má úspěch.
Paní S. říkala, že by to naše zboží hned prodala. Ona totiž umí lidem věci dobře nabízet, mě tato vlastnost chybí. prostě nejsem prodavačka.
O něco později se vrátila paní šatnářka s manželem. Mezitím paní S. odjela domů a vystřídala ji K. S ní jsme se bavily o letošní verzi TSP, které se mi bohužel nepovedly, což jsem věděla již při psaní přijímaček. Řešily jsme, co za děsné otázky tam bylo. Hodně mě to zklamalo. Podle mě to byla snad nejtěžší verze. Asi jsem hloupá, ale TSP mi vážně nic neříkají. Už se nemůžu dočkat, co mi nabídne Praha.
Paní šatnářce zubař dělal několik stehů a tak se pochopitelně necítila zrovna na to, aby skákala do stropu. Nedivím se, že si vzala na zbytek dne volno. Byla si ho vyřídit nahoru do patra a mezitím nám její manžel povídal o stráveném víkendu v Budapešti. Moc hezky se to poslouchalo. Já tam nikdy nebyla. A to mám maďarské příjmení.
Když se paní šatnářka vrátila, chvíli jsme ještě řešili mé nutné přespání v Praze den před přijímačkami. Paní šatnářka mi nejprve nabídla možnost, že bych mohla spát u její dcery Z. Pak se ale mrkla do kalendáře a přišla na to, že dcera v tu dobu bude mimo domov, ale zároveň slíbila, že se ještě pokusí vymyslet nějakou jinou alternativu. Oba dva se mi snažili pomoct s ubytováním. K. z toho kupodivu usoudila, že je pan K. ( manžel paní šatnářky ), můj taťka. I když jsem jí samozřejmě musela vyvést z těžkého omylu.
Oba dva odešli domů. Paní šatnářka nyní potřebovala odpočívat. Já jsem samozřejmě v knihovně zůstala, i když jsem nebyla zvyklá být tam tolik hodin bez paní šatnářky. Ale s K. jsme si dobře pokecaly. Už jsme se taky nějaký ten týden znaly.
Jasně, že jsem nebyla celou dobu v šatně. Tam bylo nyní hlavní místo K. Zamířila jsem do půjčovny. Za pultem jsem viděla u okna stát mladší z praktikantek. Úplně automaticky jsem se sama za pultem obsloužila. Jí jsem naznačila, že za mnou nemusí. Asi jí to bylo trochu divné, ale mě to bylo fuk. Ostatní už si na to zvykli.
Jelikož mi bylo jasné, že se brněnské přijímačky nepovedly, měla jsem obrovskou potřebu půjčit spoustu knížek, které mě připraví na přijímačky číslo dvě. Ze všeho nejvíc mi přišla vhod naštěstí již vrácená kniha Testy studijních předpokladů a základy logiky. Za tu jsem byla hrozně ráda.Pak samozřejmě ještě další přijímačkové učebnice se spoustou otázek. Nutně jsem se potřebovala z něčeho učit. V té Praze je přece jen nějaká šance na přijetí a pak bych hrozně litovala, kdybych se na to učení jen z lenosti a blbosti vykašlala.
U pultu, když jsem si šla ty knížky půjčit, se mi věnovala ta nová mladší praktikantka, co předtím stála u okna. Nedalo mi to a tak jsem jí několika slovy vysvětlila, proč jsem se předtím obsloužila sama. Že jsem tady byla taky na praxi a chodívám sem jako dobrovolník. Pochopila mě.
K. byla neustále v šatně a chvíli jsem ji vystřídala, jelikož si musela samozřejmě občas odskočit. Jinak jsem byla v půjčovně a řadila knížky. Ten den ani moc ne, protože ta starší praktikantka se do toho řazení pořádně obula a já pomalu neměla co dělat. Tak jsem se pohybovala spíše za pultem. Jednu chvíli, to už ta mladší z praktikantek odešla domů, jsme byli Jirka, ta druhá holka a já za pultem sami. Ona šla samozřejmě řadit a předtím se Jirky zeptala, jestli to tady zvládne a on jí odpověděl, že jsem tady ještě já. Podle jeho slov tady dnes mají samé mladé pomocnice.
Samozřejmě jsem musela říct, jak dopadly přijímačky. Sice jsem ještě oficiální výsledky neměla, ale Jirkovi jsem řekla, že přijetí nehrozí, jelikož se mi ty TSPéčka fakt nepovedly. Tak jsem se aspoň dověděla, kdy zhruba dělal TSP v Brně on. Asi 2008 nebo 2009. Tehdy už se odečítal čtvrt bod za nesprávnou odpověď. On to ale samozřejmě zvládl, protož mu logika jde úplně v pohodě. Mě schopnost logicky uvažovat naprosto minula a proto nesnáším Testy studijních předpokladů. Řekla jsem mu, že půjdu ještě zkusit tu Prahu.
Ten den se v knihovně konaly v 17.00 dvě akce. Jedna v přednáškovém sále - byla to přednáška o Ázerbájdžánu, a ta druhá v zasedací místnosti. To zase byla přednáška dětského pedagoga a rodičovského poradce o tom, jak se stát úspěšným rodičem. Jirka se nás dvou, té praktikantky a mě, ptal, co by tu muselo být za akci, abychom se šly podívat i my. ona tuším říkala něco o divadle a já samozřejmě navrhla Indii. Když tu byl teď ten Ázerbájdžán, tak proč ne.
Kolem páté hodiny K. odcházela domů, stejně jako ta praktikantka a já musela chtě nechtě jako dobrovolník zaujmout její místo v šatně, jelikož měla paní šatnářka volno. Moc se mi nechtělo být v šatně sama a taky bych radši byla v půjčovně, kde je sranda, ale jednou jsem se rozhodla pomáhat v knihovně, tak jsem se podřídila. Jirka mi za to poděkoval.
V šatně byla sice nuda, ale po chvilkách se začali hrnout lidé na ty dvě přednášky. Já jsem tehdy přesně netušila, kde která z nich je, a tak jsem měla trošku problém, když se mě někteří na to ptali. Ale vždycky jsem nějak vybruslila. Každopádně obě akce byly nahoře v patře, tak jsem je posílala tam.
Když už se přednášky rozběhly, někteří přicházeli trochu později, doufala jsem, že budu moct zdrhnout opět aspoň na chvíli do půjčovny, než budou zavírat. Jinak moc lidí už do knihovny nepřišlo. A to byla moje šance odejít bez výčitek svědomí ze šatny. Jirka se mě ptal, jestli ty lidi nějak neodrazuju, když nikdo nechodí. Tak jsem se ohradila, že šli na ty akce a že jsem je posílala nahoru. Aspoň si mohli v půjčovně trochu odpočinout. Za celý den je toho už dost. Já sama jsem tam byla asi od třičtvrtě na deset.
Na stůl za pultem jsem nenápadně položila článek z úterního Slovácka o předchozím závodě. Psalo se v něm mimo jiné i o Jirkovi. Omylem dokonce dvakrát. To druhé příjmeni už byla chyba, jednalo se o jiného Jirku. Ale v dřívějším odstavci to napsali správně. Jirka doběhl sedmý a označili jej tam jako nejlepšího z okresních běžců. Samozřejmě proto jsem ten článek přinesla. Když už se chystali zavírat, na chvíli se Jirka a paní M.Č. nad tím článkem zastavili.
Předtím ještě přišla paní uklízečka s tím, že někteří odcházejí z té přednášky o rodičovství. Že prý nebudou poslouchat nějakého scientologa. A litovali, že nešli radši na tu druhou přednášku o Ázerbájdžánu. A Jirka na to řekl skvělou větu. "Máme tu sektáře."
Když se zavřelo, já jsem zůstala sedět za pultem u okna. Dívala jsem se, jestli náhodou někoho nezahlédnu odcházet z práce. Nakonec jsem je minula. Byla jsem řadit knížky a jako vždy jsem po půl deváté odešla na autobus.

6000 návštěv!!

7. září 2011 v 9:39 | Juliana |  Návštěvnost blogu
Dnes 1 lidí. Celkem od 01.05.2010: 6000 lidí.

Tento blog spatřil světlo světa 29. března 2010. Je to můj první blog a taky ho mám nejradši ze všech. Design má pořád stejný a měnit ho nehodlám. Hindštinu jsem taky pustila k vodě a dokonce ani články z knihovny už nějak přibývat nebudou. Ještě na vás čeká jeden poslední. Ostatní nemám napsané a taky jsem se rozhodla, že obnovím svůj sešitový deník. Tam se můžu svobodně rozepsat. To si tady až tak dovolit nemůžu. A já miluju detaily a přece je tu s vámi nebudu rozebírat. To ale není nic proti Vám. Chci si jen zachovat trochu toho soukromí.
Ale nebojte se, určitě tady najdete spoustu dalších článků. Jen ne moc rychle, protože včera jsem byla celý den v Praze zapsat se do prváku na Karlovu univerzitu a mám spoustu povinností. Ale blog bude fungovat dál.
Jistě jste si všimli, že jsem přidala rubriku k propagaci e-shopu. Čím na více místech o nás budou vědět, tím líp. Není to tak?
A moc Vám děkuji za to, že sem celý ten rok a půl chodíte a přežili jste i delší neaktivitu.
6000 návštěv je pro mě něco úžasného. A to se Toplist počítal až od 1. května 2010.

Mějte se krásně a užíjte si další školní rok.

Juliana

Tyrkysové hrozny do vašich oušek

6. září 2011 v 14:29 | Juliana |  Co nového v e-shopu?


Ketlovaný tyrkys, komponenty barvy mědi, délka i s afroháčkem 6,5 cm, zarážky proti vypadnutí.

CENA: 80 Kč + 60 Kč poštovné

Juliana

RÁJ MINERÁLŮ

Ozdobte si krk zoubky z perleti

6. září 2011 v 14:09 | Juliana |  Co nového v e-shopu?


Dlouhý závěs z perleťových zubů zelené barvy, komponenty stříbrné barvy, délka přívěsku 10 cm, obvod saténové šňůrky 80 cm, bez zapínání.

CENA: 120 Kč + 60 Kč poštovné

Juliana

PERLEŤ, KORÁL, MUŠLE

Clive Cussler - Vyzvedněte Titanic! ( hodnocení )

4. září 2011 v 15:09 | Juliana |  Moje recenze
Moje další recenze pro Čtenářský deník knihovny je na knihu od Clivea Cusslera Vyzvedněte Titanic!
Možná jste ji někdo četl. Jak se Vám líbila nebo nelíbila?

ČERVEN 2011

Vyzvedněte Titanic! - CUSSLER, Clive 80%

O autorovi:

Clive Eric Cussler se narodil ve státě Illinois 15. července 1931. Tento autor dobrodružných románů, jejichž hlavním hrdinou je často čtenářům velmi známý Dirk Pitt, je též námořním archeologem. Některé z jeho příběhů byly rovněž zfilmovány. Nejznámější je pravděpodobně film Sahara z roku 2005, ve kterém si roli Dirka Pitta zahrál Matthew McConaughey.
Clive Cussler po studiích delší dobu pracoval jako letecký inženýr. Poté se začal se svými představami prosazovat v reklamě a jako umělecký ředitel byl zodpovědný za dvě největší reklamní agentury ve Spojených státech. Jeho práce získaly několikrát vysoká mezinárodní ocenění.
Svoji kariéru spisovatele odstartoval až v roce 1973, když představil svého hrdinu Dirka Pitta, jednoho z mála pozitivních románových hrdinů tohoto literárního žánru. Svými romány se prosadil na přední místo mezi světovými autory thrillerů. Cusslerův život se Pittovu do značné míry podobá. Podnikl několik dobrodružných výprav - prošel celý americký Jihozápad, protože se snažil nalézt zlaté doly, v Rocky Mountains hledal v opuštěných jezerech zmizelé letadlo, vedl nebo se účastnil některých expedic k záchraně několika lodí. Stejně jako jeho hrdina Dirk je i Cussler vášnivým sběratelem klasických automobilů. Kromě románu Kyklop (č. 1997) napsal ještě např. Vixen 03 (č. 1995), Smlouva století (č. 1994), Sahara a další.

Obsah:

Stárnoucí americký prezident se snaží završit své končící volební období dokončením významného obranného systému USA zvaného Sicilský projekt. Potřebuje však k tomu byzanium - vzácný radioaktivní prvek, který se podle družicového průzkumu dá nalézt jen na území bývalého Sovětského svazu. Začíná rozsáhlé pátrání, které nakonec vyústí v přesvědčení, že vzácná ruda byla začátkem století dopravena do Anglie a naložena na parník směřující do Ameriky. Loď se jmenovala Titanic. Díky podmořské misi je Titanic lokalizován a jsou zahájeny práce na jeho vyzdvižení. Hlavní postavou a koordinátorem celé akce se stává Dirk Pitt, náměstek ředitele Národní podmořské a oceánské agentury USA. Jeho aktivity však neuniknou pozornosti sovětské špionáže, která se snaží byzanium sama získat.

Hodnocení: 80%

Dobrodružné romány jsou mým oblíbeným žánrem. Kniha Vyzvedněte Titanic! mě zaujala už samotným názvem. Je sice pravda, že příběh se netýká samotného Titaniku, ale pro hlavní hrdiny je tato již tak dávno potopená loď více než důležitá. Kniha se čte velmi dobře, příběh je čtivý a napínavý. Až do posledních stránek nebudete tušit, jak to vlastně všechno dopadne. Kniha vyšla v originále již v roce 1979 a hned o rok později byl tento příběh zfilmován pod názvem Vyzvednutí Titaniku.

Podobné tituly:


Za hodnocení knihy Vyzvedněte Titanic děkujeme Julianě



Gramatika (5)

1. září 2011 v 21:19 | Juliana |  ŠPANĚLŠTINA
Větný zápor se tvoří záporkou no, která stojí vždy před určitým slovesným tvarem, příp. před nepřízvučnými osobními zájmeny vztahujícími se ke slovesu.

No llores tanto. - Neplač tolik!
No te lo recomiendo. - Nedoporučuji ti to!
No lo permitiremos nunca a nadie. - Nikdy to nikomu nedovolíme!